Pod zřícenými budovami na Haiti mohou být uvězněny tisíce lidí. Experti upozorňují, že pro záchranu živých je kritických prvních pět dnů po zemětřesení. Později už se obrovské štěstí mění na zázrak.
Druhou otázkou je, jakou mají šanci, pokud se je podaří vyprostit. Vždyť v postižených oblastech chybí i nejzákladnější lékařské vybavení. "Co nejvíce lékařské pomoci se musí dostat na místo do pátku," uvedl šéf mezinárodní lékařské organizace Medicins du Monde.
Křivka seismografu, která přinesla Haiti zkázu
Šéf amerického Střediska pro přípravu na katastrofy při Kolumbijské univerzitě Irwin Redlener upozornil, že šance na přežití lidí uvězněných pod sutinami strmě klesá po 48 až 72 hodinách po neštěstí. To už zasypané ohrožují i jinak nepříliš závažná zranění. Navíc hrozí infekce.
Čtrnáct dnů pod troskami s pomocí dešťové vody
Tým lékařů z univerzity George Washingtona v americké metropoli se v roce 2006 pokusil shrnout zkušenosti ze všech zemětřesení, která se odehrála v letech 1985-2004. Ve své závěrečné zprávě shrnuli záznamy lékařů i médií ze 34 zemětřesení, která se v té době odehrála.
Zaznamenali jeden případ, kdy člověk přežil 14 dnů pod troskami. Sedmadvacetiletý muž byl zachráněn po zemětřesení v roce 1990 na Filipínách. Na stejném místě byli zachráněni po 11 dnech i další sedmadvacetiletý muž a jednadvacetiletá žena. Všechny podle zpráv zachránila především dešťová voda.
Přeživší pod troskami v Port-au-Prince
Po třinácti dnech byl zachráněn šestapadesátiletý muž při zemětřesení v íránském Bámu v roce 2003. Nakonec však zemřel v nemocnici. Tamtéž vyprostili ženu po devíti dnech ze vzduchové kapsy, která se vytvořila pod její postelí. Odsud dosáhla na pití a jídlo.
Na druhém místě se ocitl případ ze zemětřesení v Indii v roce 2001, kdy byli podle médií vyproštěni po deseti dnech dva padesátníci, sourozenci. I oni se zachránili v úkrytu s přístupem k potravinám.
Pět až šest dnů je hranice mezi výjimkou a zázrakem
Autoři studie shrnují, že případů, kdy se podaří zachránit po pěti až šesti dnech, je řada, ale pořád jsou to výjimky. Poté už je každý případ záchrany zpoza trosek zcela mimořádnou událostí.
Za nejzazší limit považují dva týdny, v případě, kdy dojde k souhře ideálních podmínek. Za důležité k jejich dosažení považují kromě přístupu vzduchu a dosažitelnosti vody a potravin i strukturu budov, které umožní vytvoření vzduchových kapes.
