Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jak se bloguje proti Fidelu Castrovi

Exkluzivně   7:00aktualizováno  7:00
Pro rozhovor s nejznámější blogerkou Kuby Yoani Sánchezovou, která svými údernými glosami na síti zlobí bratry Castrovy, se musí vyběhnout čtrnáct pater. Úzké schodiště osvětlují sluneční paprsky přes vymlácené okenní tabulky. Výtah nejezdí.

Yoani Sánchezová. | foto: Profimedia.cz

"Takové je kubánské hospodářství," směje se drobná třiatřicetiletá žena s teplýma ponožka na nohou. Neřekli byste, že ji časopis Time zařadil mezi stovku nejvlivnějších světových osobností.
 
Kromě týdeníku Time vás do stovky nejvlivnějších zařadil i časopis Foreign Policy. Figurujete tam vedle Fidela Castra. Jak se v jeho společnosti cítíte?
On už se pomalu s podobnými seznamy loučí. Zatímco Castro je osobnost 20. století, já jsem postava kybernetického 21. století. On ovlivňoval život z reálného prostředí, já prostřednictvím blogu z prostředí virtuálního. Jsem kyber-postava. Takové dříve neexistovaly, ale bude jich stále víc.

Nemohl jsem se odtrhnout

Bloger iDNES.cz o blogu Yoani Sánchezové


Jenže na Kubě lidé váš blog kvůli blokování nemohou číst. Navíc přístup na internet je na Kubě omezený a velmi drahý.
To, že bývá stránka blokována, neznamená, že ji Kubánci nečtou. Za Castra jsme se naučili kreativitě v tom, abychom obdrželi služby, které nám vláda nechce dát. Nespokojujeme se s potravinami, které dostáváme na příděl. Další si obstaráme na černém trhu. S informacemi je to stejné. Například svoje texty z blogu nahrávám na minidisky, které si pak lidé pouštějí na počítačích, přepálí je na prázdné disky a dávají je dál.
 
Znají vás tedy Kubánci?
Málokdy se my stane, abych vyšla na ulici a někdo neznámý mě nepozdravil nebo se nezeptal, jestli jsem ta Yoani z blogu Generace Y (název vychází ze skutečnosti, že v době narození dnešních třicátníků byla na Kubě velké móda křestních jmen začínajících exotickým Y – pozn. redaktora). Možná mě znají i další, ale mají strach se ke mně přiblížit.
 
Odhadem kolik lidí na Kubě ví o Vaší existenci?
V prosinci si můj portál kliklo 14 milionů lidí (manžel vstupuje do debaty s tím, že vládní hlasná trouba Granma má za měsíc 3 miliony kliků). A to je opravdu hodně a je jasné, že naprostá většina byla ze zahraničí. Ale samotné číslo mě moc nezajímá. Spustila jsem blog z osobní potřeby. Je pro mě formou exorcismu, kterou se zbavuji svých démonů. A ukázalo se, že mí démoni jsou totožní s démony ostatních lidí.
 
Pro koho je blog určen?
Myslím, že ho čtou mladí lidé, kteří mají počítačové znalosti. Ale díky nelegálnímu přijmu televizního vysílání znají moji tvář z amerických, mexických či španělských stanic i občané, kteří můj blog nikdy nečetli. A znamená to hlavně, že se pomocí nových technologií podařilo narušit dlouholetý monopol vlády na informace. Jak na ty přicházející z ciziny, tak na ty odcházející z Kuby.
 
Jak svoje články na blog dáváte?
Je několik možností, jak se na Kubě dostat k regulovanému internetu. U nás jsou často blokovány Yahoo či Hotmail, nefunguje například Skype. Buď je k dispozici velmi drahý přístup v hotelech, kde připojení stojí pět euro za hodinu. Anebo na univerzitách, kde jsou ale velmi krátké časové limity. Kvůli malé rychlosti si studenti nestihnou projet více informací než to, co potřebují k výuce. Cizinci, kteří se tu usadí, nebo vysocí funkcionáři dostanou od úřadu povolení na připojení doma. A taky existuje undergroundový internet. Já používám legální připojení v hotelech, nechci dát vládě nějakou záminku k zákroku.
 
