Tvrdou kritiku čelních politiků vyvolala zpráva Winogradovy komise, která se obula do loňské války v Libanonu. Špatné hodnocení dostal premiér Olmert, ministr obrany Perec i bývalý náčelník generálního štábu Dan Haluc. - více zde
"Zpráva ukazuje na velmi vážná pochybení celé vlády a samozřejmě má i pochybení, jakožto hlavy vlády," kál se Olmert. Dodal ale, že vláda zodpovídá nejen za chyby, ale i za jejich nápravu.
Zdá se, že první obětí Winogradovy zprávy bude Amir Perec. Izraelský rozhlas uvedl, že ministr zvažuje rezignaci.
Ani premiér Olmert si ale nemůže být svým postem jistý. Zpráva ho k rezignaci nevyzvala, ale rozhodně zvýšila tlak na už tak dost nepopulárního politika.
Olmert v první reakci odstoupit odmítl, ale vše může dopadnout jinak. V jeho straně Kadima se zformovala 29členná frakce vedená vlivným zákonodárcem Avigdorem Jicakim, která požaduje Olmertovu rezignaci.
Winogradovou zprávou se začne zabývat Knesset a v ulicích se chystají protesty. Ve čtvrtek budou v Tel Avivu proti Olmertovi demonstrovat desítky tisíc lidí.
Stoupající hvězda Cipi Livniové
Olmertovi spolupracovníci připouštějí, že premiér neustojí hněv veřejnosti navěky. V závěsu už je připravená vicepremiérka a ministryně zahraničí Cipi Livniová.
Pokud převezme úřad po Olmertovi, stane se po Goldě Meirové druhou premiérkou v dějinách Izraele. Na svou šanci nemíní pasivně čekat a Olmerta už vyzvala k odchodu. "Rezignace by byla správná věc," prohlásila.
Zdůraznila ale, že se premiéra nesnaží z úřadu vyštípat. Sama by prý raději dále vedla diplomacii a ucházela se o předsednictví v Kadimě, která nyní ovládá 78 křesel ve stodvacetičlenném parlamentu.
Kdo je tajemná Cipi Livniová?
Když Ariel Šaron loni v lednu upadl do kómatu, The Economist spekuloval, kdo ho nahradí. Tehdejší ministryně spravedlnosti Cipi Livniová si získala pozornost podporou napříč politickým spektrem, ale podle listu nebyla tou pravou "těžkou vahou". Premiérem se místo ní stal nepříliš oblíbený bývalý starosta Jeruzaléma Ehud Olmert. O zbytky popularity přišel ve válce v Libanonu a Livniová je tak opět na scéně.Charakteristickým znakem Livniové je, že o ní nikdo mnoho neví. Známá jsou pouze základní data. K politické kariéře ji předurčil její otec, člen Irgunu a bývalý poslanec. Vystudovala práva a několik let pracovala pro Mossad. Do parlamentních lavic usedla před necelými osmi lety za stranu Likud. Během několika se stala nejbližší spolupracovnicí Ariela Šarona, se kterým také odešla založit novou stranu Kadima.
Po Šaronově kolapsu v lednu 2006 šel do čela Olmert a Livniová přirozeně přijala pozici stranické a vládní dvojky. "Její spojenectví s Olmertem se ale rychle změnilo v těžce skrývané soupeření," uvádí list The Jerusalem Post. Že by mohla usilovat o premiérský post Livniová připustila už před čtyřmi měsíci, v rozhovoru s Ari Šavitem pro Haarec.
Dalších faktů o Livniové je pomálu. "Stále existuje mnoho nezodpovězených otázek," píše The Jerusalem Post. Není jasné, jaká byla její role v Libanonu, jak přešla zpod Netanjahuových křídel do Šaronova tábora ani jaké jsou vlastně její výsledky na pěti ministerstvech, která dosud vedla.
Livniová si také urputně chrání soukromý život. O jejím muži se sice ví, že se jmenuje Naftali Shpitzer, ale nikdo neví, čím se živí. Politička také nikdy neodhalila, kolik má dětí. Pokud se stane premiérkou, Izraelce může čekat nejedno překvapení.
