Pro většinu firem je vlastnictví internetové stránky s vlastní prezentací v dnešní době nutností. Aby mohl zájemce stránky snadno najít, je třeba pořídit pro ně doménu - jméno ve formátu například www.jmenofirmy.cz nebo www.jmenofirmy.com. Každé takové jméno musí být na internetu pouze jedno a zájemce si o ně musí zažádat. Někteří spekulanti ovšem registrují mnoho domén a doufají, že je později výhodně prodají.
Registrace neobsazeného jména domény probíhá ve dvou krocích. Tím prvním je zřízení a provoz dvou záznamů o existenci dané domény na dvou specializovaných DNS serverech (Domain Name Server). V okamžiku, kdy zájemce zadá ve svém prohlížeči jméno internetové stránky, prohledají DNS servery svoje záznamy a vrátí přímo jedinečnou internetovou adresu (IP, Internet Protocol adresu) počítače, na kterém jsou uloženy příslušné webové stránky. Tuto základní službu běžně nabízejí poskytovatelé připojení k internetu a nebo poskytovatelé služeb WWW. V druhém kroku je kontaktován národní (v případě celosvětových domén globální) správce doménových jmen, u kterého se příslušná doména rovněž zaregistruje. Dříve komplikovaný proces registrace mohou usnadnit také servery, které se na tyto služby specializují - vyplnit jednoduché registrační formuláře (například na serverech www.pes.cz či www.domeny.cz) zvládne i naprostý laik. Požadované údaje se v nejjednodušším případě omezují na název domény a kontakt na žadatele (jméno, adresa, e-mail). Jméno domény bude poté zaneseno do centrální databáze, odkud si ho během několika málo dní automaticky převezmou a rozešlou všechny DNS servery. Samotná registrace je ve většině případů provedena zdarma, poplatky je třeba uhradit pouze národnímu správci domén. Pokud nebyla platba za registraci domény součástí poplatku poskytovateli WWW služeb, musí její vlastník ještě zaplatit správci domén registrační poplatek, který například v ČR činí jednorázově 1600 Kč, a pak 800 Kč za každý další rok používání domény. Platby za zahraniční či mezinárodní domény se značně liší, někdy bývají mezi zprostředkovatelskými firmami cenové rozdíly v řádu tisíců korun - například za registraci domény s příponou .COM lze zaplatit až do patnácti set korun, ale může být i zdarma (pak si zprostředkovatel vyhrazuje právo umístit na takové stránky svou reklamu). Atraktivní jméno domény je samozřejmě velice účinným pomocníkem, který na stránky naláká velké množství návštěvníků - většina uživatelů internetu totiž při hledání firem či služeb na klávesnici automaticky "vyťuká" jméno firmy s magickou příponou .COM, v tuzemsku pak .CZ (například www.download.com nebo www.pivo.cz). Počty návštěvníků, které může jednoduše a výstižně pojmenovaná do ména svým názvem přilákat, jsou skutečně obrovské, není tedy divu, že se z těchto domén stává poměrně cenné zboží. V internetových aukcích se ceny některých domén běžně pohybují v řádech desetitisíců dolarů, vůbec nedražší doménou v historii se stala business.com, která svého majitele změnila za 7,5 milionu amerických dolarů (přibližně 300 mil. Kč). V Česku se částky pohybují přece jen o něco níže, například doména epodpis.cz stála nového vlastníka "pouhých" 324 000 Kč. Specifický případ představují malé země, které prodají rovnou doménu prvního řádu. Například v poslední době se tak zachoval ostrovní stát Tuvalu v Oceánii, který za 50 milionů dolarů přenechal svou velmi žádanou národní doménu .TV společnosti DotTV. Vysoké ceny atraktivních domén však odjakživa přitahují spekulanty. Patrick Zandl ze společnosti Mobil Server, který se již delší dobu snaží o zprůhlednění doménového trhu v ČR, popisuje činnost spekulantů takto: "Nejprve šlo o praktiky jednoduché až naivní, když si spekulant zaregistroval domény, jež odpovídaly jménům produktů, služeb či ochranných známek třetích stran. Speciálním případem jsou registrace doménových jmen odpovídajících jménům obcí. Zde sice neexistuje legislativní předpoklad, proč by se držitelem této domény měl stát magistrát, nicméně tento úzus se na internetu obecně dodržuje. V poslední době se však rozšířil jiný případ čachrování s doménami. Spekulanti číhají do okamžiku, kdy jimi vytipovaná oběť omylem nebo z jiného důvodu nezaplatí poplatek za vedení domény a okamžitě si ji zaregistrují na sebe. Pak požadují peníze za přeregistraci domény na původního majitele." Zatímco v USA již existují jasná pravidla ohledně registrací podobných doménových názvů, takže se předmětem obchodování stávají vesměs domény s obecnými jmény (vzpomeňme nedávný prodej loans.com za rovné tři miliony dolarů), Česko na podobně průhledný systém dosud čeká. "Kromě čistě právní stránky věci velmi často problém leží i v rovině etické - a tam se dá vymezit jen stěží. Pomoci by mohlo zpřísnění podmínek plateb domén. V současné době mohou spekulanti doménu poměrně dlouhou dobu blokovat bez zaplacení, čehož také využívají. Protože je to skoro nic nestojí, mohou to dělat ve velkém," uzavírá Zandl.
