Čínský prezident Si Ťin-pching si může gratulovat. Pro své hýčkané „dítě“ – mamutí iniciativu Pás a stezka – ulovil v Evropě první skutečně velkou „rybu“. Itálie, třetí největší ekonomika eurozóny a člen skupiny nejvyspělejších zemí G7, má jeho grandióznímu projektu dodat před světem patřičný lesk.
Událost lze navíc chápat i jako symbolický políček Donaldu Trumpovi, a to právě v době, kdy Čína vede s Amerikou lítou obchodní válku. Úlovek velké západní demokracie je za této situace pro Peking dvojnásob cenný.
O víkendu, během třídenní návštěvy Itálie, podepsal Si Ťin-pching s italským premiérem Giuseppem Contem příslušné memorandum a řadu dalších obchodních dohod. „Je to vlak, který si Itálie nemůže dovolit nechat ujet,“ prohlásil poté její ministr financí Giovanni Tria.
To, proč Řím s radostí skáče na čínskou palubu, je na jednu stranu pochopitelné. Její ekonomika pláče, ani po deseti letech se nedokázala dostat na předkrizovou úroveň a země zoufale hledá nové zdroje financování. Čína se jeví jako spása.
Říše středu dosud v Itálii investovala dosti skromně, totéž lze říci i o vzájemném obchodě. Například v Německu jsou čínské investice desetkrát vyšší, a to přesto, že v Itálii žije nejvíce Číňanů v Evropě. To se nyní má zásadně změnit, slibuje Si Ťin-pching. V prvé fázi se to má týkat zejména italských přístavů.
Rozhodnutí zadlužené Itálie posílit vazby na asijského obra znepokojilo západní spojence. Mluvčí americké Národní bezpečnostní rady Garrett Marquis vyzval Řím, aby nelegitimizoval „marnivý čínský projekt“. „Je to iniciativa pro Čínu,“ dodal.
Řím svým nadbíháním Pekingu rozezlil i Brusel, který se právě v této době snaží členské státy sjednotit ke společnému postupu vůči čínským investicím v Evropě. Panuje obava z rostoucího mocenského vlivu Číny. Státy jako Francie či Německo se snaží prosadit přísnější kontrolu toho, kam ještě Číňany pustit, jiní – Portugalsko, Řecko či státy střední Evropy včetně Česka – zaujímají shovívavější postoj.
Čínská iniciativaCo je Pás a stezka Nová Hedvábná stezka, novodobá ekonomická spojnice Východu a Západu, má být podle svého inspirátora, čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, otevřená všem, kteří se přihlásí k čínské vizi. V rámci projektu, jemuž se také říká Pás a stezka, neexistují pevná formální pravidla, vše záleží na ad hoc dohodách na vládní úrovni a bilaterálních jednáních. Některé státy se k projektu staví obezřetně, obávají se, že v pozadí čínské vize je snaha získat moc a vliv v účastnických zemích. Česko se k projektu přihlásilo. |
Mnozí experti nyní soudí, že italské naděje vkládané do Číny budou zklamány, a také to, že země riskuje víc než jen hněv Evropské unie či Donalda Trumpa.
„Už víme, že takové dohody s Čínou mívají omezený dopad,“ soudí Agatha Kratzová z nezávislé analytické společnosti Rhodium Group. „Itálie podstupuje velké politické riziko pro jen nepatrný zisk,“ tvrdí analytička Lucrezia Poggettiová.
Zkušenost je taková, a učinila ji po světě už řada zemí, že čínské investice rozhodně nejsou žádnými milodary. Naopak mohou otevřít bezednou dluhovou past, protože Peking bude pochopitelně chtít vložené peníze vrátit.
Nejde však jen o dluhy, státy mohou upadnout do značné závislosti na Číně, jež pak bude moci tahat za nitky, jak se jí to bude hodit. Právě tohle je podle některých politologů hlavním cílem čínské strategie. Projekty jsou navíc realizovány za účasti čínské smluvní strany, takže Peking se často vlastně jen snaží uplatnit své nevyužité výrobní a stavební kapacity v zahraničí. Zdá se, že tato forma spolupráce je výhodná v prvé řadě pro Čínu.
Ostatně i v samotné Itálii vyvolala dohoda o spolupráci s Čínou vášnivé třenice ve vládní koalici. Ministr vnitra Matteo Salvini, šéf protiimigrační Ligy, se se Si Ťin-pchingem odmítl setkat a varoval: „Čína chce kolonizovat naše trhy.“
