Jen v Sýrii a Iráku bojuje několik desítek al-Británíů. Stejně tak se naleznou muži se jmény al-Beldžíkí (Belgie), al-Maghríbí (Maroko), al-Nemsí (Rakušan). Pokud by se k Islámskému státu přidal někdo z Česka, končilo by jeho jméno podle tohoto vzoru jako al-Tšíkí. „Odkazuje to na původ. Oni tím ukazují, odkud všude berou své bojovníky,“ vysvětluje arabista Bronislav Ostřanský z Orientálního ústavu Akademie věd.
Kromě odkazu, že všichni pochází z té či oné „národní rodiny“ islamistů, je jméno důkazem ještě další věci. Všichni, kteří nesou podobné příjmení, k islámu konvertovali. „Islámské právo není striktní, pokud jde o pojmenování konvertity. Když někdo přijme islám, tak si může změnit jméno, nebo si další jméno přibrat. Platí to také pro umírněné muslimy, kteří konvertováním přijmou jejich radikální výklad islámu,“ osvětluje Ostřanský.
Tvorba arabských jmenTradiční arabské jméno začíná otcovským či mateřským jménem. Arabsky se otec řekne „Abú“ a matka „Umm“. Abú Ahmad je tedy otec Ahmadův a Umm Fátima, matka Fátimina. Následuje vlastní jméno, které může být prosté (Muhamad) nebo složené (Abdalláh, tedy služebník Alláha). Poslední částí jména je takzvaná nisba. Ta odkazuje buď na místo (Basrí - pocházející z Basry), etnikum (Kurdí – Kurd) nebo nábožensko-právní souvislost (Málikí - málikovský). Zdroj: BAHBOUH, Ch.; FLEISSIG, J.: Malá encyklopedie islámu |
Takto dlouhá jména se však už nyní v moderním arabském světě příliš nevyskytují. Islámský stát se ale snaží oživit mnoho středověkých rekvizit, jako jsou zlaté mince, trh s otroky a další věci. Návrat ke skládání dlouhých jmen je tak podle Ostřanského jen dalším znakem této tendence.
Přízvisko al-Britání si podle webu The Independent zvolilo už více než 600 novopečených radikálních muslimů, kteří odjeli z Británie s úmyslem bojovat v řadách Islámského státu nebo fronty an-Nusrá, která je napojená na teroristickou organizaci al-Káida.
Nejznámějším z nich je v médiích Mohammed Emwazi, který převzal jméno Abdulláh al-Britání, tedy doslovně Sluha Alláhův z Británie. Média po celém světě ho však znají jednodušeji jako „džihádistu Johna“. Mnoha islamistům jsou tito zahraniční bojovníci trnem v oku.
Češi vidí v muslimech jen hrdlořezy, ale moc toho o nich neví |
„Tenhle muž, kterého nazýváte džihádista John jen vraždí vězně, kteří jsou svázaní. Proč nejde bojovat s Bašárovými (Asadovými) jednotkami, když je tak statečný? Tihle cizinci na nás svalili kalamitu,“ říká Chálid, který bojoval v řadách an-Nusry a promluvil s reportéry.
V řadách IS přitom bojuje podle odhadu newyorského bezpečnostního ústavu Soufan Group 27 tisíc až 31 tisíc lidí z 86 zemí světa. Velký počet nových lidí přitom připadá právě na občany západní Evropy. Z tohoto regionu IS získal 5 000 bojovníků a 1 700 z nich jsou Francouzi (více čtěte zde).
Nositelé konce světa
Někteří muslimové však vidí v bojovnících Islámského státu nesoucími místní přízviska ještě větší hrozbu, a to rovnou konec světa. Odkazují se totiž na jeden z hadísů (náboženských textů), který to předpovídá. „Podle toho hadísu přijdou zlí lidé, kteří sehrají svou roli na konci světa. Někteří v nich vidí právě bojovníky IS,“ říká Ostřanský.
HadísyKromě veršů z Koránu jsou dalším náboženským pramenem takzvané hadísy. Ty jsou pro muslimy něco jako pro křesťany Nový zákon v Bibli. Hadísy popisují život a činy proroka Mohameda, ale objevují se i jiné příběhy. Spolu s Koránem jsou hadísy základním pramenem islámského práva šaría. |
Text, který je na to přivedl, pochází z 9. století našeho letopočtu z pera náboženského učence Nu ́ajma ibn Hammád al-Marwazího. „...když uvidíte černé vlajky, zůstaňte, kde jste, a nehýbejte rukama ani nohama. To, co přijde, bude čiré zlo. Jejich srdce budou jako kusy kovu, jejich jména budou odvozená a budou odkazovat na popis vesnic. Jejich vlasy budou dlouhé jako vlasy žen...“ píše al-Marwazí v Knize apokalyptických zkoušek.
Podle některých muslimů sedí daný popis na bojovníky Islámského státu. Upozorňují na černou vlajku, dlouhé vlasy, ale právě i na jména s názvy států a měst. Ostřanský tomu však nepřikládá velkou váhu. „Jde o slabý hadís, který tak mnoho teologů a odborníků nebere jako věrohodný. Je třeba ho brát s určitou rezervou,“ dodává.
