Když se 59letý Ašghar Abjárí v prosinci loňského roku dozvěděl, že jeho syn Abbás odjíždí do války v Sýrii, zuřil. Ne však ze strachu o život svého potomka.
Už od listopadu totiž společně se synem, taktéž členem íránské milice Basídž, podstupovali tvrdý výcvik. Doufali, že je velení íránských Revolučních gard, pod které milice Basídž patří, vyšle coby vojenské poradce na bojiště v Sýrii, kde Íránci už od roku 2012 stojí na straně prezidenta Bašára Asada.
Revoluční gardyRevoluční gardy fungují v Íránu od roku 1979 a stojí zcela mimo armádu. Založil je ajatolláh Chomejní, aby upevnil svou moc nad zemí. Slouží v nich asi 125 tisíc mužů, spadá pod ně i letectvo, námořnictvo s ponorkami a vznášedly i výroba raket. Gardy dohlížejí zejména na vnitřní bezpečnost státu. |
V době, kdy Abjárí společně se synem podstupovali výcvik, se boje v Sýrii vyostřily. Vrchní velitel íránských jednotek Quds Kásem Sulejmání byl nucen rozšířit íránskou misi v Sýrii a rozhodl, že do poradního týmu přizve zástupce ze všech křídel Revolučních gard. Zároveň však nařídil, že do Sýrie může odcestovat maximálně jeden voják z jedné rodiny. Abjárí tušil, že toto nařízení může jeho misi do Sýrie zhatit.
Společně se synem však byli odhodlaní bránit významné duchovní stavby v Sýrii a zdejší šíitské obyvatele před nájezdy sunnitů. „Tihle lidé nemají žádné hranice nebo lidskost. Věděli jsme, že budou útočit na další posvátná místa a chrámy, které respektují muslimové i křesťané,“ sdělil reportérovi serveru Foreign Policy.
Smrt v Sýrii
Abjárí coby veterán Iránsko-irácké války však měl plán, jak se do Sýrie dostat i společně se synem. Abbásovi poradil, aby o vyslání do Sýrie zažádal v jiné íránské provincii. Abjárí doufal, že tak obejde pravidlo jednoho bojovníka na rodinu. Abbás však rady svého otce ignoroval.
V prosinci 2015 se spolu se skupinou dalších bojovníků vydal do Sýrie na vlastní pěst a přidal se přímo k armádě Bašára Asada. Po příjezdu se účastnil tuhých bojů okolo Aleppa. Na počátku ledna jeho hrdinné nasazení v boji skončilo. V jedné z bitev byl Abbás postřelen. Při transportu do nemocnice pak jeho kolonu vozidel zasáhla raketa. Íránec byl na místě mrtvý.
Příběh Abbáse není výjimečný. Syrský režim je totiž v posledních měsících na pomoci z Íránu bytostně závislý. Šest let trvající konflikt nadělal v řadách vládních vojsk velké trhliny. Podle některých odhadů armádní řady prořídly dokonce o polovinu. Vliv Íránu na válku v Sýrii se tak prohlubuje. Zprvu Íránci působili pouze jako armádní poradci, podobně jako členové amerických jednotek, kteří radí a cvičí syrskou opozici (více zde). Nyní však íránské jednotky plánují konkrétní akce i postup armády.
Meč ajatolláhů. Obraně Bagdádu velí nejlepší vojenský mozek Íránu |
Navzdory rostoucím ztrátám v řadách íránských poradců i dobrovolníků, kteří do Sýrie vyrážejí neorganizovaně, zájem o působení v místních misích neupadá. Jeden z velitelů milicí Basídž Hadž Mehdí uvádí, že při svém posledním nasazení u Aleppa velel skupině 230 mužů od 21 do 60 let. Když na misi vyjížděl, každý den před jeho stanem na základně v Teheránu postával dlouhý zástup mužů. Všichni chtěli odjet do Sýrie.
Stovky mrtvých bojovníků
Mehdí však podle svých slov nemá jinou možnost, než většinu dobrovolníků odmítnout. Podle nejvyššího velení Íránských revolučních gard může přijmout pouze dobře vytrénované a zkušené bojovníky. Pokud by toto pravidlo v budoucnu velení odvolalo, do Sýrie by se podle Mehdího mohly nahrnout miliony íránských dobrovolníků.
Jednotky QudsJednotky Quds jsou tajnou složkou Íránských revolučních gard odpovědnou za operace v zahraničí, včetně sbírání zpravodajských materiálů, podpory převratů, výcviků zahraničních povstaleckých sil a atentátů. Odhaduje se, že mají asi 15 tisíc vojáků a operativců. Jednotky Quds jsou přímo odpovědné nejvyššímu vůdci Íránu, ajatolláhovi Chameneímu. |
„Revoluční gardy nyní mají problém s tím, jak se vypořádat se stovkami tisíc dobrovolníků, kteří chtějí bojovat za utlačované a rádi by ochránili posvátné chrámy. Velitelé jednotek Quds tak musí vybírat pouze ty, kteří dobře rozumí nejmodernějším taktickým postupům ochrany civilního obyvatelstva,“ vysvětluje.
Mnozí odmítnutí uchazeči se však nenechají odradit a svou šíitskou svatou povinnost, jak ochranu svatostánků v Sýrii označují, absolvují v jedné z desítek dobrovolnických milicí. Podobně jako Abbás věří, že nesunnitským komunitám v Sýrii hrozí vyhlazení. Jsou odhodláni obětovat svůj život v boji za ochranu utlačovaných.
Ne všichni však rostoucí vliv Íránu na konflikt v Sýrii vítají. Podle Spojených států přítomnost íránských Revolučních gard celý konflikt pouze zhoršuje. „Už dlouho tvrdíme, že podpora Asadova režimu ze strany Íránu zabraňuje konstruktivnímu dialogu a ukončení konfliktu,“ sdělil mluvčí amerického ministerstva vnitra. „Místo toho, aby Írán pomáhal syrskému lidu v boji proti extremismu, pokračuje v podporování režimu, který terorizuje Sýrii, což jen podporuje růst extremismu v zemi,“ dodal.
Íránci však na podobná slova neslyší. Jejich nasazení v Sýrii nepolevuje, spíše naopak. Platí za to krvavou daň. Od září loňského roku v Sýrii zemřelo 280 íránských vojáků - těch z oficiálních misí i dobrovolníků bojujících v řadách milicí. Od zahájení íránské mise v Sýrii zahynulo dokonce 700 vojáků.
