V okolí pak Mantell našel další, a k nim i několik kostí, rovněž neznámých. Objevitel poslal fosilie do Paříže k největšímu znalci pravěkých obratlovců, zakladateli vědecké paleontologie Georgesi Cuvierovi.
Ten je přisoudil vymřelým pravěkým druhům tlustokožců - zub nosorožci, kosti pak hrochovi. Mantell sice nebyl taková kapacita v oboru, ale domníval se, že jeho nálezy pocházejí z hornin mnohem starších, než aby mohly obsahovat zbytky tak vyspělých a geologicky poměrně mladých savců...
Proto se obrátil na svého přítele, děkana univerzity v Oxfordu Williama Bucklanda, profesionálního paleontologa. Ten však podpořil názor Cuvierův a dokonce Mantella přemluvil, aby svůj objev raději nikde nepublikoval.
Zuby byly podobné chrupu ještěrek
Nálezce se tedy pustil do zkoumání zbytků sám. Dlouho nemohl zjistit, čemu se podobají, avšak v roce 1825, právě když je v londýnském muzeu porovnával s tamními exponáty, potkal náhodou přírodovědce Samuela Stutchburyho. A ten shodou okolností právě studoval ještěrky z Mexika a Střední Ameriky. Stutchbury si okamžitě všiml, že Mantellův zub se - až na tu velikost - výrazně podobá zubům jeho ještěrek.
V dalších letech Mantell zbytky popsal a pojmenoval Iguanodon (zub iguana). A v roce 1841, kdy už existovalo podobných nálezů několik, nazval britský anatom Richard Owen jejich pravěké nositele skupinovým jménem dinosauři (doslova strašní plazi).
Dinosaurů jsou desítky druhů
Dnes známe desítky druhů dinosaurů velikosti boty až činžovního domu. Zbytky obratlů dosud zřejmě největšího byly nalezeny roku 1999 v Oklahomě. Jejich býložravý majitel nazvaný Sauroposeidon žil před 110 miliony let. Hlavu přitom nosil osmnáct metrů nad zemí.
Nejzajímavějším letopočtem spojovaným s dinosaury je minus 65 milionů let, kdy tihle vládci tehdejšího živočišstva poměrně rychle vyhynuli. Dnes už i víme proč: v té době totiž na Zemi v oblasti mexického poloostrova Yucatanu dopadl obrovský meteorit. Jím zvířený prach znečistil atmosféru a výrazně omezil fotosyntézu, která je klíčová pro růst pastvy. Nedostatek potravy znamenal i konec slavného období veleještěrů.
