Jak přistupuje Akademie věd k rovným příležitostem žen a mužů?
Akademie věd, stejně jako jiné instituce, dodržuje to, co je dáno už ústavou, tedy to, že muži a ženy jsou si rovni. Ale v okamžiku, kdy ženy mají děti, je jejich postavení jiné. To ale neznamená, že by ženy byly méně inteligentní nebo méně schopné dělat vědu. Muži a ženy nepřemýšlejí úplně stejným způsobem, což je ve vědeckých týmech jenom obohacující.
Otázkou je spíše to, jak zajistit, aby ženy mohly lépe skloubit mateřskou úlohu s vysoce kvalifikovanou prací. Dostáváme se do toho, že člověk získává kvalifikaci někdy okolo třiceti let, což je doba, kdy by žena měla vážně přemýšlet nad tím, jestli děti chce, nebo nechce. A pokud je chce, už mateřství nemůže dlouho odkládat. U mužů je doba, kdy děti mít bezpečně mohou, mnohem delší. Je důležité ženám zajistit to, aby s oborem neztratily kontakt a mohly se do něj vrátit. Vědecká práce není práce na čtvrt nebo na půl úvazku. Pokud děláte vědu dobře, tak jí žijete. Je to to samé jako v umění. Nemůžete si říct, že dnes od osmi do dvanácti budete dělat umění, a pak už ne. Ve vědě navíc potřebujete neustále nasávat nové poznatky, hlavně v experimentálních a přírodovědných oborech, které se vyvíjí dramatickým tempem.
Tomu rozumím. Jak to řešíte konkrétně u vás v Akademii věd?
V Akademii věd je z těchto důvodů zastoupení žen menší než zastoupení mužů a není to dobře. Snažíme se o to, aby tomu tak nebylo. Na většině ústavech už není problém, aby si žena, jež se vrací po rodičovské dovolené, vyjednala částečný pracovní úvazek nebo home office. Máme dětské skupiny a rodičům se snažíme pomáhat. Mohli bychom toho dělat ještě mnohem víc, ale narážíme na množství zákonných norem, daňových předpisů a tak dále. Nejjednodušší by bylo přidat rodičům peníze, aby si například mohli dovolit zaplatit chůvu, ale to naráží na spoustu problémů.
Na Akademii věd je jen jeden ústav, který je dostatečně finančně silný, aby si mohl dovolit finančně výrazněji podporovat maminky, které se vrací po rodičovských dovolených. Matky na něm mohou vyjet do zahraničí a mají finance na to, aby si mohly dovolit i tam zaplatit hlídání pro dítě. Já osobně bych viděla finanční podporu jako nejlepší řešení, ale bohužel je to ta nejobtížnější cesta.
Jaký ústav je tak finančně silný, že může podporovat rodiče s malými dětmi?
Ústav organické chemie a biochemie. Měl obrovské příjmy z licencí na patenty profesora Holého, což jsou patenty na léčbu hepatitidy nebo AIDS, a stále má výrazné příjmy na základě patentů dalších.
V rozhovoru pro iDNES.cz po vašem zvolení jste řekla, že: „Když najdeme peníze v rozpočtu, byla bych pro zřídit třeba fond na podporu maminek a tatínků malých dětí ve vědě a poskytnout adresnou pomoc.“ Podle toho, co jste řekla před chvílí, jste je nenašli…
Peníze bychom i našli. Ale ten způsob, jak je dát v nezkrácené podobě přímo lidem, se nám zatím najít nepodařilo. Primárně nejde o peníze, ale jde o legální způsob, jak k nim peníze dostat.
Kde je zádrhel?
Pokud jim to dáte jako benefit, musíte ho zdanit. Pokud jim to dáte jako součást platu, také to daníte. Když jim přidáte k platu deset tisíc, třetinu z toho nedostanou. Snažíme se alespoň zakládat dětské skupiny a nějakým způsobem rodiče podporovat tak, aby si mohli dovolit zaplatit účast dítěte v dětské skupině. Což sice vyhovuje velké skupině rodičů, ale ne všem. Umím si představit i jiný model, jak jsem již zmínila výše. Tedy přímou finanční podporu, značně daňově zvýhodněnou, na základě které by rodiče mohli platit chůvu, mikrojesle, nebo třeba dát peníze členu širší rodiny, aby se v domácích podmínkách mohl o dítě nebo děti postarat. A jistě by se našly i modely další.
