Irák, samé řeči

Vypadá to jako dramatická výměna argumentů, na které záleží, zda v Iráku bude už zítra válka, či nikoli. Je těžké se v tom zorientovat. Jeden den prohlásí šéf OSN, že začátek inspekcí je povzbudivý. Druhý den sdělí Američané, že nejsou spokojeni, a pak Iráčané vzápětí oznámí, že zbrojní inspektoři jsou jen špiony ve službách Ameriky a Izraele. Konečně sám veliký vůdce Saddám prohlásí ve své první reakci na mezinárodní kontroly vůbec, že inspektorům je třeba dát šanci.

Jsou to samozřejmě jisté signály, z nichž lze cosi usuzovat. Více než kdy jindy však platí pro tuto situaci: řeči, řeči. Významné jsou činy. Není tak důležité, co včera řekl Kofi Annan, co dnes oznámí George Bush a co zítra sdělí Saddám Husajn.

Hlavní je, co napsali Iráčané do zprávy o stavu svých zbraní hromadného ničení, která bude zveřejněna tuto sobotu. Zde leží klíč k tomu, co bude následovat v dalších dnech, týdnech a měsících. Zde leží klíč k válce, nebo míru. Vše ostatní je podružnější.

Pro Irák jsou tu nyní tři možnosti: Přiznat se k vývoji a skladování zbraní hromadného ničení, umožnit inspektorům OSN přístup a pod jejich dohledem tyto zbraně zlikvidovat.

Nebo dál lhát a prohrát vše. Či konečně obhajovat své tvrzení, že tyto zbraně už nemají, a prokázat to. V atmosféře hluboké nedůvěry by to jistě bylo pro Irák těžké, ale nikoli nesplnitelné.