Při hře „na zbabělce“ se proti sobě plnou rychlostí rozjedou dvě auta; buď jeden „vyměkne“ a strhne volant, anebo se při srážce promění v ohnivou kouli. Vlády po celém světě nemohou jen nečinně přihlížet a sledovat, jak se tato hra odvíjí na klíčové energetické spojnici světa. Je načase, aby do věci vstoupily třetí strany a zprostředkovaly řešení, která Íránu umožní zachovat si tvář a zároveň výrazně a věrohodně snížit své zásoby obohaceného uranu.
Hlavně žádné závody ve zbrojení
Írán může a nemusí plánovat, že se dopracuje až výrobě jaderné zbraně. Nicméně zcela zřetelně porušuje své závazky plynoucí ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, jak stanovila Mezinárodní agentura pro atomovou energii, pověřená dohledem nad úmluvou. Íránská neposlušnost destabilizuje celý Střední východ, což má vážné dopady na globální bezpečnost.
Západ podezírá Teherán z vývoje atomových zbraní. To ale Íránci rozhodně popírají a tvrdí, že jejich jaderný program je určený výhradně pro mírové účely. Na snímku šéf íránského námořnictva Habibolláh Sajárí (vlevo).
Přestože íránskou vládu by se vší pravděpodobností bylo možné odstrašováním přimět, aby se vyvarovala použití jaderné zbraně, cenou za jaderný Írán by se snadno mohly stát regionální závody ve zbrojení – jaderná Saúdská Arábie, již by případně následovalo Turecko a Egypt. Jaderné zbraně, komponenty a materiály v oblasti, která už dnes trpí nestabilitou a násilnostmi a rozhoduje o světových cenách ropy, představují děsivý scénář. Trh už napětí předminulého týdne zaznamenal a cena některých ropných kontraktů se vyšplhala na nejvyšší úrovně za posledních osm měsíců.
Málo účinné sankce
Snaha přimět Írán k ústupu setrvale přibývajícími sankcemi nepřináší ovoce. Vzdor utahující se ekonomické smyčce – USA uvalily sankce na všechny společnosti obchodující s íránskou centrální bankou a Evropská unie má v plánu uvalit do konce ledna sankce na íránské exporty ropy – mnozí jaderní experti v současnosti odhadují, že Írán má velmi blízko k obohacení dostatečného množství uranu, které umožní výrobu bomby.
Manévry bedlivě sleduje americká 5. námořní flotila kotvící v Bahrajnu. Američané oznámili, že nedovolí žádné narušení lodní dopravy a chování Teheránu označili za nerozumné.
Teherán během desetidenního vojenského cvičení ve strategickém průlivu spojujícím Perský záliv s Arabským mořem ukazuje svaly a varuje Spojené státy a Izrael před preventivním útokem.
Jenže jak jinak mohou USA, EU a OSN dát najevo, že „mezinárodní společenství“ míní svá slova vážně? Zachovat se teď změkčile by znamenalo ztratit veškerou věrohodnost nejen ve vztahu k Íránu, ale i ke všem dalším zemím, které uvažují o jaderné cestě.
Tato logika je dosti přesvědčivá, až na to, že současné směřování nedává íránské vládě jinou možnost než veřejně couvnout, což neudělá, anebo zostřovat své provokace. Vždyť která vláda chce, aby se o ní říkalo, že „vyměkla“? V tomto případě navíc politici s rozhodujícími pravomocemi na obou stranách čelí domácím odpůrcům číhajícím na sebemenší projev slabosti, na nějž by se vrhli.
A co na to Obama?
Co se týče USA, přední kandidát Republikánské strany pro letošní prezidentské volby Mitt Romney v nedávné debatě prohlásil: „Pokud mě zvolíte prezidentem, Írán nebude mít jadernou zbraň.“ Jeho hlavní stranický vyzyvatel Rick Santorum řekl pro NBC News, že by „nařídil letecké údery“, kdyby „se jasně ukázalo, že [Írán] brzy získá jaderné zbraně“. Pro prezidenta Baracka Obamu to není vhodný okamžik k rozechvělosti.