Proč nejdete na zájmovou sekci USA, která lidem z opozice umožňuje zdarma odesílat na internet své články? A jak to, že vás k počítači v hotelu vůbec pustí?
Nechci dělat svoji práci v jakkoliv jiných podmínkách, než ve kterých by ji dělal každý jiný Kubánec. V hotelech mě nikdy neodmítli. Vědí, že bych o tom hned napsala na blog z jiného místa a udělala jim skandál.
 
Máte kvůli vašim aktivitám problémy s vládou?
Ano, ale nelíbí se mi brát na sebe roli oběti. Jako ostatní jsem zodpovědná za to, co se děje v mé zemi, a proto si nehodlám stěžovat. Je jasné, že za psaní kritických článků platím cenu v osobním životě. Ale nepředělám blog v zápisník toho, co všechno mi režim provedl. To by také bylo dost nudné. Dostala jsem například prestižní španělskou cenu Ortega y Gasset, ale nezískala jsem povolení vycestovat ze země a převzít ji. Často mě bezdůvodně mě kontrolují.
 
Jak se s vámi kubánský režim vypořádává na internetu?
Vím, že mě lidé z tajné služby čtou a dokonce věřím, že právě oni jsou za velkou částí kliků na blogu. Stránku blokují a dělají proti mě na síti kampaň: označují mě za agentku CIA placenou USA nebo naopak za agentku kubánské tajné služby, aby mě zdiskreditovali před čtenáři. Často ta obvinění píšou i do mého blogu, ale ten je volným polem, každý si mě tam může urážet, jak chce.
 
A co sousedé z paneláku? Nebojí se, že můžete přinést problémy domu?
Překvapilo mě, jak reagovali. Doposud mě nikdo nenapadl, ani mi nic nevyčítal, neříkal mi, že jsem kontarevolucionářka či žoldačka imperialismu. Těmito klišé mě urážejí čtenáři na blogu. Ale v reálném životě se mi to nestalo. Dokonce i členové komunistické strany, kteří žijí v tomto domě, mi blahopřáli k zisku mezinárodních cen. Naznačují tak, že jsou na mé straně. Je vidět, že časy se mění a také to, že oportunisté nemají žádnou politickou barvu. Oportunisté zůstávají oportunisty za každého systému.

Yoani Sánchezová.

Sánchezová pózuje v rohu vyzdobeném plaketami s početnými oceněními a diplomy. Říká mu ironicky Kout kultu osobnosti.


 
Nebylo by v kubánských podmínkách efektivnější vydávat samizdatové noviny?
Ano, ale problém je, že tu skoro nejsou tiskárny, jedině staré a velmi drahé. A hlavně v našem právu existuje zákon, který pod hrozbou vězení zakazuje nepřátelskou propagandu. Ale pro virtuální svět nemá Kuba jasná pravidla. Moji stránku nemohou zavřít, protože není registrována na kubánském, nýbrž na německém serveru. Ani nebyla jiná možnost: občan na Kubě nemůže přijít a zřídit si stránku s koncovkou cu.
 
Mluví se o vás - třeba i negativně - v kubánských sdělovacích prostředcích?
Vůbec, ale v předmluvě jedné knihy o Bolívii se o mě zmínil, byť mě přímo nejmenoval, sám Fidel Castro. Psal o mně jako "mladé Kubánce, která obdržela cenu, jež žene vodu na mlýn imperialistů". Ale jinak mě noviny ignorují. Vědí, že kdyby mě zmínily, jen by mě posílily.

