Akta IS. Tisíce dokumentů ukázaly, jak fungoval Islámský stát

Bojovníci Islámského státu za sebou nechali tisíce mrtvých a desetitisíce zraněných. Nyní se objevily dokumenty, které poodhalily, jak stát džihadistů fungoval uvnitř. Vše měli detailně propracované. Ačkoliv se mělo za to, že většinu příjmů islamisté získali z ropy, dokumenty ukazují, že naopak většinu příjmů měli z daní.

Každá stránka z dokumentů ukazuje rutinní akce v rámci Islámského státu: převod pozemků mezi sousedy, prodej pšenice, pokuty za nesprávné oblečení. Všechny dohromady pak dávají obraz složitého systému byrokracie a vlády. Ukazují, že IS získával moc pomocí dvou nástrojů: brutalitou a byrokracií, píše The New York Times.

Analytický tým The NY Times

Dokumenty pomáhal rozklíčovat Aymenna Jawada al-Tamimi, který má vlastní archív islámských státních dokumentů, Mary Revkinová, učitelka z Yaleovy univerzity, která opakovaně byla v Mosulu, a z týmu analytiků z Centra boje proti terorismu ve West Pointu, který dříve analyzoval záznamy nalezené v bin Ládinově skrýši v Pákistánu.

Během svého fungování si Islámský stát vybudoval podrobný systém, který zahrnoval vše - od vybírání daní po zavedení různých poplatků. Měl i speciální lékařské prohlídky, při nichž lékaři prohlíželi páry a starali se o to, aby mohly mít děti. 

Příjmové knihy a měsíční rozpočty v popisují, jak džihádisté zpeněžovali každý centimetr území, které si podmanili, a zdanili každé zrnko pšenice, každý litr ovčího mléka a každý meloun prodávaný na trzích. Vše měli perfektně pod kontrolou. Jen ze zemědělství získávali stovky milionů dolarů.

Bojovníci Islámského státu založili stát, který nikdo neuznal. I přesto vydrželi téměř tři roky ovládat území, které se v jedné chvíli bylo velké jako Británie a žilo na něm asi 12 milionů lidí. 

Administrativní práce pro teroristy

Největším městem pod kontrolou džihádistů byl irácký Mosul. Přebudovávání města začalo jen několik týdnů poté, co jej Islámský stát v roce 2014 obsadil (více v článku Islamisté obsadili irácké město Mosul, premiér žádá výjimečný stav). Město se krátce nato sice vrátilo do běžného života, avšak pod kontrolou islamistů.

Všichni úředníci se museli vrátit do svých kanceláří. Pokud by nepřišli dobrovolně, vojáci by je k tomu donutili. Jedním z úředníků byl i Muhammad Nasser Hamoud, který po návratu dostal jasný rozkaz: pokračujte ve své práci. Pokud to neuděláte, potrestáme vás. 

„Neměli jsme jinou možnost, než se vrátit zpátky do práce,“ řekl Hamoud. „Dělali jsme stejnou práci jako dříve, s tou výjimkou, že jsme pracovali pro teroristickou skupinu,“ dodal. 

Dokumenty Islámského státu

The New York Times zanalyzoval dokumenty IS. Na svých stránkách některé z nich uveřejnil i čtenářům. Komentáře k dokumentům jsou v angličtině.  

V jiných oblastech však džihádisté provedli větší změny. Ženy nesměly pracovat. Uzavřely se právní kanceláře. Bojovníci pak všem občanům řekli, že spory se budou řešit podle Božího zákona.

Začaly se vydávat speciální brožury, které popisovaly, jak se mají muži oblékat. Ve městě se objevily i billboardy, které ukazovaly úplně zahalené ženy. Pokud ženy nebyly zahalené podle předpisů, postihl je trest.

Cesta k financím: zestátňování

Islamisté potřebovali peníze a tak po pěti měsících přišlo nařízení, že se mají pronajímat nemovitosti, které nikomu nepatřily. Vyšla i příručka s názvem „Chalífát na cestě k proroctví“. V ní bylo mimo jiné uvedeno, že o svůj majetek přijdou všichni, kteří nejsou sunnité. Kromě domů se zabavovaly i obyčejné věci pro denní potřebu - ohřívače, ledničky, televize, rádia, skříně a spoustu dalších věcí. Zabavený majetek pak IS nabízel svým bojovníkům a džihádistům přicházející ze zahraničí jako odměnu. 

K zabavení věcí a majetku došlo podle předem daného postupu. Nejdříve je prohlédl inspektor, vše řádně zmapoval a  zaznamenal. Pokud patřil někomu, kdo není sunnita, vše s okamžitou platností propadlo Islámskému státu.

Chudým sunnitům Islámský stát nabízel ukradené pozemky výměnou za třetinu budoucí sklizně. Podle Mahmouda Ismaela Salima do města přicházely stovky lidí, kteří měly o pozemky zájem. Brali si ukradené pozemky lidí, které většinou osobně znali z dřívější doby. „Bral jsem je jako bratry, museli to udělat,“ vzpomíná Salim.

Horlivost, s jakou Islámský stát kontroloval obyvatele, nejlépe ilustruje seznam přestupků, který se našel na jedné z opuštěných policejních stanic. Džihádisté zavírali lidi kvůli nevhodným účesům, špatně zastřiženým vousům, hraní domina a karet, hraní na hudební nástroje nebo za kouření vodní dýmky.

Další krok: zdanit, pokud možno vše

Dokumenty také popisují, jak Islámský stát vybíral peníze na každém kroku dodavatelského řetězce: před osetím pole vybral nájemné za pole. Když se měla úroda sklidit, vybírala se daň z úrody. Vozidla přepravující obilí do sil platila dálniční mýtné. Ze sil se obilí prodávalo mlynářům. Hotová mouka poté putovala do obchodů a řidiči opět platili mýtné. Poslední část daní zaplatili zákazníci, kteří si mouku koupili. 

Zdanila se i voda, elektřina a sběr odpadů. Islámský stát také nově zavedl náboženskou daň. Ročně si tak podle některých zdrojů přišel přibližně na 800 milionů dolarů jen z daní.

Většina zpráv o tom, jak se Islámský stát stal nejbohatší teroristickou skupinou na světě, se zaměřuje na prodej ropy na černém trhu. Podle některých odhadů v jednom okamžiku přinášel islamistům až 2 miliony dolarů týdně. Záznamy zanalyzované novináři z The New York Times však ukazují, že poměr peněz získaných z daní oproti ropě byl 6:1.