Zuzaniny zdravotní problémy začaly v roce 2002, když pomáhala likvidovat škody po povodni. Dostala revmatickou horečku. Z té se třiačtyřicetiletá žena, která se sama starala o tři děti, dostala. Zůstala jí však rotační skolióza páteře a migrény. „Fungovat ale musím. Když nemůžu, tak jsou tu léky,“ přibližuje.
Když pak bylo jejímu synovi šest let, měl s otcem vážnou dopravní nehodu. Kromě 68 stehů a jizvy v obličeji téměř ztratil zrak na jedno oko. „Odmítal se začlenit zpátky do dětského kolektivu. Psychicky mě to položilo, nebyla jsem schopna nastoupit do práce,“ popisuje Zuzana. Se synem proto zůstala dva roky doma a snažila se ho vrátit zpátky do života. „Jeho jsem postavila, ale já jsem padla,“ dodává.
Tou dobou už měla Zuzana zažádáno o invalidní důchod. Jeho vyřízení však trvalo pět let a tím, že dva roky nepracovala, jí naskákaly dluhy. „Povinné ručení, elektřina. To nebylo, že bychom jeli na dovolenou nebo si vzali půjčku na Vánoce,“ popisuje. Celkem dosáhly její dluhy 133 tisíc korun. Rozhodla se proto pro insolvenci, jediný příjem pro ni však představovaly dávky a příspěvky na děti.
Jelikož měsíčně po odečtení výdajů hospodařila s šesti tisíci korunami, pomohla jí sestra. Ta insolvenci ve výši 2 500 měsíčně každý měsíc hradila na účet insolvenčního správce. Po dvou a půl letech už však nemohla a Zuzana se proto vydala pro radu na Úřad práce.
Tam jí ale úřednice sdělila, že když za ni insolvenci platila sestra, započítává se to Zuzaně do příjmů a musí proto část dávek vrátit – celkem 52 500 korun, a to do deseti měsíců. „Kdybych ty peníze neuhradila do deseti měsíců, bylo by celých těch pět let splácení stornováno,“ vysvětluje.
Neudržitelná situace
Lidé musí podle Ministerstva práce a sociálních věcí vracet přeplatky na dávkách kvůli nesplnění nějaké povinnosti, například ohlašovací. „V níže uvedeném případu žadatel o dávku v rozhodných příjmech neuvedl bezúplatný příjem pro účely povoleného oddlužení a tím zavinil, že dávka byla vyplácena i přesto, že podle zákona nenáležela nebo byla vyplácena ve vyšší výši než náležela,“ vysvětlila vedoucí tiskového oddělení ministerstva práce a sociálních věcí Barbara Hanousek Eckhardová.
U dávek pomoci v hmotné nouzi je totiž takovýto dar jako bezúplatný příjem hrazený v rámci povoleného oddlužení do rozhodných příjmů započítáván vždycky.
Podle České asociace povinných je situace v tomto směru neudržitelná. „Jestliže si vezmete, že vám někdo pomáhá s tím, abyste se dostali z dluhové pasti, peníze přece nechodí vám. Jdou přímo insolvenčnímu správci a věřitelům,“ říká prezidentka Česká asociace pojišťoven Denisa Rohanová.
Advokát Dušan Havlena, který zastupoval i Janu, byl svědkem několika podobných případů. V jednom z nich byla situace podle něj ještě horší. „Bohužel to těm lidem obrovsky komplikuje situaci,“ dodal.
Za pomoci svých blízkých dává Zuzana částku dohromady. Protože by se ale znovu dostala do totožné situace, přestala pobírat dávky pomoci v hmotné nouzi a začala se živit jako masérka. Insolvenci by měla mít splacenou v dubnu, část za ni splatila i nadace Agrofert.
V exekuci je v současnosti každý desátý dospělý Čech a pro půl milionu z nich je podle odborníků insolvence nejlepší východisko. Adeptem na oddlužení je podle nich dlužník se třemi a více exekucemi a také všichni ti, kteří si na splácení svých dluhů musejí brát nové úvěry.