Jsem totiž přesvědčená, že nikdo nemá rodinám radit, jak konkrétně se mají v této situaci o děti postarat. Přímá finanční podpora je proto podle mého názoru nejlepší řešení. Je totiž potřeba si uvědomit, že mzdy v oblasti vědy a výzkumu, a nejen na Akademii věd. jsou obecně dost nízké a zvlášť to platí pro mladé pracovníky. Z těchto mezd si nikdo dražší péči o děti dovolit nemůže, a v zahraničí z nějakého stipendia nebo našeho českého grantu už vůbec ne. A přitom pokud kvalifikované ženy odcházejí z vědy, tak tím stát ztrácí dvakrát. Jednak náklady na jejich vzdělání, jednak jejich potenciál. Společnost si dnes už uvědomuje, že intelektuální kapacita žen je padesát procent celé intelektuální kapacity společnosti.
Stále přetrvává představa, že ženy patří k plotně
Některé ženy se po mateřství do práce, kterou dělaly před ním, už nevrátí. Vy jste zvládla skloubit kariéru i s dětmi. Bylo to náročné?
Zvládla jsem to se zaťatými zuby. Neuměla jsem si představit dělat něco jiného, protože mě věda vždycky hrozně moc bavila. Říkala jsem si, že jsem tolik let nestudovala proto, abych pak zůstala doma, nebo dělala nekvalifikovanou práci. Bylo to těžké pro mě i pro mou rodinu. Měla jsem děti v době, kdy byla společnost nastavená jinak než dnes. Velmi často jsem slýchala, že bych se měla věnovat dětem a nedělat svou kariéru. Dost mě to deptalo. Můj muž to snášel s více či méně hlasitým skřípáním zubů. Od svých rodičů jsem sice měla velkou podporu, z druhé strany už moc ne.
Eva Zažímalová (65)
 |
Váš syn má navíc cukrovku…
Ano. Mám dvě děti a ve čtyřech letech syn, mladší z mých dětí, onemocněl cukrovkou prvního typu. Bylo to těžké, samozřejmě především pro něj, ale v začátcích byla celkově péče velmi náročná. Až ve třinácti letech si byl sám schopný monitorovat hladinu glykémie, odhadovat si dávky inzulinu a odpovědně jíst. Teprve až tehdy jsem práci mohla věnovat větší kapacitu. Měla jsem velké štěstí na nadřízené, kteří mi hrozně moc pomohli a podrželi mě. Doufám, že jsem to potom ústavu vrátila.
Hovořila jste o tom, že jste slýchala narážky na to, že chodíte do práce a naplno se nevěnujete dětem. Myslíte, že ženy dnes cítí takový tlak stále?
Myslím, že ano, ale v menší míře, než jsme ho cítily my. V naší společnosti pořád přetrvává představa, že ženy patří k plotně. Sama jsem dostala po svém zvolení několik nepříjemných e-mailů o tom, jestli to zvládnu, že ze mě bude vědecká mužatka, nebo že flákám rodinu
Byly podobné reakce časté?
Byly to spíše výjimky, vesměs jsem cítila podporu ze všech stran. V pracovním prostředí se mi nikdy nestalo, že by mi někdo dal najevo, že jsem hloupější, protože jsem žena, nebo bych měla mít horší výsledky.
Jak jsou konkrétní vědecké obory vyrovnané z hlediska žen a mužů? Vnímáte mezi nimi nějaké nepoměry?
V humanitních vědách nebo v biologii je podíl žen mnohem vyšší než podíl mužů. Pak jsou obory, které jsou vyrovnané, třeba biochemie nebo molekulární biologie. Máme ale i obory, ve kterých je velmi málo žen a málo žen je jde i studovat. Typicky je to matematika, fyzika, informatika nebo geologie, což je výsostně terénní obor.
Právě jste vyjmenovala nerovnost ve vědeckých oborech. Odráží se to i na vědeckých konferencích v zahraničí?
Ano. Kolega, který se zabývá optickými vlákny, mi říkal, že byl na konferenci, na které bylo nařízeno, že tam musí být určitý podíl žen. Ale v tom oboru tolik žen ani není. Nemyslím si, že je potřeba nutit ženy, aby šly například studovat matematiku jenom proto, aby byl obor genderově vyvážený. Jakékoliv nařízení tohoto typu je špatné, ale na druhou stranu je špatné k někomu přistupovat tak, že obor pro něj není vhodný, protože je třeba muž. Jakékoliv předsudky jsou špatné, ať už se týkají čehokoliv.
Vnímáte ve vědě nějaký nepoměr mezi odměňováním žen a mužů?
Má to několik rovin. Pokud jsou muž a žena na úplně stejné pozici a mají podobné výše grantů, zásadní rozdíl v tom není. Ale pokud se podíváme na průměrné platy žen a mužů ve vědě, rozdíl je velký. Není to způsobeno tím, jestli jsou ženy nebo muži, ale tím, že ženy zastávají nižší funkce, které jsou hůře placené. A žen ve vedoucích pozicích je výrazně méně než mužů. Ze své pozice předsedkyně Akademie věd si nemyslím, že bych měla menší plat než můj předchůdce, což byl muž.