Blogováním se uživit nedá. Máte oficiální práci? Nepovažuje vás režim za příživníka, kterého je třeba potrestat vězením?
To by byl případ mužů, kteří jsou povinni pracovat. U žen je to uvolněnější – stačí  říct, že jsem domácí hospodyňkou. Ale vydělávám si tím, že načerno učím cizince španělštinu. Nedostala bych možnost pracovat legálně, ale to mi alespoň poskytuje hospodářskou i politickou autonomii.
 
Váš blog se překládá ze španělštiny do patnácti jazykových verzí včetně češtiny. Proč se v záplavě blogů stal zrovna ten váš úspěšným?
Je to spletenec důvodů. Zaprvé čtenáře přitahuje souboj občana s totalitním systémem. Potom je to skutečnost, že přímo z Kuby mluví nový hlas, který se tak liší od proklamací vlády. A to i stylem: mísím ironii, frustraci, humor. Texty jsou krátké, jak vyžaduje dnešní doba. Důležité bylo také to, že jsem na blog umístila svoje plné jméno, číslo občanského průkazu i tvář. Lidé se tak se mnou mohou identifikovat. To vše se spojilo s obecným vzestupem zájmu o Kubu.
 
Mění se situace na ostrově? Mně připadá, že lidé nemají žádnou hrůzu z policie. Všichni pracují víceméně otevřeně načerno, taxikáři se nebojí okrádat turisty. Někteří přede mnou otevřeně kritizují vládu. Něco takového by si dříve nedovolili.
Máte pravdu. Dochází tu k pomalé katarzi, ale ta není způsobena tím, že by vláda povolila kritizovat. Lidé sami se k tomu odhodlali. Představte si to jako zeď, která se o několik centimetrů posunula: ne proto, že by ji vláda táhla, nýbrž proto, že na ni národ, kterému se dostává stále více informací, tlačí. Právě informace mají největší zásluhu na posunutí zdi.
 
Není to spíš tím, že "el comandante" už skoro tři roky není v nejlepší kondici?
To taky. Raúl Castro má jiné metody, pracuje ve stínu. U Fidela se lidé panicky báli, že jednou před kamerami přečte jejich jméno a označí je za kontrarevolucionáře. Strach, který Fidel vzbuzoval, už není tak velký.
 
Nehraje v naštvanosti lidí hlavní roli hospodářská situace?
Lidé mají trvalé ekonomické krize až po krk. V 90. letech byla ospravedlnitelná objektivními důvody, protože jsme ztratili trhy ve východní Evropě poté, co tam padl komunismus. Ale nyní už jsou lidé unavení čekat na zlepšení; nespokojenost podle mého dosáhla nejvyššího bodu.
 
Učinil Raúl Castro nějaké reformy, jak si od něj lidé slibovali?
Pouze kosmetické změny. Máme právo koupit si mobil nebo počítač, ale jak to změnilo normální život? Už dříve si je lidé na černém trhu kupovali. Kdo na to měl peníze, nečekal, až už mu to bude povoleno. Raúl pouze legalizoval to, čemu v příšeří již dávno dařilo. Nyní můžeme přenocovat v hotelech, ale kdo si to může dovolit zaplatit? A ze slibované agrární reformy je pouhá karikatura. Kubánci jsou z toho frustrováni - Raúl se jejich opravdovým přáním ani nepřiblížil.
 
Na ostrově bují černý trh, lidé si přivydělávají na melouších. Proč s tím komunisté něco neudělají?
Vláda nás v podstatě nutí, abychom se každý den dopustili řady drobných deliktů. Ale zavírá před tím oči. Ví, že tím uvolňuje sociální napětí. Ovšem moc dobře vědí, kdo co spáchal a mohou to někdy využít.
 