Autor je spolupracovníkem redakce
Jak a proč vznikly domény?
Už od počátku fungování internetu bylo jasné, že pojmenování počítačů pomocí čtyř čísel IP (Internet Protocol) adresy je pro běžné uživatele prakticky nepoužitelné. Proto byl vytvořen systém domén vytvořených ze slov, který zjednodušuje zapamatování. Například místo toho, aby uživatel zapsal do svého prohlížeče čtveřici čísel "194.228.111.121", stačí napsat mnohem snadněji zapamatovatelnou adresu "http://www.idnes.cz". Podobně jako adresy IP musí být i domény na internetu zcela jedinečné. Domény byly hierarchicky rozděleny do několika druhů - prvního, druhého a třetího řádu. Domény prvního řádu, ("koncovky" .com, .net, .cz, .sk ...) přidělují pouze mezinárodní organizace ICANN a RIPE. Tyto domény si obyčejný uživatel zaregistrovat nemůže a jejich prodej nebo převod je zcela výjimečný. Běžně je naproti tomu možné registrovat domény druhého řádu (například jmeno.cz, name.com). Tyto domény přidělují za poplatek národní správci domén (u nás CZ.NIC). Posledním typem jsou domény vyšších řádů (například moje.misto.cz nebo my.place.com), které mohou zájemcům přidělovat sami vlastníci domén druhého řádu. Často tak činí zcela zdarma a nebo za symbolický poplatek.
Kde si zaregistrovat domény:
Pes - www.pes.cz
Domény - www.domeny.cz
NIC.SK - www.nic.sk (Slovensko)
Informace, databáze a pravidla:
CZ.NIC - www.nic.cz
ICANN - www.icann.org/registrars/accredited-list.html
RIPE - www.ripe.net
Registrace neobsazeného jména domény probíhá ve dvou krocích. Tím prvním je zřízení a provoz dvou záznamů o existenci dané domény na dvou specializovaných DNS serverech (Domain Name Server). V okamžiku, kdy zájemce zadá ve svém prohlížeči jméno internetové stránky, prohledají DNS servery svoje záznamy a vrátí přímo jedinečnou internetovou adresu (IP, Internet Protocol adresu) počítače, na kterém jsou uloženy příslušné webové stránky. Tuto základní službu běžně nabízejí poskytovatelé připojení k internetu a nebo poskytovatelé služeb WWW. V druhém kroku je kontaktován národní (v případě celosvětových domén globální) správce doménových jmen, u kterého se příslušná doména rovněž zaregistruje. Dříve komplikovaný proces registrace mohou usnadnit také servery, které se na tyto služby specializují - vyplnit jednoduché registrační formuláře (například na serverech www.pes.cz či www.domeny.cz) zvládne i naprostý laik. Požadované údaje se v nejjednodušším případě omezují na název domény a kontakt na žadatele (jméno, adresa, e-mail). Jméno domény bude poté zaneseno do centrální databáze, odkud si ho během několika málo dní automaticky převezmou a rozešlou všechny DNS servery. Samotná registrace je ve většině případů provedena zdarma, poplatky je třeba uhradit pouze národnímu správci domén. Pokud nebyla platba za registraci domény součástí poplatku poskytovateli WWW služeb, musí její vlastník ještě zaplatit správci domén registrační poplatek, který například v ČR činí jednorázově 1600 Kč, a pak 800 Kč za každý další rok používání domény. Platby za zahraniční či mezinárodní domény se značně liší, někdy bývají mezi zprostředkovatelskými firmami cenové rozdíly v řádu tisíců korun - například za registraci domény s příponou .COM lze zaplatit až do patnácti set korun, ale může být i zdarma (pak si zprostředkovatel vyhrazuje právo umístit na takové stránky svou reklamu). Atraktivní jméno domény je samozřejmě velice účinným pomocníkem, který na stránky naláká velké množství návštěvníků - většina uživatelů internetu totiž při hledání firem či služeb na klávesnici automaticky "vyťuká" jméno firmy s magickou příponou .COM, v tuzemsku pak .CZ (například www.download.com nebo www.pivo.cz). Počty návštěvníků, které může jednoduše a výstižně