Obohacujeme uran, protože neexistuje právně závazná mezinárodní dohoda o dodávkách jaderného paliva, řekl Soltaníje.
Na dotaz, zda by se tedy jeho země programu vzdala v případě, že by tato dohoda existovala, odpověděl, že by také nejdřív musela být spolehlivě plněna. "Pak bychom mohli přehodnotit náš současný názor. To by byla jiná situace," prohlásil. Každý stát by však podle něj měl mít rezervní plán a zásoby paliva pro případ, že by byla dodávka přerušena.
Jaderný program je základním tématem sporu mezi Íránem a Západem. Teherán tvrdí, že jeho nukleární aktivity jsou civilní, a tím pádem do nich nikomu nic není. Západ je však přesvědčen, že ve skutečnosti Íránci usilují o výrobu atomové zbraně.
Rada bezpečnosti OSN už kvůli tomu uvalila na Teherán troje sankce, ale bez úspěchu. Režim prezidenta Ahmadínežáda dál provozuje čtyři tisíce centrifug na obohacování uranu v Natanzu a buduje jadernou elektrárnu v Búšehru. Původně jim s ní pomáhalo Německo, které však pomoc později vypovědělo. Dnes Íráncům pomáhají Rusové. Letos do Búšehru navezli palivo a první reaktor má být spuštěn příští rok.
Loni americké tajné služby ve společné zprávě uvedly, že Íránci se dříve o výrobu atomové bomby opravdu snažili, ale program zastavili už před několika lety. Administrativu amerického prezidenta Bushe ale jejich závěry nepřesvědčily.
