Když první volba prezidenta dopadla, jak dopadla, a když pak začala parlamentní pošta přetékat střelami a střelným prachem, byl čas vyrazit do další akce. Sepsali jsme volební prohlášení a byli odhodláni jej v den druhé volby prezidenta rozdávat poslancům a senátorům.
Psalo se v něm: "Vážená paní volitelko, vážený pane voliteli! Dovoluji si Vám tímto navrhnout řešení politické krize, do které se parlament a celá země dostala v souvislosti s volbou prezidenta republiky. Lze očekávat, že prezident nebude zvolen ani v dnešní druhé volbě. Proto Vás tímto vyzývám, abyste pro očekávanou třetí volbu navrhl/a jako kandidáta a následně volil/a mne."
"Na rozdíl od současných kandidátů nezpochybňuji oteplování planety a nežiji dlouhodobě v zahraničí. Jsem obdivuhodně konzistentní ve svých základních životních postojích - již čtvrt století kouřím marihuanu bez ohledu na zdravotní rizika, která mi to přináší. Stejně tak posledních osmnáct let v týdeníku Reflex poctivě znevažuji vše, co vidím, a bezostyšně napadám, koho se mi zamane. V můj prospěch proto hovoří i skutečnost, že prezident má být takový, jakého si národ zaslouží. A po letošní první volbě prezidenta republiky je očividné, že tento národ a tento parlament si nic jiného než mne jako prezidenta nezaslouží."
Sepsáno, žádosti o akreditace odeslány, a pak přišla rána. Komunisté navrhli jako kandidátku na prezidentku paní Janu Bobošíkovou. V okamžiku, kdy jsem se to dozvěděl, mne zamrazilo a po přezkoumání situace jsme se s Honzou Potůčkem rozhodli do parlamentu nevyrazit.
Komunisté nám prostě zatnuli žílu. Moje nehorázné prohlášení a navrhovaná kandidatura totiž nebyla o nic více bizarní než kandidatura paní Bobošíkové. Rozdíl byl jediný - paní Jana tu svou kandidaturu myslela vážně. Takže vtipnější už nebudeme ani my s Potůčkem, ani nikdo jiný. Tohle se v podstatě překonat nedá...
