Referendum, které na některých malých ostrovech začalo už včera, se v Irsku nekoná kvůli nějakému mimořádnému rozložení politických sil. Ale prostě proto, že to vyžaduje ústava. Těžko najít v dějinách země hlasování, jež by mohlo více ovlivnit obyvatele tolika jiných zemí.
I když Irové už jednou Evropě hlavu zamotali. V roce 2001 překvapivě zamítli reformní smlouvu z Nice, a to hlavně proto, že její zastánci zanedbali politickou kampaň a k urnám přišlo více odpůrců než zastánců.
Evropské mocnosti tehdy obtížně vstřebávaly, že jim čáru přes rozpočet udělalo malé Irsko. Právě Unii navíc Irsko vděčí za skutečnost, že se z chudé země, odkud tisíce lidí po staletí emigrovaly za obživou, stal ekonomický "keltský tygr".
Nakonec se niceská smlouva upravila tak, aby jednoznačněji zaručila irskou potřebu neutrality a další požadavky, a Irové dostali příležitost na "reparát". Složili ho o rok později nejen kvůli zmíněným úpravám a mnohem aktivnější kampani tehdejšího ministerského předsedy Bertieho Aherna, ale také proto, že nechtěli vypadat jako sobci a nechtěli klást překážky vstupu deseti nových zemí do EU.
Výsledek je nejistý
Lisabonská smlouva jde ale mnohem dále než dokument z Nice - vytváří vlastně funkci unijního prezidenta a ministra zahraničí, diplomatickou službu EU, dává větší vliv národním parlamentům i Evropskému parlamentu a umožňuje více případů většinového rozhodování místo nynějšího povinného konsenzu, který dává každému státu právo veta.
Irsko je členem Unie 35 let a mezi obyvateli se najde jen málo těch, kteří by popírali, že členství v Unii a její podpora, obratně a inteligentně využité irskými vládami, byly tím, co umožnilo irský "hospodářský zázrak".
Většina Irů je podle průzkumů mínění trvale "proevropská". Ani jedno z toho ovšem nezaručuje zastáncům Lisabonské smlouvy vítězství a průzkumy ukazují, že i voliči "proevropských" stran jsou převážně proti smlouvě.
Důvodů je řada. Od konkrétních námitek proti evropské regulaci přes fakt, že Irsko kvůli smlouvě ztratí trvalého komisaře, po nepřehlednost a délku smlouvy, a také skutečnost, že je pro mnohé příliš technická a neobsahuje vůdčí, vzrušující myšlenku o budoucnosti.
Zastánci smlouvy mají potíže s tím, aby našli jasný slogan, proč ji podpořit, zatímco odpůrcům to problémy nedělá. Argument, že EU bude po přijetí smlouvy efektivněji fungovat, podle ředitele marketingové firmy Red C Market Research Richarda Colwella obyčejného člověka na ulici nijak nerozvášní.
Naproti tomu hesla na plakátech odpůrců, že Irové přijdou o samostatnost, neutralitu, nezávislost, nejsou možná přesná, ale lidé na ně slyší.
Co by bylo dál
V Irsku se jen okrajově vede debata o tom, co by odmítnutí Lisabonské smlouvy znamenalo pro Unii jako celek. Podle odpůrců smlouvy vlastně nic - dál by platily nynější dohody.
Nicméně zazněly i hlasy, že irské NE by znamenalo konec reformních snah na dobrých deset let. Brusel tvrdí, že nemá žádný "plán B", a tak by se nejspíš musela začít chystat úplně nová dohoda. Otázkou je, zda na to má Unie vůbec sílu a zda by nakonec nový dokument nedopadl jako dva předchozí (první verzi euroústavy odmítli v roce 2005 v referendech Francouzi a Nizozemci, Lisabonská smlouva vychází právě z ní).
. Jak se rodila Lisabonská smlouva• Únor 2002-červenec 2003 - Konvent EU, složený ze zástupců institucí Unie a parlamentů členských a kandidátských zemí EU, vytvořil návrh evropské ústavy. • Říjen 2003-červen 2004 - Mezivládní konference upravila text návrhu euroústavy z pera Konventu. • 29. října 2004 - Na summitu EU v Římě euroústava podepsána. • 29. května 2005 - Francie odmítla v závazném referendu evropskou ústavu. O dva dny později ústavu odmítli Nizozemci. • 16.-17. června 2005 - Summit EU se rozhodl pokračovat v ratifikaci ústavy, ale zrušil termín (1. listopad 2006) pro dokončení její ratifikace. • 21.-22. června 2007 - Na summitu EU dohodnuty obrysy nové reformní smlouvy, která se nebude nazývat "ústava", mnohé prvky původní evropské ústavy ale zachová. • 23. července 2007 - Země EU zahájily mezivládní konferenci, která měla připravit text nové smlouvy, jež nahradí odmítnutou euroústavu. • 18.-19. října 2007 - Summit EU v Lisabonu se dohodl na nové smlouvě, která zejména reformuje instituce EU - Lisabonské smlouvě. • 13. prosince 2007 - Smlouvu v Lisabonu podepsali šéfové států či vlád zemí EU; za ČR podpis připojili premiér Mirek Topolánek a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. • 21. března 2008 - Bulharský parlament jako první z členských zemí schválil Lisabonskou smlouvu. • 29. května 2008 - Lucembursko se stalo patnáctou a zatím poslední zemí, jejíž parlament schválil Lisabonskou smlouvu, Británie a Nizozemsko ji dosud schválily v jedné komoře parlamentu. |