Přijde vám nerovné odměňování férové? Když je žena s dítětem třeba šest let doma, tak má méně peněz než muž, který na rozdíl od ní v práci pauzu neměl.
Nepřijde. Není to dobře, ale současně by v takové situaci bylo stejné odměňování v rozporu s tím, že lidé mají být odměňování za odvedenou práci a její kvalitu bez ohledu na pohlaví. A samozřejmě, pokud je žena šest let doma s dítětem, ztratí kontakt s oborem a pak to dost dlouho trvá, než ho opět naváže a dostane se na stejnou úroveň s tím, kdo přerušení v práci neměl. Po tu dobu ovšem neodvádí stejně kvalitní práci.
Takže bych za spravedlivější i transparentnější považovala nějakou formu podpory po návratu z mateřské a rodičovské dovolené. Naše země přece musí mít zájem na tom, aby vzdělaní lidé měli děti, a aby jim mohli zajistit co nejlepší péči a současně neztratit svoji kvalifikaci. Myslím si také, že je v tomto směru potřeba podporovat schopné ženy, aby šly do vedoucích funkcí. A opět to úzce souvisí s tím, jak jim stát a okolí pomůže s péčí o děti. Samozřejmě, že maminka je pro dítě většinou nejbližší člověk a když nastane nějaký problém, největší zátěž spadá na ni. Byla bych také proto určitě benevolentnější hlavně v home office, ovšem s tím, že se nesmí zneužívat.
Věda je nádherná věc
Přestože stoupá počet absolventek doktorského studia, vědkyň od roku 2005 ubylo. Proč?
Kolem roku 2005 se u nás věda hodně zbyrokratizovala a na vědce klade mnohem větší časové nároky. Maminky malých dětí nejvíc zápasí hlavně s časem a u nich to přesáhlo mez snesitelnosti. Pamatuji si, že když jsem se vracela do práce po synovi a pan ředitel mi umožnil pracovat doma, bylo to něco naprosto neobvyklého. Hodně riskoval, nebyla na to připravená legislativa a kdybych si doma třeba rozbila hlavu, byl by to hrozný problém. Tenkrát napsat žádost o grant bylo mnohem jednodušší. Nikdo po mně nechtěl, abych vyčíslovala, kolik článků, výsledků a v jakých časopisech budu publikovat. Tehdy se odevzdávala velmi jednoduchá tabulka, kam jsem napsala, kolik peněz budu potřebovat, a rámcově se popsalo, na co je budu potřebovat. Projekt jsem měla v hlavě a dát ho na papír bylo jednoduché. Napsat žádost o grant byla otázka pár dní, dnes je to velmi složité.
Co to obnáší?
Potřebujete vyplnit velký štos papírů, z větší části o věcech netýkajících se přímo vlastního projektu, které sám vědecký pracovník ani není schopen napsat. Musíte si na to objednat specializované firmy, které opět odčerpávají peníze z vědy. Jestliže máte doma malé dítě, lítáte mezi prací a dítětem a ani jedno nechcete šidit, každá hodina času vám přijde k dobru. A ne, že budete trávit dny času nad vyplňováním kolonek do žádosti o grant, u kterého máte asi deseti až dvacetiprocentní šanci, že ho dostanete. Statisticky vzato musíte tedy napsat pět až deset žádostí o grant, abyste jeden dostala, a navíc má každý poskytovatel grantů jiná pravidla a požadavky, a samozřejmě jiné formuláře. Když jdete do vedoucí pozice a odpovídáte za celou svou skupinu, tak neděláte nic jiného, než že bojujete s granty. Myslím, že klima ve společnosti se nezměnilo v negativním směru a není vůči ženám nepřátelské, je naopak vstřícnější. Narostla ale byrokratická zátěž a v čím vyšší pozici jste, tím více zátěže máte.
Co dělá radost Inspirativním ženám a jak vidí samy sebe?Co vám dělá radost? Nevím, jestli se to dá prezentovat jako obecný recept, ale myslím si, že se člověk má naučit být v životě spokojený, a že je to jedna z nejdůležitějších věcí. Měl by se občas zastavit a uvědomit si, že má důvody být spokojený. A když se to naučí, je život mnohem snazší. Radost mi dělá všechno možné. Mám ráda přírodu, mám doma kočky, které mám hrozně ráda a ráda se s nimi mazlím, mám ráda vážnou hudbu. Dělá mi radost cokoliv, co se povede dětem nebo bývalým studentům, a mnoho dalších věcí Kdybyste se měla popsat jedním slovem, jaké by to bylo? Člověk sám sebe popisuje hrozně špatně. Řekla bych, že by bylo možné zařadit různé části mého já do různých kategorií. A nemyslím si, že bych v tom byla výjimka. Myslím, že každý člověk v sobě má nějaké temné stránky, ale současně má spoustu velmi dobrých stránek, které na první pohled nejsou vidět. Kdybych to tedy měla popsat vnějškově a stručně, tak bych řekla, že jsem pozitivní, veselá a usměvavá. A asi nebudu úplně hloupá. |
Co by ženy mohlo do vědy nalákat zpět?
