Ten první Matteo, příjmením Salvini, neuspěl minulý měsíc ve snaze vyvolat předčasné volby, když rozlomil koalici své strany s Hnutím pěti hvězd – a byl vzápětí překvapivě odstaven od moci. Jeho kdysi separatistická Liga (severu), jež volá po „moci náměstí“ proti „moci paláců“, má nyní o důvod víc dštít oheň a síru.
Může za to ten druhý Matteo, řečený Renzi, kdysi nejmladší evropský premiér (2014–2016), jenž obratně předvedl, že i jemu je vlastní vůle k moci. V úterý – poté co se v zákulisí po týdny podílel na sestavení nové vládní koalice, tvořené čerstvě Demokratickou stranou a Hnutím pěti hvězd, do ní vrazil ostrý politický klín.
Ve snaze, aby dostál přezdívce Šrotař – staré a vysloužilé politické garnitury, nadbíhá vlastně opozici. Renzi, dynamický a neúprosný k protivníkům, ale i nejbližším, odešel s palácově teatrálním gestem z Demokratické strany, aby založil vlastní uskupení s libozvučným názvem: Ať žije Itálie.
V rozhovoru pro list La Repubblica vysvětlil, že se ve vlastní straně cítil jako „vetřelec“. Nebo, jak napsal Beppe Grillo, komik a zakladatel Hnutí pěti hvězd, jen podlehl vlastnímu narcismu?
Hrozba předčasných voleb, kterou na italských plážích maloval jako čerta na zeď svým odpůrcům Salvini, se nyní – v perspektivě destabilizace vládní většiny – přiblížila paradoxně díky Renzimu, který oznámil, že není sám. Odcházejí s ním totiž dva ministři a čtyřicítka vládních poslanců. Renzi však tvrdí, že „jeho lidé“ budou podporovat koalici.
Vláda Giuseppe Conteho, jenž se stal po čtrnáctiměsíčním utrpení se Salvinim opět premiérem, tím ovšem neposiluje. Conte ví, s čím může u Renziho počítat: štěpení neposílí koalici ani jeho samotného.
Janusovská tvář politické moci obou Matteů, vlídná i děsivá, v těchto dnech ovládla atmosféru země, jež dosahuje jednoho z nejvyšších finančních deficitů v Evropě (130 procent HDP). A domácí italská scéna se lehce otřásla, když Renzi roztočil své nové kolo štěstí...
Konec vlády Hnutí pěti hvězd a Ligy (video z 20.8.2019):
