Ještě si vzpomenete? Je to pár let, co íránská města vřela. Bouřili se zejména studenti a mladá generace, částečně se přidala i domácí střední třída. Žádali zásadní reformy, omezení moci konzervativních ajatolláhů a více svobod.
To všechno je pryč.
Dnes to vypadá, že většina obyvatel islámské republiky je zase pěkně srovnána v jednom houfu za svými vládci. Může se zdát paradoxní, že za to mocní ajatolláhové mohou děkovat svému arcinepříteli – Donaldu Trumpovi.
To v prvé řadě. Dále pak sunnitské Saúdské Arábii, pro niž je převážně šíitský Írán trnem v oku a která – povzbuzena podporou Trumpovy administrativy – začíná na Írán mohutně dotírat. Kombinace obou těchto vlivů vedla ovšem ke vzdoru a nové vlně íránského nacionalismu.
Nejde samozřejmě o nějaký zlomový postoj, ale o plíživě se měnící přístup Íránců, což trvá už několik let. Neznamená to sice, že by všichni rezignovali na liberální reformy a větší otevřenost. V situaci, kdy se cítí ohroženi zvnějšku, se však postavili za svoji vládu. V tomto ohledu mohou být ajatolláhové spokojeni.
Íránci pozorně poslouchali, když Trump ještě během prezidentské kampaně tvrdě odsoudil jadernou dohodu s jejich zemí jako „nejhorší, jaká kdy byla sjednána,“ a slíbil, že jako prezident ji roztrhá a spláchne. To se sice tak úplně nestalo, nicméně Spojené státy notně přitvrdily protiíránské sankce.
Trump navíc označil Teherán za ničemný a fanatický režim, který sponzoruje terorismus a podněcuje zvěrstva v Sýrii a Jemenu. Letos pak Íránci s hrůzou sledovali, jak Donald Trump už jako šéf Bílého domu přislíbil Saúdské Arábii zbraně za stovky miliard dolarů a křepčil při tradičním válečném šavlovém tanci v Rijádu. V neposlední řadě je pak znepokojilo zahraničněpolitické směřování mladého saúdského korunního prince Muhammada bin Salmána, jehož Teherán vnímá jako nebezpečně horkou hlavu.
Současně Íráncům připadalo nespravedlivé, že Spojené státy se k jejich zemi chovají tímto způsobem, když Írán přinejmenším svým vlivem zásadně přispěl k porážce Islámského státu v Iráku a Sýrii.
Je neoddiskutovatelné, že Trump má ve svých nařčeních vůči Íránu v mnoha ohledech pravdu. V zemi ajatolláhů však jeho přístup zapůsobil kontraproduktivně.
Semínka nového vlastenectví
Přinejmenším se zdá, že Trump a Saúdové pomohli íránskému režimu dosáhnout toho, co se mu za roky tvrdých represí nepodařilo – vzedmutí široké veřejné podpory názoru, že Americe a Saúdům nelze důvěřovat a že Írán se musí stát silným a schopným, aby dokázal svým nepřátelům čelit.
„Je tu mnoho lidí, jako jsem já, kterým se praxe islámské republiky nezamlouvá,“ uvedl pro list The New York Times třiatřicetiletý Morteza Husejnzadeh, absolvent divadelního studia na Teheránské univerzitě, který se považuje za reformátora. „Současně však americký prezident zraňuje naše srdce svou rétorikou a hrozbami. Jsme nuceni si vybrat strany a já volím svou zemi,“ dodal.
Semínka nového vlastenectví byla zasazena volbou umírněného prezidenta Hasana Rúháního v roce 2013. Jednalo se o první záblesk naděje pro městskou střední třídu po brutálním zásahu proti protestujícím v roce 2009.
Íránci: Americe nelze věřit
Prezident Rúhání dojednal s velmocemi jadernou dohodu, aby jeho země unikla dusivým mezinárodním sankcím. Když pak byla smlouva před dvěma roky podepsána, mnozí Íránci se nepokrytě radovali, že dostali šanci stát se opět „normální zemí“. Pak však přišla Trumpova administrativa, která chápe Teherán jako hlavní zdroj zla na Blízkém východě.
Mnozí Íránci – i ti proreformní – se zatvrdili. Dnes se radují, když země otestuje raketu. „Dokonce i ti, kteří jsou sekulární. Testy jim umožňují, aby se cítili silní a v bezpečí,“ říká liberální sociolog Hamíd Réza Džalaeipúr.
Někteří kritici íránského režimu mají pocit, že je Amerika zradila. Podle nich Trump svojí politikou vůči Teheránu dokazuje, že domácí stoupenci tvrdé linie měli pravdu, když po celé roky tvrdili, že Spojeným státům se nedá věřit.
Donald Trump tak ve snaze umravnit Írán a postavit se jeho agresivnímu postupu v oblasti Blízkého východu zatím dosáhl jen toho, že i ti, kteří dosud k Americe vzhlíželi, od ní teď dávají ruce pryč. Přinejmenším svým kritikům tak poskytl lákavou munici.
