Island platí za zemi ledu a ohně. Většina lidí si představí gejzíry a sopky - třeba tu, která před čtyřmi lety nadělala velké problémy v letecké dopravě v celé Evropě. Island má však ještě jeden charakteristický znak. Jsou jím malí nenápadní opeřenci – papuchalci bělobradí.
Najdete je na každé druhé pohlednici z Islandu. Mezi Islanďany však jejich maso platí za vyhlášenou pochoutku. Místním nikdy nezáleželo na tom, že jeden exemplář roztomilého opeřence váží horko těžko půl kila. Za zdroj proteinů jim slouží už více než tisíc let. Tomu však může být už brzy konec. Za posledních devět let populace papuchalků na jižním pobřeží Islandu radikálně prořídla. Ochránci přírody hovoří o stovkách tisíc exemplářů za rok, píše server National Geographic.
V letech 2011 a 2012 populace papuchalků poklesla na historicky nejnižší úroveň, což vedlo k zákazu jejich lovu na islandských ostrovech Vestmannaeyjar. Někteří ochránci už tehdy navrhovali, aby byl zákaz rozšířen na celé území Islandu. Vzhledem k tradicím však neuspěli a lovci v roce 2013 spustili kampaň za uvolnění zákona.
„Začali šílet, že tak dlouho nemohli lovit. Je to pochopitelné, je to pro ně tradice a součást kultury. Dlouhodobě je však lov neudržitelný,“ vysvětlil serveru Slate biolog Erpur Hansen, který se dlouhodobě zabývá studiem islandských papuchalků.
Lov papuchalků je na Islandu tradicí.
Lovci měli několik argumentů. Předně tvrdili, že papuchalků je nyní tak málo, že bude velmi obtížné je vůbec ulovit. To mělo mít podle nich za následek, že lov do ptačích společenstev v podstatě nezasáhne, a proto by měl být opět povolen. Na ostrovech Vestmannaeyjar je nyní povolen lov jen pět dní v roce, kdy se počet ulovených papuchalků pohybuje v řádu stovek. Islandský celoroční průměr přitom podle Hansena činí 76 tisíc.
Islandská tradice jako postrach papuchalků
Většina ulovených ptáků je přitom podle Hansena mladší čtyř let. Výsledkem je to , že v populaci stále více chybí mladí jedinci, kteří by měli v následujících letech být hlavní produktivní silou. Hansen tvrdí, že i kvůli tomu se trend v úbytku papuchalků jen tak nezmění. Stačí vyslechnout obyčejné Islanďany, kteří teorie vědců sami potvrzují.
Jedním z nich je i Viggó Jónsson, který provozuje malou firmu pořádající výlety za papuchalky. A když nadejde sezona, rád si pár papuchalku uloví. „Je to moje živobytí. Proč bych s tím měl přestávat? Rybařím, lovím velryby, o tom to je (...) To je ten důvod, proč jsem Islanďanem,“ vysvětluje svůj postoj Jónsson.
Tvrdí, že když si loví svou vlastní potravu, alespoň ví, co jí. „Když Američané jedí hamburger, vlastně ani netuší, co jedí,“ myslí si a dodává, že papuchalek je velmi chutný. „Chutná jako malý plejtvák,“ snaží se přiblížit chuť papuchalka.
Na Islandu se ročně uloví desetitisíce papuchalků.
Budoucnost ptačích kolonií u islandského pobřeží však neohrožují jen sami Islanďané. O slovo se v posledních letech hlásí také projevy klimatických změn. Ty způsobují oteplování oceánů, silnější bouře a okyselování mořské vody.
Vymírají i jiné druhy islandských opeřenců
Následuje nevyhnutelné – v pobřežních oblastech se objevují jiné druhy ryb, případě úplně mizí a papuchalkové přicházejí o přirozenou potravu. Bez globálních opatření proti změnám klimatu se situace změní jen těžko.
Norský ptačí pesLovec mořských papoušků |
Dobře patrné jsou tyto smutné změny v zátoce Breidafjordur na ostrově Flatey, kde žijí mimo papuchalků také rybáci, opeřenci podobní rackům. Potvrzuje to i Olina Jonsdottir, která zde spolu se svým manželem žije bezmála 50 let. „Byly jich tu tisíce. Člověk je mohl i slyšet. Teď už to tak není, je jich tak málo,“ svěřila se.
Za pravdu jí dává také umělec z Rejkjavíku Ragnar Olafsson. Když sem podle svých slov jezdil jako dítě, nebe v zátoce bylo zaplněné rybáky, kteří okamžitě útočili na kohokoli, kdo se odvážil přiblížit k jejich hnízdům.
„Měl jsem opravdu nahnáno. Nosil jsem najednou dvě i tři čepice,“ popisuje své tehdejší zážitky Olafsson. Nyní však na ostrov jezdí bez čepice, žádný krvavý útok, jaký si mnohokrát zažil v dětství, mu totiž kvůli vymírajícím ptačím populacím nehrozí.