pojmenovaná do ména svým názvem přilákat, jsou skutečně obrovské, není tedy divu, že se z těchto domén stává poměrně cenné zboží. V internetových aukcích se ceny některých domén běžně pohybují v řádech desetitisíců dolarů, vůbec nedražší doménou v historii se stala business.com, která svého majitele změnila za 7,5 milionu amerických dolarů (přibližně 300 mil. Kč). V Česku se částky pohybují přece jen o něco níže, například doména epodpis.cz stála nového vlastníka "pouhých" 324 000 Kč. Specifický případ představují malé země, které prodají rovnou doménu prvního řádu. Například v poslední době se tak zachoval ostrovní stát Tuvalu v Oceánii, který za 50 milionů dolarů přenechal svou velmi žádanou národní doménu .TV společnosti DotTV. Vysoké ceny atraktivních domén však odjakživa přitahují spekulanty. Patrick Zandl ze společnosti Mobil Server, který se již delší dobu snaží o zprůhlednění doménového trhu v ČR, popisuje činnost spekulantů takto: "Nejprve šlo o praktiky jednoduché až naivní, když si spekulant zaregistroval domény, jež odpovídaly jménům produktů, služeb či ochranných známek třetích stran. Speciálním případem jsou registrace doménových jmen odpovídajících jménům obcí. Zde sice neexistuje legislativní předpoklad, proč by se držitelem této domény měl stát magistrát, nicméně tento úzus se na internetu obecně dodržuje. V poslední době se však rozšířil jiný případ čachrování s doménami. Spekulanti číhají do okamžiku, kdy jimi vytipovaná oběť omylem nebo z jiného důvodu nezaplatí poplatek za vedení domény a okamžitě si ji zaregistrují na sebe. Pak požadují peníze za přeregistraci domény na původního majitele." Zatímco v USA již existují jasná pravidla ohledně registrací podobných doménových názvů, takže se předmětem obchodování stávají vesměs domény s obecnými jmény (vzpomeňme nedávný prodej loans.com za rovné tři miliony dolarů), Česko na podobně průhledný systém dosud čeká. "Kromě čistě právní stránky věci velmi často problém leží i v rovině etické - a tam se dá vymezit jen stěží. Pomoci by mohlo zpřísnění podmínek plateb domén. V současné době mohou spekulanti doménu poměrně dlouhou dobu blokovat bez zaplacení, čehož také využívají. Protože je to skoro nic nestojí, mohou to dělat ve velkém," uzavírá Zandl.
Autor je spolupracovníkem redakce
Jak a proč vznikly domény?
Už od počátku fungování internetu bylo jasné, že pojmenování počítačů pomocí čtyř čísel IP (Internet Protocol) adresy je pro běžné uživatele prakticky nepoužitelné. Proto byl vytvořen systém domén vytvořených ze slov, který zjednodušuje zapamatování. Například místo toho, aby uživatel zapsal do svého prohlížeče čtveřici čísel "194.228.111.121", stačí napsat mnohem snadněji zapamatovatelnou adresu "http://www.idnes.cz". Podobně jako adresy IP musí být i domény na internetu zcela jedinečné. Domény byly hierarchicky rozděleny do několika druhů - prvního, druhého a třetího řádu. Domény prvního řádu, ("koncovky" .com, .net, .cz, .sk ...) přidělují pouze mezinárodní organizace ICANN a RIPE. Tyto domény si obyčejný uživatel zaregistrovat nemůže a jejich prodej nebo převod je zcela výjimečný. Běžně je naproti tomu možné registrovat domény druhého řádu (například jmeno.cz, name.com). Tyto domény přidělují za poplatek národní správci domén (u nás CZ.NIC). Posledním typem jsou domény vyšších řádů (například moje.misto.cz nebo my.place.com), které mohou zájemcům přidělovat sami vlastníci domén druhého řádu. Často tak činí zcela zdarma a nebo za symbolický poplatek.
Kde si zaregistrovat domény:
Pes - www.pes.cz
Domény - www.domeny.cz
NIC.SK - www.nic.sk (Slovensko)
Informace, databáze a pravidla:
CZ.NIC - www.nic.cz
ICANN - www.icann.org/registrars/accredited-list.html
RIPE - www.ripe.net
