ÚDER NA IRÁK
on-line reportáž
VÁLEČNÁ KRONIKA
interaktivní animace
Kdysi nejmocnější komunistické hnutí na Blízkém východě bylo po čtyřicet let brutálně potlačováno iráckou vládou, až ve straně zůstalo jen pár tisíc členů na kurdském severu Iráku.
Pád Sovětského svazu a komunistického systému ve východní Evropě znamenaly další ránu. "Pád Sovětského svazu byl pro nás katastrofou," potvrzuje 48letý komunista Abdal Hamíd Muhammad před zchátralým ústředím strany v Kalaru, jenž leží 165 kilometrů severovýchodně od Bagdádu a je baštou iráckého komunismu.
"Pochopitelně jsme to ale čekali, když se k moci dostal bývalý sovětský prezident Michail Gorbačov," dodává.
"Jako strana jsme čelili nejméně třikrát úplnému zániku," podotýká člen politbyra Kurdské komunistické strany (KCP) Subhí Mahdí Ahmad v městě Sulajmáníja. "Snažíme se vrátit k tomu, čeho jsme dosáhli v padesátých letech, ale víme, že to nebude snadné."
Podle Ahmada klesl počet členů KCP na méně než 5000, i když její podpora v místních volbách před několika lety prý šla do desítek tisíc.
Irácká komunistická strana nabyla moci po svržení monarchie při puči vedeném Abdalem Karímem Kásimem v roce 1958. Po dalším státním převratu a zabití Kásima o pět let později však přišly brutální čistky proti levicově orientovaným Iráčanům.
Odhadovaný počet obětí poprav, atentátů a mučení se pohybuje od několika stovek až po desítky tisíc.
O vlastních zkušenostech s pronásledováním vykládá i taxíkář Nadžat Muhammadamín Hivaraš ze Sulajmáníje, přičemž hrdě ukazuje svou členskou legitimaci.
V různých bitvách byl šestkrát postřelen, přežil prý i útok chemickými zbraněmi v roce 1987. V iráckém vězení byl podle svých slov mučen a dokonce ho čekal trest smrti, ale nakonec byl propuštěn.
"Marxismus nakonec zvítězí," usmívá se Nadžat.
Komunisté bojují po boku Američanů
Ústředí komunistické strany v Kalaru lze mezi okolními budovami jen stěží rozpoznat. Prozrazují ho pouze malý srp a kladivo namalované nad vchodem a několik budovatelských plakátů znázorňujících irácké komunistické mučedníky na stěnách uvnitř.
Před budovou stojí kurdští bojovníci, pešmergové, v tradičních pytlových zelených kalhotách, ozbrojení kalašnikovy a pásy s náboji a granáty.
Komunističtí bojovníci se překvapivě připojili k dalším kurdským ozbrojencům a americkým speciálním jednotkám v nedávném útoku proti islamistickému uskupení Ansar Islám, které Washington obviňuje ze styků s teroristickou sítí Al-Kajda.
Komunističtí vůdci podle svých slov rovněž vítají americké tažení proti nenáviděné vládě Saddáma Husajna. Odmítají ale jakoukoli roli Washingtonu v Iráku po Saddámově svržení.
Pro kurdské komunisty je ideologická přizpůsobivost typická, píše agentura Reuters. "Všichni jsme studovali marxismus a leninismus a inspirovali jsme se jimi," říká člen politbyra v Kalaru Abdal Rahmán Farís.
"Netoužíme ale po vytvoření státu s vládou proletariátu, protože to byla jedna ze slabostí Sovětského svazu. Naším cílem není revoluce, předání moci dělnické třídě a zatracení kapitalistického zla, ale spravedlnost a demokracie," vysvětluje Farís.
Členové politbyra tvrdí, že mají dobré vztahy i s Vlasteneckým svazem Kurdistánu a Demokratickou stranou Kurdistánu, které jsou vůdčími politickými stranami v severním Iráku.
Odsuzují je však za vzájemné potyčky v polovině 90. let. Pochybují také o tom, že mají takový vliv, o jakém hovoří jejich nejvyšší představitelé.