Mitt Romney s manželkou Ann a syny během volebního shromáždění v Iowě (3. ledna 2011)
Přečíst íránskou politiku je mnohem těžší. V trvajícím mocenském soupeření mezi prezidentem Mahmúdem Ahmadínedžádem a Nejvyšším vůdcem Alím Chameneím je u obou pravděpodobné, že svého soka budou raději trumfovat neoblomností, než aby navrhli ústupky Západu. Mnozí íránští analytici navíc poukazují na to, že Chameneí a jeho užší kroužek jsou přesvědčeni, že USA v posledku usilují o změnu režimu – a jsou ochotné k jejímu dosažení použít sílu. Íránské raketové zkoušky, výhrůžky uzavřením Hormuzského průlivu a oznámení o jaderných pokrocích je proto třeba chápat spíš jako snahu odstrašovat než provokovat.
Čím silněji Západ veřejně vyhrožuje Íránu, tím snáze mohou íránští lídři vykreslit Ameriku jako Velkého Satana před těmi částmi íránského obyvatelstva, které nedávno měly tendenci pohlížet na USA jako na přítele. Čistým účinkem je pokračování překotného sklouzávání Íránu ke kolizi.
Ještě to zkusme
Je načase, aby se prosadily chladnější hlavy se strategií, která Íránu pomůže couvnout. Klíčovými aktéry jsou tu Brazílie a Turecko, jejichž vlády v květnu 2011 vyjednaly špatně načasovanou dohodu s Íránem, podle níž by Írán předal 1200 kilogramů nízce obohaceného uranu Turecku výměnou za 1200 kilogramů středně obohaceného uranu pro lékařský výzkum v teheránském reaktoru.
Dohoda se rychle rozpadla, ale snad je načase zkusit ji znovu. V Turecku už je situace připravená, neboť 6. ledna země odsouhlasila, že bude hostitelem nového kola jaderných rozhovorů mezi Íránem a skupinou 5+1 (pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN plus Německo).
Země ajatolláhů oznámila úspěšný test raket jen den poté, co se pochlubila, že sama vyrobila první palivový článek a otestovala ho v pokusném reaktoru.
Islámský stát už minulý týden pohorozil, že pokud Západ uvalí sankce na jeho ropný průmysl, průliv uzavře. Úžinou putuje 40 procent světové produkce ropy.
Nová dohoda by patrně musela jít dál než jen ke směně navržené v květnu 2011, ale jsou tu další možnosti. Například přidat do rovnice Egypt a Katar a angažovat OSN, aby zajistila zastřešení pro navrženou regionální banku jaderného paliva, do níž by Írán přispěl jako první. Dále by bylo vhodné přidat Jižní Koreu (významného odběratele íránské ropy) a Rusko a začít prověřovat možnosti vzniku globální palivové banky. A ujistit se, že všechny země v regionu potvrdí základní pravidla svobodné plavby, a to způsobem, který jim umožní nárokovat si potvrzení správnosti vlastního přístupu.
Kde existuje politická vůle nechat protistraně dostatek volného prostoru k dosažení dohody, tam lze nalézt kreativní řešení. Diplomaté ovšem vědí, že válka může být přijatelnější než pokoření, a právě proto je možnost zachovat si tvář stejně důležitá jako výhrůžky silou – a proto by do věci měly vstoupit další země a zajistit prostor, jejž obě země potřebují, aby předešly čelnímu střetu.
Anne-Marie Slaughterová
Anne-Marie Slaughterová, bývalá ředitelka plánování politických přístupů na ministerstvu zahraničí USA (2009-2011), vyučuje politologii a mezinárodní vztahy na Princetonské univerzitě.
Copyright: Project Syndicate, 2012. Z angličtiny přeložil David Daduč, titulek a mezititulky jsou redakční.
