Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jak je těžké v pražském Národním divadle hrát dělnice a ztroskotance

  15:47aktualizováno  30. května 8:20
Hra Martina Františáka zvaná Karla, kterou pražské Národní divadlo uvádí na své komorní scéně Kolowrat, si za námět bere život dnešních „ponížených a uražených“, kteří jsou kdesi na periferii země i společnosti vydáni napospas ekonomickým vichrům. Konkrétně: skupina dělnic je postavena do situace, kdy je likvidována „sklárnička“, v níž pracují. Zdravé téma. Ale jak je uchopit?

Z inscenace hry Martina Františáka KARLA - na snímku Jan Hartl a Martina Preissová | foto: Národní divadlo - Hana Smejkalová

Dramatik a režisér Martin Františák (1974) se ve svých textech věnuje české, potažmo moravské vesnici soustavně. Narodil se ve Valašském Meziříčí, nemá k takovému prostředí daleko. A blízkost lidem mimo centra je na Karle znát, její sociální dimenze působí věrohodně, tedy alespoň tehdy, když figury v replikách projevují svůj naturální fundament, když hovoří o věcech života „po jejich“. „Jenže pak začne (autor) do děje zapojovat surreálné figury, zvířata, oživlé mrtvé. Také písně, jeho obsese, slouží spíše jako odkaz k mytologické minulosti než jako regionální ornament, charakterizují mnohem spíš jejich protagonistu než prostředí a folklórní aspekt jim chybí docela,“ píše v programu ke Karle dramaturgyně a kritička Marta Ljubková. „Františákovy hry tedy přinášejí jednoznačné interpretační úskalí: jak se porovnat s věrohodností a zároveň jak nepotřít jeho rozkolísanou kausalitu, nedokonalou psychologii postav, jak interpretovat symboly, které jsou na bázi podobnosti s realitou prostě neinterpretovatelné?

Dramatik a režisér Martin Františák

Dramatik a režisér Martin Františák

Dramatik a režisér Martin Františák

Dramatik a režisér Martin Františák

U Karly napoví už jména osob: tu hlavní autor označil poněkud tajuplně a složeně Draha – také bílý rys, ostatní ženám přidělil běžná tuzemská či regionálně zabarvená jména (Bohuša, Marta, Marienka), zatímco mužům Františák vtiskl pouze příjmení, nadto bůhvíproč německy znějící (Fügner a Reichman). Pak se tu ještě vyskytuje trojice Foukaček, rozuměj bezejmenných dělnic, které ve fabrice vyfukují sklo; ty v rozestavení postav poněkud připomínají antický chór. Ona ozvláštnění realistického základu surreálnými, imaginárními, ireálnými motivy v pražské inscenaci Karly, režírované Janem Kačer, nefungují. Nemohu si pomoci, ale rys, jelen či Měsíc (kam odváží majitel „sklárničky“ Reichman dceru Karlu, kterou má s Drahou; prostě asi má jít o dalekou cizinu) působí v Kolowratu coby ornamenty, které diváci vezmou na vědomí, ale zážitek z příběhu neumocňují. 

Celou tu inscenaci drží pohromadě sociální konflikt obsažený v textu, jemuž Františák dokázal vtisknout věrohodnost; „prožitě“ kombinuje slova běžná a nečesaná, poskládaná do jednoduchých vět, s obraty nevytrčeně básnickými. „Víte hoši, já vám to řeknu tak. Mně po tom může prd, co se tady v jedenáct bude dít. Mně chlap zmizel, dobře tak, stejně mě dusil, děcka mít nemůžu, jak víte, ze socky vyžiju, ale mně jde o vás. Marta má chlapa v kamionu na cestách – čtyři děcka, Pavluša má chlapa v Norsku na plošině, tři měsíce jí nenapsal, každé ráno po šichtě strká hlavu do skříněk – myslíš, že nepoznám, jak trpí a naříká. Nejí chleba, ale řve celou svačinu. Pět děcek.“ Tak praví Bohuša, nejpádnější z těch „bab“, které Františák v Karle Stvořil.

Z inscenace hry Martina Františáka KARLA - vpravo Taťjana Medvecká

Z inscenace hry Martina Františáka KARLA - vpravo Taťjana Medvecká

Když jsme u Bohuši, rovnou povězme, že Taťjana Medvecká ji ztělesnila výtečně, je to nejlepší výkon inscenace. Medvecká se posadila do role intonací, myslí, ale i fyzicky – její Bohuša chodí mírně rozkročeně, s pohyby sedřené energické ženské. Všechny ostatní výkony jsou standard první scény, ničím neurážející, ale bohužel i dost rychle zapomenutelný. Konkrétněji jede příklad: Jan Hartl v roli rezignovaného pumpaře a alkoholika Fügnera, strýce Drahy, který cítí vinu za dávnou smrt její matky, se omezuje na shrbenou ukňouranost, až je to protivné. Hartl umí postavy tohoto typu, tedy lidi vyměklé, outsiderské i senzitivní (ostatně jeho životní rolí na jevišti byl výkon v inscenaci Divadla za branou II Nemožný člověk), ale jeho Fügner je pouhopouhá rutina, bohužel.

