Zaposlouchejte se do jejich jazyka – byla v něm psána Bible a mluvil jím Ježíš Kristus. Dívejte se chvíli do jejich tváří – uvidíte potomky dávných říší z úsvitu dějin.
"Zažíváme hrozné chvíle, jen v poslední době bylo v Bagdádu uneseno pět našich kněží," říká biskup Rabban Al Qas, hlava asi patnáctitisícové křesťanské komunity Kurdistánu.
"V našich dějinách jsme ale často trpěli, nenecháme se jednoduše zlomit," říká a hrdě vchází do jednoho ze svých tří chrámů.
Uznávají Vatikán
Skupiny žen v černých šátcích se v něm modlí, poklidně sedí v dřevěných lavicích a z celé té místnosti dýchá to, co ze všech blízkovýchodních křesťanských chrámů, tedy chrámů v "islámském moři": pokora, klid, ale též pevné odhodlání zachovat za každou cenu dávné tradice.
Střecha kostela připomíná svým tvarem nějakou staroiráckou stavbu – třeba babylonskou věž, napadne vás. Není to náhoda – nejsou to ledasjací křesťané, svůj původ odvozují od dávných obyvatel Babylonie.
Oficiálně se tato církev, k níž patří většina iráckých křesťanů, jmenuje Chaldejská katolická církev. Chaldejská podle Chaldejců, kdysi mocného národa v Mezopotámii, katolická proto, že před pěti sty lety tato větev uznala svrchovanost Vatikánu.
Jazyk je to nejcennější
"Být Chaldejcem neznamená být jen křesťanem, je to také odpovědnost za udržení našich tradic," říká Bushra Matti. Když vypráví o svých lidech, září jí oči a vykládá s gustem všechny ty příběhy staré dva tisíce, dvě stě i dvacet let, v nichž nakonec vždy "její národ" dokázal přežít.
Jejich rodnou řečí je aramejština, tedy prastarý jazyk, v němž byla částečně napsána Bible a kterým zřejmě mluvil Ježíš.
"Jazyk je to nejcennější, co nám zbylo," říká. Hrdě opakuje: není Arabka ani Kurdka, patří k Chaldejcům.
Gibsonovu filmu rozumějí bez titulků, je v aramejštině
Nikdo si není přesně jist, kolik křesťanů v Iráku přežívá, naprostá většina z nich v minulých letech a desetiletích ze země odešla – rodina paní Bushry utekla před Saddámem, ona se narodila již ve Vídni.
Až nyní se na skok vrátila do své rodné země – a navštívila chrám své církve, pro niž se snaží shánět prostředky i v Rakousku.
"Musím říct, že nám hodně pomohl Mel Gibson se svým film Umučení Krista, připomněli jsme se světu," říká. Film byl totiž částečně natočen v aramejštině, jejím rodném jazyce.
Původ hledají u Tomáše
"Samozřejmě, od té doby se jazyk změnil, ale rozumíme všemu – prostě mluví jen trochu s přízvukem," dodává se smíchem.
Je to rozhodně zajímavé představit si ty dámy v černém, jak s dojetím sledují v pozapomenutém iráckém městě herce rozmlouvající na plátně v jejich rodném jazyce.
Chaldejská církev odvozuje svůj původ od následovníkům proroka Tomáše a opakují tedy, že mají k Ježíši blíž než jiné křesťanské církve.
Podle oficiálních odhadů se dnes k Chaldejcům hlásí 600 až 700 tisíc lidí rozptýlených po Blízkém východě, a především po celém světě, od Evropy po USA.
Žití v klidu a míru
Mimochodem, patří k nim i Tárik Azíz, bývalý Saddámův ministr zahraničí. Před lety se dokonce setkal s Janem Pavlem II.
Nyní je v americkém zajetí a nedávno požádal Vatikán, aby mu jako křesťanovi pomohl získat azyl.
"Tady v Kurdistánu můžeme žít v klidu a míru, ale tam dole v Iráku to je pro naše bratry opravdové peklo, snažíme se jim všemožně pomáhat, hodně z nich uprchlo právě k nám, do našeho centra," říká otec Sizar Happe, jeden z duchovních v irbílském kostele.
Svatba jedině s křesťany
V uplynulých letech tedy vyslechl mnoho hrůzných vyprávění těch, kteří uprchli z rozbombardovaných chrámů v Iráku.
"Modlíme se, abychom se tam jednou mohli vrátit, vždyť naši předci žili odpradávna v Babylonii," říká.
Paní Bushra Matti s dojetím sleduje zástupy věřících mířících do chrámu, avšak přiznává: už by tady v Iráku nebyla schopna žít. Alespoň ne teď.
"Žijeme ve Vídni a moje děti samozřejmě mluví aramejsky," říká. "A dohlédnu na to, aby si vzaly křesťany, jinak to nejde!"
