To jsou dobré zprávy. Pokud jim však nemuslimští lidé uvěří zcela, mohou se dočkat i zpráv špatných. Arabští teroristé žijící v Evropě pochopitelně před svým činem jako teroristé nevypadají.
Bývají to lidé jemní a kultivovaní.
Do výbuchu. Teroristický čin vyvozují z islámského náboženství pomocí jiných citátů než výše uvedený.
Je vlastností náboženských a filozofických systémů, že mohou posloužit míru i válce, životu i smrti. Islámská tažení proti nevěřícím nejsou žádnou zvláštností. I křesťané si mohou vzpomenout nejen na svá humanizační poslání a šíření lásky, ale i na strašlivá vraždění. Temné, fanatické a krvavé stránky provázely v dějinách všechna náboženství.
Debata o charakteru současného islámu bude jistě dlouho pokračovat – od názoru, že muslim nesmí zabít jediného člověka, až po názor, že musí zabít celé nevěřící lidstvo. Bude také debata, proč právě dnes se v islámu tak často prosazuje krvavý extremismus.
Jde o podivínské hrstky, nebo se rodí nové temné hnutí? Ať tak či jinak, islámští teroristé jsou lidé s náboženským zanícením a velkým ohlasem v islámském světě. Jejich útoky jsou stále nebezpečnější a bezcitnější.
Rozsáhlé debaty o podstatě a příčinách musí provázet praktické policejní bezpečnostní operace.
Spory o to, co káže a nekáže Korán, jsou jedna věc. Výbuchy zas druhá. Naše hrubozrnná policejní mašinerie má těžký úkol: chránit nás před výbuchy a nezničit naši svobodu. Čeští muslimové to zažijí jako první. Bude je policie bedlivě zkoumat, nebo svévolně šikanovat? To první musí, to druhé nejspíše udělá.