Myslím, že by pomohlo zmenšit onu byrokratickou zátěž, odstranit legislativní překážky a zvýšit institucionální podporu výzkumných institucí. Bylo by také ideální, kdyby každá rodina měla možnost rozhodnout o tom, jak o děti pečovat. Pak by ženy do vědy šly, protože věda je nádherná věc. Máte svobodu myšlení, svobodu pohybu a tvůrčí práci.
Když lidé nastoupí na postgraduální studium, musí si k němu najít další práci, protože měsíční příspěvek od státu jim nestačí. Jak se k finanční podpoře pro doktorandy stavíte?
Příspěvek, tedy stipendium je zoufale malé, i když v poslední době stoupá. Doktorandi jsou zrovna v té fázi, kdy by si potřebovali začít budovat svůj život. Toto jim stačí s bídou na nejzákladnější živobytí. Pokud jdou studenti dělat postgraduální studium na Akademii věd, tak mají stipendium, které jim vyplácí příslušná vysoká škola. My se jim snažíme dát částečný pracovní úvazek, aby dosáhli na důstojnou částku a mohli z toho vyžít. Ale je jasné, že si z toho nenašetří na hypotéku.
Když jsem končila studium, bylo mi 28. Kdybych poté neměla dvě děti, mohla bych si začít vydělávat víc, ale s dětmi je to horší. V globálu je nedůstojné i platové ohodnocení vědeckých pracovníků. Svými výsledky a svou prací soutěžíme na celosvětovém trhu, ale máme mzdy na českém trhu, což je propastný rozdíl. O tom, co si mohou za svůj plat pořídit kolegové na západ od našich hranic, si můžeme nechat jen zdát. Samozřejmě, že i například v Německu platí, že oproti zralému vědeckému pracovníkovi bere doktorand málo, ale v relaci k tomu, co si může za ty peníze pořídit, bere mnohem víc než doktorand u nás.
Nesmím udělat chybu
Jaké je vést Akademii věd?
Řekla bych, že je to nelehké, ale velmi hezké. Pracovala jsem většinu života v laboratoři a toto je úplně jiné. K aktivní vědecké práci se už nedostanu, ale to jsem věděla, když jsem do toho šla. Musela jsem se s tím vyrovnat a bylo to obtížné. Je to různorodá časově náročná práce od reprezentačních povinností, přes různou organizační a manažerskou práci, až po vyjednávání s politickou reprezentací. Hezké je to v tom, že Akademie věd má podle mě velký smysl jakožto neuniverzitní výzkumná instituce, která pokrývá až na výjimky všechny vědní obory. Já jsem zde strávila celý život. Vždycky jsem tu prožila hezké roky, ať už v laboratoři, jako ředitelka jednoho z ústavů, v Akademické radě nebo teď v úplném vedení. Dokonce i za totalitního režimu bylo na Akademii věd relativně velmi svobodné ovzduší. Jsem ráda, že jsem do toho šla, ale uvědomuji si, že nesu velkou odpovědnost.
V čem je vaše zodpovědnost obrovská?
Nemůžu si dovolit udělat zásadní chybu. Každý člověk z nejrůznějších důvodů chyby dělá, ale když člověk cítí odpovědnost za takto velkou instituci, někdy má pocit, že ho ta odpovědnost drtí. Není jednoduché se s tím naučit zacházet, chce to trochu duševního tréninku. Kdyby se člověk nenaučil pracovat s vědomím odpovědnosti, ale současně s nadhledem, svazovalo by mu to ruce.
Ve vedení Akademie věd jste tři roky. Udělala jste nějakou zásadní chybu?
To je dobrá otázka. Nemůžu na to odpovědět já, měli by to posoudit jiní. Vlastně se to možná ukáže za půl roku, kdy bude volba nového předsedy. O kandidatuře uvažuji, ale o tom rozhodnou členové Akademického sněmu. Pokud jsem nějaké chyby udělala, ty zásadní se ve volbě promítnou. Člověk je vůči sobě kritický, říká si, že toto měl udělat tak, a to druhé zase onak. Jenomže někdy uděláme i věci, o kterých víme, že nejsou nejlepší, ale podmínky nám to neumožňují udělat jinak.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