Očekáváte, že se situace na Kubě brzy změní?
Jsem optimista v dlouhodobém výhledu, ale pesimista v krátkém. Tento ostrov má spoustu předností, aby byl báječným místem k životu: příznivé klima, úrodnou půdu, vzdělanou společnost bez etnických, rasových, jazykových či náboženských konfliktů. Ale problémem je ekonomický úpadek Kuby. Je tak velký, že nevěřím, že Kuba bude schopná zvednout se sama. Byla by potřeba pomoc našich sousedů, ale s ekonomickou krizí všude ve světě ji v příštích letech nevidím jako reálnou. Další překážkou je apatie lidí: chybí nám občanská společnost, lidé nedemonstrují, ti nejenergetičtější a nejtalentovanější utíkají do zahraničí. Zůstáváme plně v rukou vlády. Kubánci jsou v pozici Davida, který se ještě neodvážil hodit kámen na Goliáše, jímž je pro mě stát.

Yoani Sánchezová

Svůj břitký blog spustila v dubnu 2007. Byla první, kdo z Kuby začal blogovat pod svou pravou identitou. Kvůli svým vtipným a ke komunistické vládě kritickým textům se stala hvězdou virtuálního prostoru. Její texty jsou, na tomto blogu k dispozici i česky; je tam i e-mailové spojení na autorku: yoani.sanchez@gmail.com

Žije v Havaně společně s nezávislým novinářem Reinaldem Escobarem, se kterým vychovává třináctiletého syna.

Mohla by být impulsem ke změnám Fidelova smrt?
Už jsou na ni dobře připravené, měli šanci si to vyzkoušet na nečisto. Samozřejmě má symbolickou důležitost, většina lidí si oddechne, až Fidel umře. Nyní ho má Raúl jako skvělou záminku, proč nedělat změny. Přece nemůže staršího bratra nějak znechutit. Až Fidel umře, tato záminka zmizí. Ale nečekám, že se pak něco změní.
 
Proč je Kuba v Latinské Americe stále tak obdivována? V regionu je příklad pro mnohé levicové vlády.
Ano, ale i ty nechtějí všechno dělat jako Kuba, opakovat její chyby. A distancují se od ní, i Chávez mluví o socialismu 21. století. O takovém, kde není vše zestátněno jako na Kubě. Na adoraci Kuby ze strany levicových prezidentů hledejte spíše adoraci Fidela Castra.
 
Castrovi umožňuje nepřátelská politika USA všechny problémy házet na mocného souseda? Co byste radila prezidentovi Obamovi, aby udělal směrem ke Kubě?
Měl by podniknout kroky k normalizaci vztahů. Ukončit konfrontaci. Nechat Američany a americké Kubánce cestovat na ostrov bez omezení, nechat posílat na Kubu od krajanů peníze bez limitu. Snažit se zrušit ekonomickou blokádu a dokonce začít mluvit o předání základny Guantánamo Kubě.
 
To ve vás Obama vzbuzuje takovou naději?
Velkou naději, i velký smutek. Kubánci čekají na to, co udělá prezident jiné země, aby se zlepšil jejich život. Smutné, že? Je vidět, že jsme ztratili naději, že se něco může změnit zevnitř naší vlasti.
 
Obama nemůže vše změnit sám. Mnoho záleží i na kongresu, kde má velký vliv kubánský exil, který nechce žádné usmiřování.
Samosebou je to jen prezident USA, ne jejich diktátor. Ale už to, že prokáže ochotu jednat, může pomoci. Politika Kuby je tvořena i vykreslením USA jako ďábla, a jestli Satan bude přívětivější, může to něco změnit i tady.
 
Co pro rasově smíšenou Kubu znamená zvolení černocha do Bílého domu?
Je to silný signál pro kubánské černochy, kteří po padesáti letech revoluce zůstávají stejně vzdáleni od moci jako předtím. Samozřejmě v zákonech nemáme zakotvenu žádnou rasovou diskriminaci, avšak neumím si představit, že bychom třeba za deset třicet let měli prezidenta černocha.
 
To samé mi před pěti lety říkali lidé v USA.
Opravdu? Kéž bych se tedy mýlila.
 
