Pro Íránce je důležitější vnitřní politika a vybírají podle toho, zda se kandidát kloní na stranu reformistů, nebo naopak k islámským konzervativcům.
Ti svírají Írán v kleštích už čtvrt století od islámské revoluce ajatolláha Chomejního. Kontrolují policii, soudnictví i tajné služby, zakázali řadu liberálních deníků a znemožnili reformním kandidátům nástup do úřadů.
Favoritem probíhajících voleb je umírněný konzervativec Alí Akbar Hášemí Rafsandžání. Tento pragmatik byl hlavou státu už v letech 1989 až 1997 a podle analytiků je příliš provázán se stávajícími mocenskými strukturami.
Ani on zřejmě nezíská v prvním kole potřebnou nadpoloviční většinu hlasů. Pokud by došlo na druhé kolo, což se dosud v Íránu nikdy nestalo, utkal by se Rafsandžání zřejmě s bývalým ministrem školství a zastáncem reforem Mostafou Moínem, nebo s ultrakonzervativcem a někdejším velitelem policie Mohammadem Bákerem Kalíbafem.
První výsledky se čekají v sobotu, oficiální by měly být k dispozici nejpozději v neděli. Průběžné se nezveřejňují.
Polovinu íránské populace tvoří mládež do pětadvaceti let. Mladí tedy jsou významnou voličskou skupinou. Nyní jsou ovšem frustrovaní a moc se jim k volbám nechce - nevěří, že se něco změní.
Stěžují si na riziko mluvit veřejně proti teokracii. Na inflaci, která ujídá z mezd. Na korupci, až dvacetiprocentní nezaměstnanost, i na status mezinárodního vyvrhele, který jejich země má.
Analytici se shodují, že ani po těchto volbách se zřejmě nestane zázrak a vše zůstane při starém. Snad s jednou výjimkou, již představují vztahy se Spojenými státy. Tam by se ledy mohly přece jen pohnout. Rafsandžání i někteří další prezidentští kandidáti již delší čas hovoří o nutnosti jejich zlepšení.
USA přerušily diplomatické styky s Teheránem v roce 1980, po islámské revoluci ajatolláha Chomejního. Zfanatizovaní íránští studenti tenkrát přepadli americké velvyslanectví v Teheránu a 444 dnů tam drželi 52 amerických rukojmích.
