V archivu naleznete několik desítek periodik zejména kulturního zaměření od 19. století až do současnosti, většinou všechna vydání od prvního až do zániku periodika. Archiv si můžete prohlédnout zde.
Na webu najdete například první vydání časopisu Lumír z 6. února 1851 nebo pro obrazové i obsahové kvality vysoce ceněný ilustrovaný časopis Zlatá Praha.
Jediným deníkem v archivu jsou "největší noviny na světě" Rudé právo, jejichž exempláře rychle podléhají zkáze. To je ostatně klíč k tomu, proč některá čísla chybí. Skenují se přednostně už poškozené nebo často půjčované výtisky.
"Ruďas" ze dne narozenin se stal módou
Volně dostupného archivu využili podnikavci, kteří na internetu začali nabízet lidem za peníze kopii Rudého práva ze dne jejich narození. Podle akademiků si účtovali až dva tisíce korun. Až když se začalo o archivu psát v médiích, lidé se dozvěděli, že si staré noviny mohou vytisknout sami.
"Je to taková móda. Divili jsme se, že máme najednou za týden třeba o deset tisíc přístupů víc. Jsem zvědav, jak dlouho to vydrží," řekl iDNES.cz Petr Janáček, ředitel Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR.
S nepoctivci se už v ústavu také vypořádali. "Firmy na tom začaly nechutně vydělávat, což jsme ošetřili ochrannými vodoznaky," vysvětlil Janáček.
Archiv se digitalizuje od konce devadesátých let, teď na to ale ústav nemá peníze. Podle Pavla Janáčka dostává od státu asi o pět milionů ročně méně na provoz. V budoucnu by se ale skenování časopisů mělo opět rozběhnout.
Archiv by se také měl připojit k systému digitalizace Kramerius ve spolupráci s Národní knihovnou v Praze a Moravskou zemskou knihovnou v Brně, jejichž archivy také obsahují rozsáhlé množství periodik.
Ústav pro českou literaturu poskytuje i jiné veřejně dostupné databáze a slovníky, které běžně využívá pět až deset tisíc uživatelů, převážně pro studijní a vědecké účely.