Kdybyste měla šanci jako novinářka položit dvě otázky bývalému prezidentovi, které by to byly?
Nikdy jsem o rozmluvě s Fidelem Castrem nesnila. Na rozdíl od generace svých rodičů - ti často bavili způsobem: "Kdybych mluvil s Fidelem, řekl bych mu to a to." Ale když už, tak bych se ptala, do jaké míry byla kubánská revoluce jeho uskutečněným snem, abych se dozvěděla, kolik procent Fidela Castra je v kubánské revoluci.
 
Existují na Kubě lidé, kteří tento režim stále upřímně podporují?
Určitě. Především ti nad padesát. Zaprvé proto, že svoje mládí a energii věnovali k budování revoluce a berou ji za svou. Zadruhé proto, že jsou nyní v takovém věku, kdy vědí, že by pro ně bylo hodně těžké přizpůsobit se změnám. Čím mladší lidé, tím víc kritizují. Je to generační otázka.
 
A kde vaše generace třicátníků bere informace o časech před revolucí, které jste nezažili?
Dějiny máme ze dvou zdrojů. Z toho prvního oficiálního slyšíme, že Kuba před rokem 1959 (začátek Castrovy vlády – pozn. redaktora) byla bordelem USA. Za druhé jsou tu undergroundové zdroje, z nichž se třeba dovíme to, že Havana v té době byla živým městem s pestrou řadou kulturních možností. A pravda je někde mezi tím.
 
Máte třináctiletého syna, kterému ve škole neustále vykládají o úspěších revoluce. Má zkreslenou představu o světě?
Snažíme se ho vychovat ke kritickému úsudku. Někdy ale dojde ke střetům. Třeba se manžela Reinalda – te je ročník 1947 - zeptal: "Tati, jak je možné, že umíš číst, vždyť před revolucí byli všichni analfabeti?" Jindy se zase zeptal: "Kolik si snědl kuřat za svůj život?" Reinaldo na to, že neví. Ale syn naléhal: "Jak to, že nevíš? Stačí, aby si spočetl půlkilový příděl kuřete na měsíc a vynásobil to počtem měsíců tvého života." Těžko mu vysvětlovat, že v padesátých letech bylo možné prostě zajít k řezníkovi a nakoupit maso podle libosti. Nechtěl tomu věřit. Někdy si říkám, že tady na Kubě by byl Kafka realistický spisovatel, nikoliv absurdní.

Yoani Sánchezová.


 
Máte kontakty na kubánské disidenty?
Ano, ale nejsem členem žádné skupiny. Také nejsem nalevo ani vpravo, protože tyto kategorie nyní na Kubě vůbec neplatí. Označuji sama sebe za volný elektron, který nemá žádnou ideologii, žádné dogma, žádný program.
 
Bojíte se zatčení?
Moje známost mi nabízí ochranu. Každý článek o mém blogu, každý rozhovor se mnou mi pomáhá. Každá osoba, která to čte, mě i chrání. To je nový fenomén díky síle internetu. Stačí, abych týden nepřidala článek, a novináři ve světě se začnou ptát, co je s Yoani Sánchezovou.
 
Castrovi příznivci v Česku mají oblíbený argument. Jestli je Kuba diktatura, tak proč všechny ty disidenty nezavřou?
Dnes už režim nemůže dělat to, co na počátku revoluce: hromadné soudy a popravy. Světové mínění je nyní jiné než tehdy; vláda je sledována a ví, že potřebuje image stabilního, demokratického státu. Nyní se spokojují s tím, že zabíjejí jedenáct milionů Kubánců občansky. Už děti se odmalička učí nosit masku přetvářky, aby v klidu proplouvaly životem. A taky tyto malá ohniska odporu a kritiky předvádějí jako důkaz demokracie právě pro lidi, o nichž jste mluvil.
 
