Loni na základě šetření detektivů Inspekce ministra vnitra, kteří se zločiny v policejním sboru zabývají, bylo obviněno na třicet příslušníků dopravní policie, kteří za úplatky řidičům promíjeli přestupky. Nikdo ani ministerská inspekce, ani vedení policie - nepochybuje, že se podařilo odkrýt jen pověstný vrchol ledovce.
„Policisté tuto trestnou činnost páchají v masovém měřítku,“ říká ředitel Inspekce ministra vnitra Mikuláš Tomin. „Je na očích všech českých i zahraničních motoristů a policii dělá špatné jméno a ostudu,“ zdůrazňuje Tomin. Vychází přitom z oznámení, které přichází na jeho úřad.
Zároveň přiznává, že na potírání korupce jsou jeho lidé spíše krátcí.
Více než kde jinde totiž platí: Kde není žalobce, není ani soudce.
„Když řekne policajt řidiči: S blokem to máte za pět set, bez něj za polovinu, je jasné, jak to skončí. Všichni jsou spokojeni, není, kdo by si stěžoval,“ vysvětluje Tominův zástupce Jiří Zábrodský.
To odpovídá i analýzám renomované organizace Transparency International. Podle ní Češi berou jako naprosto normální, když si za peníze koupí jinak nedostupné výhody.
Proto na zkorumpované policisty upozorní jen ti, kteří platí příliš často. Anebo ti, po nichž příslušníci požadovali horentní sumy. „Vyslýchali jsme například vietnamského trhovce, kterého policajti po cestě z Brna do Prahy zastavili i pětkrát,“ vypráví vedoucí pražského oddělení ministerské inspekce Miroslav Milec.
„Místo peněz od něj brali i trička či tepláky. Obchodník si nakonec spočítal, že ho připravili o zboží za deset tisíc korun.“ I když se uplácející řidič rozhodne svědčit, není vyhráno: nařknutí policisté se obvykle brání tím, že žalobce se jim mstí za dřívější postihy.
Vybírání úplatků mají navíc policisté dokonale propracované. Podle zkušeností ministerské inspekce například pravidelně v pátek číhají u silničních tahů poblíž hranic na cizince, při akci se navzájem kryjí, získané úplatky okamžitě uklízejí do přichystané obálky s vlastní adresou vloží peníze a ihned ji odesílají, u dálnic zase bankovky ukrývají pod kameny. „Aby ztížili své odhalení, zajedou policisté mnohdy do sousedního rajonu. Vyberou si tam čtyři pět pokut a zase se vrací. Takže když nám to někdo náhodou oznámí, my horko těžko zjišťujeme, k jaké policejní správě vůbec patřili,“ popisuje další fintu šéf středočeských inspektorů Radovan Šťastný.
Jak z toho ven? Inspekce ministra vnitra říká: Kdybychom mohli používat agenta-provokatéra, mnozí by se ze strachu na úplatek už ani nepodívali. „Dnes, zastaví-li mě dopravák a naznačuje, že chce úplatek, musím ho předem upozornit, že jsem z inspekce a že on páchá trestný čin,“ líčí dnešní nesnáze při vyšetřování Jiří Zábrodský.
Jenže odpůrci policejní provokace mezi nimiž je i většina zákonodárců - tvrdí, že by byla zneužívána: agent by prý zkorumpoval i jindy poctivého policistu. „Jde o nákrok k Velkému bratru (televizní soutěž, v níž jsou hráči neustále sledováni - pozn. red.).
Člověk by si pak nebyl jistý před ničím a před nikým,“ míní například místopředseda ODS a stínový ministr vnitra Ivan Langer.
Avšak je vůbec možné přinutit k převzetí peněz počestného ochránce zákona, jenž má být ve službě neustále ve střehu? „Společnost se musí rozhodnout, co je pro ni výhodnější: zda přijmout riziko případného zneužití a očistit policii od korupce, nebo ji nechat volně bujit,“ argumentuje Tomin, jenž uzákonění provokace navrhoval.
Poslanec Langer nabízí jiný recept: pečlivěji propracovat systém odměňování. Je však otázkou, kdy zvýšení odměn policistů slabá česká ekonomika umožní. „Za dobrou práci by měl být samozřejmostí odpovídající plat. Naopak selže-li policista, a to třeba jen jedinkrát, má odejít bez jediné koruny výsluhy.“
V zemích s minimální korupcí má policie nesrovnatelně lepší společenské postavení. A navíc: s největším pokušením se setkají jen zřídka.
„Například ve Finsku, kde korupci téměř neznají, policisté peníze vůbec nevidí. Oznámí nedbalého řidiče na finanční úřad, který po něm pokutu vymáhá,“ popisuje Kamil Pavlíček z Policejní akademie.
