Jeho rodiště připadlo v roce 1939 Polsku, za pár měsíců se stalo součástí Velkoněmecké říše. Patnáctiletý mladík odešel do učení ve Vratislavi. Stal se leteckým motorářem, ve škole v Bayreuthu se později zaškoloval na kluzácích.
"Narukoval jsem v osmnácti v roce 1942. Dopoledne škola, odpoledne letadlo. Každý den po dobu šesti týdnů," říká veterán čistou češtinou, do které se občas připlete německé slovíčko. Po převelení na Balkán řídil transportní letadla.
Účastnil se operací, jejichž cílem bylo zajetí velitele jugoslávské partyzánské armády Tita, stejně jako pokusu o osvobození italského diktátora Mussoliniho.
Nejdramatičtější okamžiky pilotní kariéry prožil v únoru 1944. Nad Středozemním mořem zasáhla spojenecká stíhačka motor jeho letadla.
"Zaútočila ze slunce, člověk nic neviděl, nebylo obrany. Ve vestě jsem v moři strávil šest hodin, než mě vytáhli Italové. Byl jsem úplně ztuhlý, nemohl mluvit. V nemocnici mi šéflékař nechal vyříznout mandle. Za čtrnáct dnů jsem byl zpátky u jednotky," vzpomíná Paul Kantor.
Ještě horší chvíle prožil koncem války. V dubnu 1945 se vracel z Berlína, kam transportoval operační sál. Nad Vysokým Mýtem dostal zásah. "Zavřeli mě do vězení v Brně. Každý den jsem musel zametat ulici od kasáren až po nádraží. Lidé mi nadávali, házeli po mně," vzpomíná pilot.
Skončil v zajateckém táboře poblíž Petrohradu. "Nejvíc nás trápil hlad. Řekli nám ale jasně: Kdo zůstane, bude hryzat zemi," říká Kantor.
Po dvou letech zajetí utekl. Za čtyři měsíce ušel dva tisíce kilometrů, dostal se až k Bratislavě. Vážil pouhých šestatřicet kilogramů.
Domů do Milíkova dorazil na Vánoce 1947.
Do pilotní kabiny se Paul Kantor už nikdy neposadil. Pracoval jako automechanik, elektrikář, složil topičské zkoušky v hutích v Ostravě Kunčicích. Ještě po deseti letech se mu válka důrazně připomenula. "Ozvalo se koleno. Vyndali mi z něj střepinu velkou jak pěst," vzpomíná válečný veterán.
S manželkou si oblíbili Luhačovice a jejich příjemnou lázeňskou atmosféru. Při letošní návštěvě si nenechal ujít návštěvu muzea letecké bitvy nad Bílými Karpaty v nedalekém Šanově. Přestože bojoval na nesprávné straně, se svými "nepřáteli" si všechno už dávno vyříkal. Naposledy při setkání veteránů v Kovářové u Chomutova.
"Válka nás postavila proti sobě. Ale jak říkám, letci brali své protivníky s respektem a úctou," upozorňuje Paul Kantor.
