Podle jednoho ze zdrojů EurActivu (původní materiál zde) je přesun po politické a technické stránce velmi náročný. Poté, co Turecko potlačilo v zárodku pokus o vojenský převrat (více zde) a nastolilo extrémní represivní opatření, se země s druhou nejsilnější pozemní armádou v NATO zbytku Aliance značně vzdálila. A naopak začala zlepšovat vztahy s Moskvou.
V Turecku se v době převratu mělo nacházet kolem 50 taktických jaderných zbraní (tedy takových určených k nasazení na frontě či v její blízkosti, pozn. red.), a sice na letecké základně Incirlik, kde působí americký kontingent a která je využívána k operacím nad Sýrií.
Právě Incirlik Turecko v reakci na vzpouru části vojáků a při následných represích odřízlo od světa jak po stránce dodávky energie, tak zákazem leteckého provozu. Velitele základny nakonec síly loajální tureckému režimu zatkly a obvinily z účasti na převratu.
Podle serveru EurActiv nyní Američané stěhují své jaderné zbraně z Turecka na leteckou základnu Deveselu v Rumunsku, kde sídlí též komponent amerického protiraketového štítu, který je silně kritizován Ruskem.
Americké ministerstvo obrany dosud na zvěsti o přesunu jaderných zbraní nereagovalo. NATO ve značně diplomatickém prohlášení odtušilo, že spojenci musejí zajistit bezpečnost svých jaderných zbraní.
Rumunské ministerstvo zahraničí „rozhodně popřelo“, že by se země stala hostitelem jaderného arzenálu. EurActiv upozornil, že praxí za studené války bylo nikdy nepotvrzovat uniknuvší informace o amerických jaderných zbraních na evropské půdě. Veřejně se ale ví, že se nacházely v Belgii, Nizozemsku, Německu a Itálii.
