Pentagon v příštích měsících investuje do základny v Keflavíku dalších 14,4 milionu dolarů. Od ruské anexe Krymu v roce 2014 takto Američané strategickou základnu znovu pomalu oživují.
Postupně se modernizuje zázemí včetně ubytovacích kapacit, ale především zde vyrůstají nové hangáry pro americké nejmodernější námořní hlídkové letouny P-8A Poseidon určené k protiponorkovému boji.
Ruské ponorky mohou přerušit podmořské kabely, varuje britská armáda |
Právě ponorky, tedy ty ruské, jsou stejně jako před lety důvodem, proč se Američané na ostrov vracejí. Podle spojenců z NATO jsou totiž aktivity ruských ponorek na nejvyšší úrovni od konce studené války. A některé schopnosti, jako právě protiponorkový boj, podle vojenských velitelů od té doby evropští členové Aliance postupně prakticky ztratili.
Spojenci mají obavy, že by ruské ponorky mohly ohrožovat lodní i komunikační trasy přes Atlantik, včetně podmořských kabelů. „Podmořská aktivita Ruska je nyní na nejvyšší úrovni od studené války,“ prohlásil šéf NATO Jens Stoltenberg s tím, že Moskva od roku 2014 nasadila do služby 13 nových podmořských plavidel.
Ostrovní Island jako jeden ze zakládajících členů NATO nemá vlastní armádu v pravém slova smyslu. Je ale považován za váženého člena Aliance především kvůli své poloze. Oblast kolem, především ze severu Norské moře, je považována za strategickou. Tvoří totiž přímé spojení z ruských přístavů Murmansk, Severomorsk, Archangelsk a Kandalakša se severním Atlantikem a tedy i do USA.
Na ochranu Evropy a spojení s Amerikou vytvoří NATO nová velitelství |
V dobách takzvané studené války zde nepřetržitě hlídkovaly velké flotily Sovětského svazu a NATO. V osmdesátých letech 20. století bylo Norské moře a takzvaná „mezera či skulina GIUK“ (podle počátečních písmen Grónska, Islandu a Británie) prakticky přední linií případného střetu. Pro Sověty představovalo životně důležité teritorium pro vedení operací a pro Alianci zase klíčový opěrný bod pro údery na sovětské přístavy v Barentsově moři.
Stálé jednotky včetně protiponorkových letounů a stíhaček odsud Američané stáhli v roce 2006, v ochraně ostrova se pak začali střídat s některými aliančními spojenci včetně České republiky, která dvakrát na ostrov vyslala stíhačky Gripen. Relativní klid panoval až do ruské anexe Krymu v roce 2014 a prudkému zhoršení vztahů mezi Moskvou a Západem.
Rusové v nejlepší kondici
Od té doby se začaly stále častěji v Severním moři, Norském moři i severním Atlantiku objevovat také ruské ponorky nové generace. Obavy vzbuzuje především dvojice ponorek třídy Jaseň s jaderným pohonem, vyzbrojených střelami Kalibr s dosahem až 2 000 kilometrů. Moskva jich chce mít ještě dalších osm.
Celá „rodina“ střel Kalibr je pak označována za hlavní ofenzivní zbraňový systém, kterým v horizontu následujících let Rusko vyzbrojí prakticky všechna svá plavidla. I malé bojové lodě tak podle analýzy Zpravodajské služby amerického námořnictva ONI (Office of Naval Intelligence) budou moci na poměrně velkou vzdálenost přesně zasáhnout pozemní cíle hluboko na pevninském území.
Dosah ruských střel Kalibr v Evropě
Těmi ruské námořnictvo z bojových lodí a ponorky zahájilo v roce 2015 údery na cíle v Sýrii. A to ze Středozemního a Kaspického moře ze vzdálenosti až 1 500 kilometrů.
