"Nikdo příliš nevěří, že by se mohla válka opakovat. Jenže i před jejím vypuknutím si málokdo dokázal představit, že by něco takového mohlo být vůbec možné,“ říká čtyřiadvacetiletá obyvatelka Sarajeva Maja v kavárně uprostřed někdejšího tureckého trhu, pozůstatku z dob osmanské nadvlády.
Každodenní válečná střelba utichla před dvanácti lety, dodnes se ale Maja budí ze spánku a zkoumá podezřelé zvuky. Majiny neklidné noci v posledních týdnech opět přibývají.
Když může Kosovo, tak my taky
Obyvatelé Sarajeva, jehož rozstřílené fasády dodnes připomínají tříleté srbské obléhání, mají před očima znepokojivou historickou paralelu. Bosenští Srbové opět hrozí odtržením od Bosny.
Nejkrvavější konflikt v Evropě po druhé světové válce se naplno rozhořel po rozpadu Jugoslávie, kdy srbský vůdce Slobodan Miloševič rozdmýchal nacionalistické vášně. Nato bosenští Srbové odmítli být součástí nového bosenského státu, odtrhli se a vytvořili vlastní Republiku srbskou. Během následné války přišlo o život na sto tisíc lidí a další miliony se ocitly bez domova.
Nyní bosenští Srbové, kteří považují současné společné soustátí s muslimy a Chorvaty za dočasné nutné zlo, hrozí podobným krokem. A naskytl se jim praktický argument: Kosovo a jeho pravděpodobné brzké vyhlášení nezávislosti na Srbsku.
"Když Kosovo může být nezávislé, tak proč my musíme žít ve státě, který vlastně vůbec nefunguje,“ říká Zoran Palčevič z Pale, srbské bašty během války v Bosně. To je hlas z lidu, který věrně odráží rétoriku bosensko-srbských politiků, kteří se těší hlasité podpoře nacionalistů z Bělehradu.
Západ opět zaspal
Západní pracovníci v Sarajevu proto nyní s obavami hlase burcují. Zástupce vysokého představitele pro Bosnu a Hercegovinu Raffi Gregorian říká: "Bosna prožívá nejhorší existenční krizi od konce války.“
Západ tak trochu opět zaspal. Podle některých názorů se mezinárodní společenství nechalo plně pohltit problémem zvaným Kosovo a sousední a do značné míry komplikovanější Bosna zůstala mimo hlavní hledáček.
Vedení Republiky srbské, která zabírá polovinu země, se všemožně snaží zabránit tomu, co si umínil zbytek světa: vytvořit stát s jednou multietnickou centrální vládou, armádou a policií.
Mluvíte-li s policejním náčelníkem v Pale či šéfem bezpečnosti v srbském městě Trebinje, vždy vám bez zaváhání vysvětlí, jak vlastně druhou část Bosny k životu nepotřebují. "Máme skvělé výsledky,“ říká trebinjský šéfpolicista Goran Zubac, když popisuje boj proti kriminalitě. Oblíbenou replikou je pak připomínka, že například Německo či Švýcarsko má policii rozdrobenou do kantonů či federálních zemí a jak funguje.
Když si pak sednete k jednomu stolu s policisty z Evropské unie, kteří v Bosně působí v rámci mise, uslyšíte pravý opak. "Lidé policii nevěří, protože je zkorumpovaná. Lidé se bojí, aby je ostatní neviděli, že vůbec s policií mluví,“ říká evropský policista působící v oblasti Pale.
Krize. Největší od války
To, že se Bosna nyní ocitla v nejhlubší krizi od konce války, vám v Sarajevu řekne skoro každý. Přitom ještě před několika lety byla na tom země spojující někdejší nepřátele poměrně dobře.
Podařilo se zavést daň z přidané hodnoty, tedy základ pro příjmy do jinak značně chudé státní pokladny zatížené nákladnou administrativou. Inflace se držela na uzdě. Naopak ekonomika slibně rostla. Také cesta do Evropské unie byla více méně otevřená.
Dokonce se uvažovalo, že obyvatelé Bosny dostanou do rukou plnou moc nad věcmi veřejnými. Letos v červenci měl zavřít svůj úřad Vysoký představitel pro Bosnu a Hercegovinu, jakýsi nezávislý poručník se širokými pravomocemi.
"Jenže od té doby se udála série událostí, které slibný vývoj v této zemi zcela otočily,“ říká Gregorian. Potřebné reformy, zejména policie, zůstaly na půli cesty a máloco nasvědčuje tomu, že někdo přesvědčí bosenské Srby, že společný fungující stát je jejich zájmem. Proto Bosna a Hercegovina nakonec zůstala poslední zemí v oblasti, která nepodepsala s EU předvstupní dohodu.
Při pohledu na bosenský chaos mezinárodní společenství rozhodlo, že Vysoký představitel pro Bosnu - teď je jím slovenský diplomat Miroslav Lajčák - zůstane ve svém úřadě přinejmenším do roku 2009. Evropská unie chce v zemi ponechat své jednotky o síle 2,5 tisíce vojáků. Jejich mandát však závisí na tom, jestli ho schválí i Rusko.
Jako by se chystali na novou válku
Na první pohled je Sarajevo městem, jež se snaží minulost zahladit novými omítkami. Lidé se baví v kavárnách, dětí chodí do škol, tramvaje jezdí podle jízdních řádů a hlavní třídu spolehlivě ucpává dopravní špička.
Nespokojenost ovšem roste s tím, jak stoupá skepse vůči politikům. Lidé jsou až na úzkou vrstvu chudí. Podle oficiálních statistik čtyřicet procent obyvatel nemá práci. A ti, kteří ji mají, své platy často dostávají s několikaměsíčním zpožděním.
Navíc nyní pod vlivem nejistoty začaly růst ceny. Podle srovnání bosenských médií jsou dnes potraviny v zemi dražší než například v Německu. Důvodem je poptávka po základních potravinách. Jako by se lidé v Bosně chystali na nové krveprolití.
