„Každou noc je máme pod okny. Chrochtají a dupou. Někdy přijdou až na chodbu našeho domu,“ říká o divočácích Maja, učitelka angličtiny z města Haifa. Má z nich strach: „Vždycky na manžela Mikiho volám, ať se z večerní procházky vrátí domů, když je slyším. Jsou to ohromná zvířata.“
Dům, ve kterém oba mají byt, je na kraji jednoho ze zalesněných údolí, které se Haifou táhnou. Je hluboké, sráz je příkrý. Není jednoduché od jejich domu sejít až dolů, kde vede pěšina. Kdyby mezi oběma svahy byl most, trvala by cesta přes údolí nějakých sedm minut. Jenže architekti chtěli zachovat i přírodu, a tak se v průmyslovém centru Izraele daří zvířatům.