„Rozšířením této schopnosti ruské námořnictvo významně změní své kapacity pro odstrašení, vyhrožování nebo zničení cílů protivníka. Lze předpokládat, že budou takto dovybaveny i větší starší lodi a ponorky ze sovětské éry, které podstoupí generální opravu nebo modernizaci,“ tvrdí zpráva.
Vyplývá z ní také, že v současnosti vzhledem k dislokaci ruských flotil je ruské námořnictvo hypoteticky schopné útočit těmito střelami s plochou dráhou letu ze svých plavidel na pozemní cíle prakticky po celé Evropě, aniž by muselo z přístavů vyplout. Jedinými územími „mimo dosah“ jsou Španělsko, Portugalsko, Sicílie a Island.
Hlavní námořní analytik vlivné americké Atlantické rady Magnus Nordenman tvrdí, že ruské podmořské loďstvo je v nejlepší kondici za dlouhé roky. Ve službě je zhruba 50 ponorek, což je sice jen zlomek z počtu 400 na vrcholu studené války, ale chlubí se značně zdokonalenou technikou i výzbrojí. „Tentokrát jde spíše o kvalitu než o kvantitu,“ konstatoval Nordenman.
Aliance se proto snaží pečlivě monitorovat pohyb ponorek modernizované třetí generace třídy „Varšavjanka“. Ponorky takzvaného Projektu 636.3 jsou považovány za jedny z nejtišších konvenčních ponorek na světě a kromě výzbroje v podobě střel Kalibr jsou vybaveny pokročilou technologií, která znesnadňuje jejich odhalení.
Vzteklé lišky v akci
Aktivity ruského námořnictva a především ponorek na severu Evropy a v Arktidě znovu nutí spojence v NATO po dvou dekádách relativního klidu „oprášit“ jednu z podceňovaných vojenských schopností - námořní průzkum.
Američané se letos dohodli s Islandem na zintenzivnění hlídkových námořních letů z ostrova. Za úkol to dostala asi nejzkušenější americká letecká námořní průzkumná jednotka přezdívaná „Mad Foxes“ (v překladu - „vzteklé lišky“, akronym „MAD“ ale také označuje spojení „Magnetic Anomaly Detection“ tedy metodu pro odhalování ponorek).
Fotografie    |
Jednotka vznikla už v roce 1937 a kromě námořního průzkumu, sledovacích a výzvědných operací se specializuje na protiponorkový a protilodní boj. Sehrála například významnou roli při sledování přesunu sovětských raket na Kubu během Karibské krize.
Evropským spojencům ale moderní hlídkové protiponorkové letouny schází a obavy, zda budou schopni odhalit možné nebezpečí, když se ruské ponorky nepozorovaně dostanou do otevřeného oceánu, proto sílí.
Asi nejvýmluvnějším důkazem je situace, v níž se ocitla Británie. Londýn se v letech 2014 a 2015 několikrát obrátil na spojence o pomoc s leteckým hlídkováním nad svými teritoriálními vodami. Důvodem bylo pozorování cizích ponorek u pobřeží Skotska.
Do pátrání po neznámém plavidlu tehdy nasadilo britské námořnictvo protiponorkovou fregatu, ze vzduchu však oblast musely pročesávat dva americké námořní průzkumné letouny. Vlastní nebyly k dispozici, když kvůli rozpočtovým škrtům Británie před časem vyřadila ze služby speciální letouny Nimrod pro námořní hlídkování, které byly ke stopování ponorek přímo předurčeny.
Francie, Německo, Norsko, Polsko, Itálie, Španělsko, Portugalsko a Turecko mohou celkově vyslat do akce kolem osmdesáti strojů. Vedle zhruba třiceti modernizovaných strojů P-3 Orion zahrnuje tento počet asi tucet zastarávajících letadel Atlantique a zbytek představují nejrůznější upravené stroje. Některé z těchto zemí teprve až letos podepsaly společnou dohodu, že budou pracovat na vývoji nových letounů.
