Američané mají dál po boku jen Británii, silnou dvojku, Francii a Německo, nepřesvědčili. Co to znamená? Je to špatná i dobrá zpráva zároveň.
Je to poněkud špatná zpráva pro Bushe. Amerika je sice zjevně připravena jít proti Iráku i bez ohledu na podporu aliance jako celku, ale to poškodí její prestiž.
Francie a Německo, ačkoli mohou vypadat jako kverulanti, v podstatě říkají v kuloárech Američanům rozumnou věc: Vaše důkazy nejsou přesvědčivé.
Vaše válečné nadšení překračuje únosnou mez a vaše válečné tempo je příliš rychlé. Chceme jasné důkazy, chceme dát Iráku šanci, protože útok není teď hned nezbytný.
Nevíme, zdali Irák podporuje Al-Kajdu, nevíme, nakolik pokračuje v programu vývoje zbraní hromadného ničení. Ostatně, proč má pykat Irák, když hrůzný režim na Dálném východě možná právě teď dokončuje jadernou bombu?
Tento zjevný nesoulad v alianci však je paradoxně i dobrou zprávou. Dobrou zprávou pro NATO a pro ty, kteří tuto organizaci podrobují ostré kritice.
Severoatlantický pakt prostě není nástrojem americké politiky. Je demokratickou organizací, kde je možné vyslovit opačné názory a prosazovat rozumné postoje.
