Slunce jako dárce světla, tepla a života bylo ve středověké i daleko starší kultovní stupnici vždy na čelném místě. To se samozřejmě muselo nějak projevit i na domovních znameních. Motiv slunečního reliéfu se sice nevyskytuje příliš často, ale vždycky působí velmi důstojně, protože lidská fantazie odjakživa neznala mezí.
Dům U zlatého slunce ve Valdštejnské ulici číslo 20 má zlatavé sluníčko nad portálem už od roku 1623. Tehdy budova patřila jakémusi Oberšverderovi, který měl na dvoře císaře Rudolfa II. zajímavou funkci - opatroval stříbrné nádobí a jídelní náčiní. Stříbro je ovšem spíš symbolickou barvou svitu Měsíce, zatímco slunce je odjakživa ztotožňováno se zlatem. Po zlatu v skrytu duše toužil i Oberšverder, ale marně. Netušil, že se mu jeho sen splní zásluhou ošklivých intrik. Několik služebníků při dvoře, kteří mu jeho nezvyklou funkci záviděli, protože se domnívali, že stříbrné náčiní krade, připravilo fingovanou krádež stříbrných podnosů. Nějak si jich několik opatřili a skrytě umístili v Oberšverderově bytě. Dvorní stráž pak na jejich upozornění vnikla do domu, kde byl údajný lup schován. Zpočátku bylo zle, ale pan komorník se nedal. Měl dokonalé alibi, protože skutečné nádobí z císařského dvora před časem označil nenápadnými značkami a informoval o tom i nejvyššího císařského komořího, s nímž se dobře znal. Nevinu opatrovatele nádobí uznal i sám císař, povedené sloužící dal zmrskat a vyhnat z dvorních služeb, zatímco Oberšverderovi věnoval krásný zlatý podnos s vyrytou značkou Jeho milosti. Vytesané slunce nad komorníkovým příbytkem se prý toho dne roztáhlo k úsměvu a ten mu zůstal dodnes mezi jeho dvanácti paprsky. Inu, kdo ví, kolik je na celém příběhu pravdy, ale většina staropražských pověstí se obvykle zakládala na nějaké pravdivé události.
Ve Valdštejnské ulici najdeme znamení ještě v domě U tří sedláků. Na Valdštejnském náměstí je velice pěkný merk na rohovém domu U tří čápů. Kvůli silnému automobilovému ruchu nemají v těchto místech staropražská strašidla jaksi klid ke svému počínání, ale nějaká se tu přece jen najdou. Dvojice mužů přetahující se mezi půlnocí první hodinou ranní o ženu - všichni tři jsou samozřejmě přízraky - připomíná událost z minulého století. Žena byla přesvědčena, že její manžel padl ve válce, a znovu se provdala. Zpráva o jeho úmrtí však byla mylná, vzniklá záměnou dvou stejných příjmení, a vysloužilec po návratu z vojny zjistil, že nemá ani ženu, ani byt. Vyřešil to tak, že manželský pár zastřelil. Ze strachu před vězením a trestem se pak otrávil utrejchem neboli oxidem arzenitým.
Populární pivovar U svatého Tomáše pochází ze 14. století. Velice oblíbený byl koncem 19. století, kdy se zde scházela stolní společnost, v níž nechyběly tak významné osobnosti, jakými byli Jakub Arbes, Mikoláš Aleš, Josef Václav Frič, Ignát Herrmann, Ladislav Stroupežnický nebo Karel Matěj Čapek-Chod. Ve svatotomášském kostele působil v polovině 16. století jako kazatel vynikající kronikář Václav Hájek z Libočan. Podle pověsti je pod podlahou hrob prvního alchymisty, kterému se podařilo na dvoře Rudolfa II jako prvnímu člověku vyrobit zlato umělou cestou. Narozdíl od velmi známého mága a podvodníka Edvarda Kellyho se mu to prý opravdu podařilo, ale své tajemství si vzal do hrobu. Z Letenské odbočuje ulice Josefská, kde z bývalého kláštera karmelitek ozývá v noci nářek duší nehodných řeholnic, které chtěly uprchnout z kláštera, ale byly chyceny a za trest zaživa zazděny.
 Klášter Karmelitek v Josefské ulici. (6. února 2001) |
 Kostel u svatého Tomáše. (6. února 2001) |
 Populární pivovar U svatého Tomáše pochází ze 14. století. Velice oblíbený byl koncem 19. století, kdy se zde scházela stolní společnost, v níž nechyběly tak významné osobnosti, jakými byli Jakub Arbes, Mikoláš Aleš, Josef Václav Frič, Ignát Herrmann, Ladislav Stroupežnický nebo Karel Matěj Čapek-Chod. (6. února 2001) |
 Rohový dům U tří čápů ve Valdštejnské ulici. |
 Dům a znamení U zlatého slunce ve Valdštejnské ulici číslo 20. (6. února 2001) |
