Nevratnou zástavou mozkové aktivity se v Evropě rozumí, když velký mozek, mozeček a mozkový kmen už nepracují a jsou od těla odpojeny ("disociativní mozková smrt").
Smrt se konstatuje, když přístroj při měření proudů v mozku (elektroencefalogram) vykazuje delší dobu pouze "nulovou linii". Pokud se pacientům odnímají orgány, udržuje se uměle krevní oběh.
Podle znalců islámského práva je prý člověk považován za mrtvého, "když jeho duše opustí tělo". Tento rozhodující okamžik je však pouze obtížně rozpoznatelný.
Pro islámské učence je tedy mozková smrt pouze jedním z řady kritérií při konstatování smrti člověka - jako posmrtná ztuhlost, posmrtné skvrny nebo počínající rozklad.
Ani v Evropě nepanuje jednota
Význam mozkové smrti je i v Evropě předmětem diskusí. Lékaři specializovaní na transplantace a organizace příjemců orgánů zdůrazňují, že jde o smrt celého člověka, protože mozek je ústřední řídicí orgán.
Naproti tomu jiní lékaři, biologové a teologové argumentují tím, že selhání mozku je pouze počátkem procesu umírání. Pacient se prý až do selhání srdce a krevního oběhu nachází ve zvláštní fázi života, napsala DPA.
Primář neurologie Nemocnice na Homolce Tomáš Tovaryš řekl, že "mozková smrt znamená, že je tam nevratné poškození mozku". Dokonce je to podle něj tak, že když je pacient na přístrojích a je nezvratně prokázána mozková smrt, tak se resuscitace ukončuje a pacientovy orgány lze využít například při transplantacích.
Tovaryš připustil, že "v různých státech jsou různá pravidla pro to, jak prokázat, že už nastala mozková smrt". Platí však, že "s největší pravděpodobností už není možné se z ní probudit," dodal.
ČTĚTE TAKÉ:
Články o Jásiru Arafatovi