Stále se bavíme o tom, jak Castro a jeho companeros dělají něco špatně. Udělali naopak něco dobře?
Pozitivní věci jsou, ale problémem jsou jejich náklady. Revoluce skutečně vyřešila problémy s negramotností, ale zaplatili jsme za to totální ideologizací školství. Dnes už navíc školství není, co bývalo. Učitelé jsou špatně placení a raději utíkají k povoláním v turistickém ruchu. Místo nich uči narychlo vyškolení mladíci, kteří jsou jen o pár let starší než jejich žáci.
 
A co další Castrova chlouba: úroveň kubánského zdravotnictví?
Máme velmi kvalitní infrastrukturu a personál. Ale od pádu Sovětského svazu nejsou na rozvoj zdravotnictví peníze. V nemocnicích chybí i nejzákladnější věci. Když si tam musíte jít lehnout, připomíná to stěhování: s sebou si musíte přinést povlečení, léky, ale i třeba i gumové rukavice či nitě pro operaci. To je frustrující.
 
Proč za těchto okolností radši neodejdete do zahraničí?
Emigrovala jsem do Švýcarska v roce 2002, ale z rodinných důvodů jsem se vrátila a nyní už nemohu vyjet. A ani bych ostrov opustit nechtěla. Cítím spoluzodpovědnost za Kubu, vychutnávám si to, co dělám a rozhodně se necítím jako oběť.

Autor:


ZPRÁVY: Babiše překvapuje urputnost policie při další žádosti o jeho vydání



Hlavní zprávy

Nejčtenější

Právníci přechytračili soud. Vyhýbali se mu až do promlčení činu

Obžalovaní Karel Hnilica a Lenka Hnilicová na snímku z prosince 2012

Manželský pár advokátů Hnilicových názorně demonstroval, jak je v Česku možné se vyhnout trestu od soudu. Byť jde o...

Ve věku 39 let zemřel veterán Mevald vyznamenaný za službu v Afghánistánu

Prezident Miloš Zeman a český voják Jaroslav Mevald při slavnostním udílení...

Ve věku 39 let zemřel v pátek náhle český veterán Jaroslav Mevald zraněný v roce 2014 v Afghánistánu. Za hrdinství,...



U požáru motorestu na dálnici D10 zasahovali hasiči i v noci

Motorest Čtyři kameny u dálnice D10 nedaleko Hlavence u Prahy na snímku z 19....

Středočeští hasiči v noci na neděli pokračovali v hašení požáru motorestu Čtyři kameny na mladoboleslavské dálnici...

Dopravní podnik testuje gumové bodáky, mají zastavit přebíhače kolejí

Na tramvajové zastávce v Braníku dopravní podnik testuje zábrany v kolejišti...

Pražský dopravní podnik zkouší na jedné z tramvajových zastávek v Braníku gumové zábrany ve tvaru malých bodáků. Mají...

ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN půjdou společně. Vést Sněmovnu Fiala nechce

ODS. TOP 09, KDU-ČSL a hnutí STAN se dohodly na společném postupu při formování...

Čtyři strany ve Sněmovně - ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN - se domluvily na společném postupu při formování Sněmovny a...

Další z rubriky

Příloha MF DNES Kavárna se vrací, vychází ve velkém formátu

Titulní strana přílohy MF DNES Kavárna v nové podobě. 7. září 2013.

Po prázdninové přestávce se vrací tradiční příloha Kavárna do sobotního vydání deníku MF DNES. Příloha zabývající se...

ZÁPISNÍK: Také Američané nadávají na svoji politiku

Američtí váleční veteráni navštívili památník druhé světové války ve

Spojené státy se přirovnávají k banánové republice a k ­Itálii. Americká konzervativní Tea Party žije v bublině. V...

ZÁPISNÍK: Několik slov chvály

Miroslav Kalousek po jednání s prezidentem Milošem Zemanem.

O jednom kolegovi novináři a o nadávání na média. O české otázce a třech divadelních představeních. A také gratulace...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.