Jenže to rozpačité vyznění Karly v Kolowratu nejspíš souvisí s věcmi obecnějšími. Kostýmy inscenace (dílo Kataríny Hollé) jsou pouhým designem, který chce evokovat vytahanost a „dělňáckost“, ovšem nejsou s to být periferními hadry, už od pohledu ojetými a smrdutými. Minimalistická scéna Jakuba Schindlera sice naslouchá možnostem podkrovního Kolowratu, kde si scénografické rozlety nelze dovolit, ovšem esteticky jde mimo duch Františákova textu: Schindler nechal vyrobit (sněho)bílý pult, o něhož se opírá zoufalec Fügner, a (sněho)bílou vlnící se plochu, na níž se sice dá sedět i ležet, a která by dobře zapadla třeba do přehlídky Designblok. Jak se však její vizualita snoubí s Františákovou periferií, toť záhada. A přičteme-li vesměs instantní herecké výkony, vychází z toho míjení se s dramatikovým světem.

Praha, konkrétně Národní divadlo, konkrétněji šéf její činohry Michal Dočekal, chce uvádět současné hry, bere to jako svoji „občanskou“ povinnost, takže dramaturgie to ošetří, text připraví, ale Františákův svět v Karle je pražskému duchu velice vzdálený, výsledek příliš vyznívá jen JAKO. Předloňskou premiéru Karly v Divadle Petra Bezruče Ostrava jsem neviděl, nemohu srovnávat než s ukázkou, která je k nalezení na internetu a s recenzemi, ale pochybuji, že míjení se s Františákovým světem tam bylo větší. 

Z inscenace hry Martina Františáka KARLA - na snímku Alexej Pyško

Z inscenace hry Martina Františáka KARLA - na snímku Alexej Pyško

O inscenaci

Národní divadlo, Praha – Martin Františák: Karla. Hra po noční směně

Režie Jan Kačer, režijní a choreografická spolupráce Petr Zuska, scéna Jan Schindler, kostýmy Katarína Hollá, dramaturgie  Iva Klestilová, hudba Petr Skoumal.
Hrají:
Draha – také bílý rys: Martina Preissová
Fügner: Jan Hartl
Bohuša: Taťjana Medvecká
Marta: Kateřina Holánová
Marienka: Adéla Koutná
Reichman: Alexej Pyško
Foukačky: Hana Marie Maroušková / Jana Epikaridis / Lucie Linhartová / Ivanna Illyenko

Premiéra 18. května 2012 v Divadle Kolowrat





Autor: Kavárna


ZPRÁVY: Exministr vnitra Hradílek ukončil hladovku. Donutila ho rodina



Hlavní zprávy

Nejčtenější

Právníci přechytračili soud. Vyhýbali se mu až do promlčení činu

Obžalovaní Karel Hnilica a Lenka Hnilicová na snímku z prosince 2012

Manželský pár advokátů Hnilicových názorně demonstroval, jak je v Česku možné se vyhnout trestu od soudu. Byť jde o...

Ve věku 39 let zemřel veterán Mevald vyznamenaný za službu v Afghánistánu

Prezident Miloš Zeman a český voják Jaroslav Mevald při slavnostním udílení...

Ve věku 39 let zemřel v pátek náhle český veterán Jaroslav Mevald zraněný v roce 2014 v Afghánistánu. Za hrdinství,...



Babiš: Jsem zklamaný hlavně z Pirátů, předčasné volby jsou nesmysl

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš během rozhovoru pro MF DNES. (8. listopadu 2017)

Až sestavíme vládu, půjdeme jednat s každým a začneme u ODS, říká šéf ANO Andrej Babiš. Osloví všechny strany, přestože...

Dopravní podnik testuje gumové bodáky, mají zastavit přebíhače kolejí

Na tramvajové zastávce v Braníku dopravní podnik testuje zábrany v kolejišti...

Pražský dopravní podnik zkouší na jedné z tramvajových zastávek v Braníku gumové zábrany ve tvaru malých bodáků. Mají...

U požáru motorestu na dálnici D10 zasahovali hasiči i v noci

Požár motorestu poblíž Hlavence u Prahy (18. listopadu 2017).

Středočeští hasiči v noci na neděli pokračovali v hašení požáru motorestu Čtyři kameny na mladoboleslavské dálnici...

Další z rubriky

Sbohem! Editor Kavárny on-line Josef Chuchma se loučí

Sbohem, Kavárno... (Za ilustrační snímek byl zde použit záběr, na němž se 4.

K třicátému červnu 2013 byla uzavřena dosavadní existence Kavárny on-line, která vznikla z mé iniciativy, coby editora...

ZÁPISNÍK: Troubové a hněv. ČSSD, ani Zeman nechápou míru vzteku v zemi

Sjezd ČSSD v Brně - (zleva) brněnský primátor Roman Onderka, jihomoravský hejtman a kandidát na předsedu ČSSD Michal Hašek a Zdeněk Škromach (18. března 2011)

Soutěž o nejpitomější výmluvu v sociální demokracii. Podlehl Zeman přesvědčení o neomylnosti? Babiš jde nahoru. To jsou...

ZÁPISNÍK: Cože? Už zase krachuje západní civilizace?

Nemůžete říci, že jste nebyli varováni, říká film Rolanda Emmericha 2012.

Ministr byl na šrot, Zdeněk Škromach fotil "výborné koláčky", Okamuru s Bártou spojila kniha a Tokio volá "Banzai"! To...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.