Mimořádný nález byl objeven nedaleko archeologické zóny v Pompejích, na severu města. Archeologové pak na pozůstatky koně, který zřejmě sloužil ke slavnostním přehlídkám, použili stejnou metodu konzervování, jako při obnově zkamenělých lidských ostatků.
Už dříve byly v Pompejích nalezeny kosterní ostatky prasat, psů, nebo oslů, ovšem koně se podařilo odhalit vůbec poprvé. Jeho výška v kohoutku byla 150 centimetrů, což údajně nebylo na tehdejší poměry nic neobvyklého. Kolem jeho hlavy byly navíc objeveny zbytky železa a bronzu, což znamená, že byl zřejmě používán ke slavnostním účelům.
Pompeje jsou v současnosti zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO a ročně je navštíví na 2,5 milionu turistů. Roku 79 našeho letopočtu však zmizely z povrchu Země. Tehdy, 24. srpna, vybuchl nedaleký Vesuv a podle jednoho z propočtů se ze sopky uvolnila tepelná energie rovnající se 100 tisícům atomových bomb svržených na Hirošimu.
Sloup popela, kamení a pemzy vystřelil na nebesa rychlostí 1 400 kilometrů v hodině a dosáhl až do výše 32 kilometrů. Za třicet minut od první exploze začal Pompeje zasypávat déšť pemzy o velikosti přibližně pingpongových míčků. Do ulic za hodinu napadalo 15 centimetrů popela a sopečné drti, v sedm večer už bylo v ulicích jeden a půl metru popela.
Pravé peklo ovšem nastalo brzy ráno druhého dne. Horké plyny, které chrlily magma už dvacet hodin, byly stlačeny vahou vyvrženého materiálu zpět a hledaly jinou cestu ven. Z boku hory vyrazila pyroklastická vlna, shluk přehřátých plynů, popela a kamenů, jejíž teplota se odhaduje na 350 stupňů Celsia. A rychlostí hurikánu mířila k Pompejím. Městem prošla za půl minuty a pro tisíce obyvatel před ní nebylo úniku.
