Íránci pít nesmějí, ale pijí

V islámském Íránu, kde si i kněží musejí vyrábět vlastní víno pro mše, smějí pít pouze příslušníci náboženských menšin - křesťané, židé a zoroastristé. Prodej alkoholu je zde totiž přísně zakázán. Přesto tu kvete výnosný trh s pašovanými lihovinami. V zemi se navíc načerno vyrábí jak silná irácká kořalka arak, tak i víno.

"Psst, chcete pivo nebo vodku? Stačí zavolat," špitá na rušné nákupní třídě mladík kolemjdoucím a rozdává jim vizitky.

"Vyrábím víno doma ve vaně," říká Šahla, pětatřicetiletá žena v domácnosti. "Koupím tři sta kilo hroznů a šlapu po nich." Dodává, že si na lahve lepí vlastní etikety - "Šahlino Chateaux".

"Maminka vyrobí každý rok spoustu vína, ale taťka ho všechno vypije," prozrazuje jedno děvče. "Vždycky se do něj pustí ještě dřív, než je hotové. Říká, že ho testuje."

Těm, kterým se nechce vynakládat takové úsilí, jsou prodejci s mobilními telefony, připraveni dodat alkohol až do domu. "Mohou si vybrat ze seznamu, který mi dá můj dodavatel alkoholu, pak mu jen zavolám a do pětačtyřiceti minut ho mám doma," libuje si osmadvacetiletý úředník Hamíd.

Ceník 

arak - 50 centů za litr
plechovka piva -  asi 3 dolary
whisky, vodka - 20 dolarů za lahev
tequila, brandy - přes 20 dolarů

Dealeři zapojují do podnikání i rodiny
"Nemám vzdělání, neumím žádné řemeslo, těžko hledám práci a tak mi nezbývá než riskovat," vysvětluje jeden z dealerů, proč vzal tak riskantní práci.

Někteří z jeho "kolegů" si proto, když jedou za zákazníky, berou do auta manželky a děti. Ty se snaží při silničních kontrolách odvrátit podezření policie.

O problému pašovaného a pančovaného alkoholu vědí i duchovními vůdci země. Mnozí obviňují ze spiknutí Západ a říkají, že se snaží Íránce odlákat od chvályhodné zbožné zdrženlivosti.

"Amerika a Izrael vynakládají bohaté zdroje na šíření západní kultury a korupce mezi mládeží," míní konzervativní šéf teheránské justice Abbasalí Alízáde. "Není to ostudné, že jsme museli v islámské republice zabavit milion litrů alkoholu?" tázal se po rozsáhlé květnové policejní akci.

Revoluce zavřela bary

Íránské bary a noční kluby byly mezi prvními oběťmi islámské revoluce z roku 1979. Ta se snažila vytvořit ctnostnější společnost. Mnohé kluby byly změněny v restauranty, jiné byly zavřeny a jejich výzdobu ze 70. let pokryl prach. Pivovar, otevřený u Teheránu před revolucí, nikdy nevyprodukoval ani kapku alkoholu.

Černý trh kvete
I když po podobných zátazích ceny alkoholu na černém trhu dočasně stoupnou, dodávky se většinou brzy obnoví.

Podle policie jsou za íránskými hranicemi budovány výrobny zásobující íránský trh. Zkorumpovaní pohraničníci jsou obviňováni, že nad kontrabandem přivírají oči.

Odlehlé horské soutěsky v kurdských oblastech na hranicích s Tureckem jsou totiž letitou trasou pašeráků. Do země jimi proudí pivo a tvrdý alkohol, benzín, lidé a drogy opačným směrem.

Ruská vodka v lahvích, plechovkách a kartonech si zase do země najde cestu přes Kavkaz, středoasijské pouště i Kaspické moře. A tak si v této islámské republice lidé dál dopřávají pravidelný doušek.

Nealkoholické "islámské pivo" se stává mocným nápojem, přičemž pivovarské kvasnice jsou k dostání v mnoha lékárnách. Arak, hlavní artikl mobilního prodeje alkoholu, se zase připravuje z vymačkaných hroznů. V silný čirý nápoj se mění v tajných palírnách.

Přes štiplavé aroma a následnou děsivou kocovinu nedají někteří Íránci na tuto kořaličku dopustit. "Je úplně jak ruská vodka," tvrdí o něm jeden teheránských řidič taxi. "Vlastně ještě lepší."

Jiní jeho krajané, v obavě, co by mohli neskrupulózní prodejci černého trhu do nápoje přidat, dávají přednost originálním značkám.  "Dávám přednost originál vodce před podomácku vyráběným alkoholem, protože nehodlám riskovat kocovinu, že mi bude zle nebo že oslepnu," vysvětluje Mahmúd, když pokradmu usrkává z
placatky na lyžařském svahu u Teheránu.

Víno v historii

Výroba vína má v Íránu dlouhou historii. Vědci mají za to, že osadníci z doby kamenné popíjeli v této oblasti víno k olivám a chlebu už 5000 let před Kristem. Proslulý druh vinné révy Šíráz, pojmenovaný po městě na jihu země, prý přivezli do Evropy křižáci. Ctnosti vinného moku velebili již ve 14. století starověcí perští básníci Háfez a Omar Chajjám.