Avšak korupčníky to nezastaví: za úplatu prostě nic hlásit nebudou.
„Policisté tuto trestnou činnost páchají v masovém měřítku,“ říká ředitel Inspekce ministra vnitra Mikuláš Tomin. „Je na očích všech českých i zahraničních motoristů a policii dělá špatné jméno a ostudu,“ zdůrazňuje Tomin. Vychází přitom z oznámení, které přichází na jeho úřad.
Zároveň přiznává, že na potírání korupce jsou jeho lidé spíše krátcí.
Více než kde jinde totiž platí: Kde není žalobce, není ani soudce.
|
ANKETA: Dali jste někdy úplatek dopravnímu policistovi? Hlasujte ZDE |
To odpovídá i analýzám renomované organizace Transparency International. Podle ní Češi berou jako naprosto normální, když si za peníze koupí jinak nedostupné výhody.
Proto na zkorumpované policisty upozorní jen ti, kteří platí příliš často. Anebo ti, po nichž příslušníci požadovali horentní sumy. „Vyslýchali jsme například vietnamského trhovce, kterého policajti po cestě z Brna do Prahy zastavili i pětkrát,“ vypráví vedoucí pražského oddělení ministerské inspekce Miroslav Milec.
„Místo peněz od něj brali i trička či tepláky. Obchodník si nakonec spočítal, že ho připravili o zboží za deset tisíc korun.“ I když se uplácející řidič rozhodne svědčit, není vyhráno: nařknutí policisté se obvykle brání tím, že žalobce se jim mstí za dřívější postihy.
Vybírání úplatků mají navíc policisté dokonale propracované. Podle zkušeností ministerské inspekce například pravidelně v pátek číhají u silničních tahů poblíž hranic na cizince, při akci se navzájem kryjí, získané úplatky okamžitě uklízejí do přichystané obálky s vlastní adresou vloží peníze a ihned ji odesílají, u dálnic zase bankovky ukrývají pod kameny. „Aby ztížili své odhalení, zajedou policisté mnohdy do sousedního rajonu. Vyberou si tam čtyři pět pokut a zase se vrací. Takže když nám to někdo náhodou oznámí, my horko těžko zjišťujeme, k jaké policejní správě vůbec patřili,“ popisuje další fintu šéf středočeských inspektorů Radovan Šťastný.
| Normální je uplácet Česká republika podle mezinárodních průzkumů patří mezi evropské země, v nichž se korupci nadprůměrně daří. Organizace Transparency International, která dlouhodobě zjišťuje takzvaný Index vnímání korupce, zařadila Česko do stejné skupiny s Itálií, Polskem a Litvou. Větší přijetí korupce jako nevyhnutelného fenoménu je už jen v Rumunsku, v Rusku a na Ukrajině. Při prosincovém reprezentativním průzkumu agentury STEM více než polovina dotázaných prohlásila, že úplatky bere většina veřejných činitelů, tedy i policistů. Takový výsledek svědčí i o tom, že úplatky bez ostychu řada lidí nabízí. |
Jenže odpůrci policejní provokace mezi nimiž je i většina zákonodárců - tvrdí, že by byla zneužívána: agent by prý zkorumpoval i jindy poctivého policistu. „Jde o nákrok k Velkému bratru (televizní soutěž, v níž jsou hráči neustále sledováni - pozn. red.).
Člověk by si pak nebyl jistý před ničím a před nikým,“ míní například místopředseda ODS a stínový ministr vnitra Ivan Langer.
Avšak je vůbec možné přinutit k převzetí peněz počestného ochránce zákona, jenž má být ve službě neustále ve střehu? „Společnost se musí rozhodnout, co je pro ni výhodnější: zda přijmout riziko případného zneužití a očistit policii od korupce, nebo ji nechat volně bujit,“ argumentuje Tomin, jenž uzákonění provokace navrhoval.
Poslanec Langer nabízí jiný recept: pečlivěji propracovat systém odměňování. Je však otázkou, kdy zvýšení odměn policistů slabá česká ekonomika umožní. „Za dobrou práci by měl být samozřejmostí odpovídající plat. Naopak selže-li policista, a to třeba jen jedinkrát, má odejít bez jediné koruny výsluhy.“
V zemích s minimální korupcí má policie nesrovnatelně lepší společenské postavení. A navíc: s největším pokušením se setkají jen zřídka.
„Například ve Finsku, kde korupci téměř neznají, policisté peníze vůbec nevidí. Oznámí nedbalého řidiče na finanční úřad, který po něm pokutu vymáhá,“ popisuje Kamil Pavlíček z Policejní akademie.
Avšak korupčníky to nezastaví: za úplatu prostě nic hlásit nebudou.
