Novela vstoupila v platnost 1. září 2016. V materiálu inspekce se konstatuje, že se přístup k žákům se speciálními potřebami zlepšil na třetině škol, které školní inspektoři navštívili. Zhoršení zaznamenali na necelých deseti procentech škol.
„Zlepšení se týkalo především přístupu pedagogů, kteří častěji podporovali výkon žáků, poskytovali jim pomoc při potížích, individualizovali výuku. Podpora žáků je kvalitnější,“ říká ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.
Učitelé mají smůlu. Víc než miliarda z kariérního řádu půjde na inkluzi |
Bezbolestné ale zavádění nových pravidel pro školy nebylo. „Rozdělovat peníze bez administrativy nejde, ale určitě by se to dalo zjednodušit,“ stěžuje si Jan Korda, ředitel školy Lyčkovo náměstí v Praze. Jeho škola je vstřícným přístupem k dětem, které potřebují péči navíc, vyhlášená.
„Nejvíce administrativy, byť jednorázově, je spojeno se zřízením místa asistenta pedagoga. Na diagnostice žáka se podílejí i učitelé, zjištění zaznamenávají do pěti záznamových archů,“ upozorňuje Zatloukal.
Podle inspektorů učitelům vadí také administrativa spojená s takzvaným prvním stupněm podpory. Děti, které ji dostávají, nemusí do poradny. Nepotřebují pomůcky ani asistenta, jen úpravy ve výuce.
„Tuto podporu poskytovaly školy žákům před přijetím nové legislativy bez jakékoli administrativy, nyní mají mnohde pocit, že čas, který by mohli věnovat žákovi, věnují dokumentaci,“ říká Zatloukal.
Zbytečné nákupy
Kromě papírování si školy stěžují i na zmatky a nejasnosti v informacích, které se k nim dostávaly z ministerstva. Zhruba 20 procent škol, které inspektoři navštívili, si tak například špatně vyložilo nová pravidla týkající se nákupu pomůcek. Řada je na základě posudku z poradny kupovala nově, i když je měla v inventáři. A to stálo zbytečné peníze.
Takových případů sice během školního roku ubývalo, nejistota kolem toho, jak s nakoupenými pomůckami zacházet, ale přetrvává. „Toto opravdu není dořešené, pomůcka není vázána na dítě. Když odejde, zůstává na škole,“ souhlasí Korda. Na druhou stranu nakoupené pomůcky se dají z velké části využít i pro ostatní děti, investici do nich proto považuje za užitečnou. „Samozřejmě to platí pouze v případě, když na pomůcky nesedá prach,“ dodává Korda.
Podle ministerstva není problém v systému, ale v tom, jak jej školy využívají, řešením jsou zápůjční smlouvy. Jenže ředitel školy v tuto chvíli nemá možnost zjistit, kde už pomůcku nepotřebují. „Plánuje se možnost virtuální půjčovny pomůcek. Pokud škola nebude už mít například žáka, který potřebuje lupu nebo braillskou tiskárnu, bude ji moci v rámci regionu nabídnout k výpůjčce,“ říká mluvčí ministerstva Jarmila Balážová. Zatím to je ale stále ve fázi plánů.
Rezervy jsou také ve využití peněz, které směřují na platy asistentů. Najít kvalifikované lidi, kteří by zaplnili stovky nových míst, není jednoduché. Školy nemají moc na výběr. „Pracují na poloviční úvazek za 11 nebo 12 tisíc hrubého,“ nediví se tomu Jan Korda.
„U asistentů je navíc problém i v tom, že je vedení řady škol mnohdy využívá jako další sílu pro zajištění dohledu na chodbách. Učitelé nejsou na tuto formu spolupráce také vždy připraveni,“ upozorňuje Zatloukal.
Co podle inspekce komplikuje inkluzi● Příliš mnoho papírů Vyplňování různých výkazů zabírá čas. Administrativně náročné je vedení dokumentace žáků, zřízení místa pedagogického asistenta i evidence učebních pomůcek. ● Zmatek v informacích Informací, které se dostaly do škol, nebylo dost a nebyly jednoznačné. Během školního roku se situace zlepšovala. ● Málo asistentů Pro školy není jednoduché obsadit nově vzniklá místa lidmi s dostatečnou kvalifikací. ● Rezervy v zacházení s penězi Ne všechny školy zacházely hospodárně s penězi na podpůrné pomůcky, na které od loňského září mají děti se speciálními potřebami nárok. Systém sdílení pomůcek zatím není dopracován. |
