Zatímco někteří izraelští stratégové se mohli mylně domnívat, že jejich operace trestá teroristy, ona ve skutečnosti plošně trestala obyvatelstvo. Nový smrtící atentát proto může být okamžikem zvratu, který ukáže, že cesta Ariela Šarona nikam nevede. Izraelský premiér má dvě možnosti. Na atentát v podstatě nereagovat, plně se soustředit na ochranu hranic a na přípravu diplomatických jednání, která by napomohla míru v oblasti.
Anebo se znovu nechat vyprovokovat a opět odpovědět vojenskou silou. Kdo zná Šarona, ví, že druhá varianta je pravděpodobnější. Izraelské armádě už dnes hrozí za to, co se stalo během těžkých bojů v Džanínu, obvinění z válečných zločinů. Může pokračovat v podobném duchu? Navíc právě na tom je založena strategie palestinských radikálů.
Čím je hůře, tím lépe pro ně. Jsou ve svém živlu. Oni neumějí tvořit, ale destruovat. To nejhorší, co by je mohlo potkat, by byl klid zbraní, jednání. Vnitřní rozkol.
Už jednou se jim to málem stalo. I tehdy odpovídali atentáty. Rozdíl byl v tom, že měli minimální podporu. Teď mají podporu většiny palestinské populace.
