Už při sledování upoutávek na sváteční program jsem měl pocit, že jsem se propadl v lepším případě o deset v horším však o dvacet či pětadvacet let zpátky proti proudu času. Jako by vánoční nabídku opravdu připravovaly "Husákovy děti, které evidentně nedorostly ani do Kristových let". Zdá se, že zůstaly v předpubertálním věku, i když abych řekl pravdu, těžko bych hledal věkovou kategorii pro kterou byl tento program stravitelný.
Když si představím ty týmy erudovaných dramaturgů, kteří tři čtvrtě roku tvrdě pracovali, určitě si nechali vypracovat sociologický průzkum toho co diváci na vánoce chtějí, pak jediným vysvětlením toho co nám nadělili je paranoidní představa, že jejich programová oddělení obsadili militantní příslušníci Hnutí Duha, kteří si dali za úkol odnaučit nás televizi sledovat.
Děsím se toho, že se mezi svátky místo reklamy na kofolu, objeví nenápadná zmínka o blahodárných účincích konzumace čerstvě naklíčené pšenice. Mimochodem zmíněná reklama-"Já nemusím, já už ho vidím.", byla jednoznačně největším uměleckým zážitkem celých vánočních svátků. Tedy snad kromě přímého přenosu projevu napůl mrtvého Papeže.
Jediná myšlenka, která mně napadla při zoufalém cvakání na ovladači je snad jenom geniální nápad, že bych si mohl lehce přivydělat a přitom televizím ušetřit drahé statisíce za platy výše uvedených oddělení. Jako hlavní tahák navrhuji Horečku sobotní noci a pak už jen stačí letošní program otočit vzhůru nohama a sjet postupně všechny ty skvělé Česko - Slovensko - Německo-koprodukční, všemi milované pohádky tak jak leží a běží.
Pravda o tom, proč se na vánoce musíme dívat na takové s prominutím vyčpělé sračky je velice jednoduchá. Šikovní ekonomové si totiž všimli, že ve vánočním období se na tu blbou bednu prostě dívají všichni, protože je to prostě tradice. Po třech porcích bramborového salátu se totiž nic jiného dělat nedá.
A tak proč mrhat drahými filmy, proč se obtěžovat hledáním něčeho co by mohlo být atraktivní a přitom ne zoufale zprofanované. Dobré filmy existují, dokonce i naše televize je někdy hrají, ve většině případů však v naprosto nesmyslných termínech a vysílacích časech.
Mravokárcům, kteří mi nejspíše vyčtou, že jsem nepochopil smysl vánoc, jako křesťanského svátku Božího narození, lásky, klidu a míru, bych rád doporučil, ať podívají třeba na TV program našich polských sousedů. V rodné zemi svatého otce, kde pokřtěný není snad jenom zahraniční zpravodaj České televize Miroslav Karas, se o vánoční svátcích vysílá kromě jistě žánrově odpovídajícího velkofilmu Quo Vadis? /2003 PL/ i např. Gladiátor /USA 2002/, Obvyklí podezřelí, Svatby podle Mary atd.
Můj návrh je jednoznačný, ředitel České televize by měl spolu s omluvným dopisem každému diváku zaslat úměrnou část zákonem stanoveného televizního poplatku. Vlastníci televizí komerčních by pak měli vrátit veškeré peníze utržené za televizní reklamu.
Obrovská sledovanost, neboli ten populární "šér" změřený objektivními "píplmetry" /svého času ho rád ve svém pořadu Volejte řediteli, coby koláč, který ukusuje ostatním televizím ta jeho, ukazoval nebohý Vladimír Železný/, totiž nebyl způsoben poutavým programem. To jenom čeští diváci nestačili zmáčknout knoflík na dálkovém ovládači, když se běželi na toaletu vyzvracet.
Zda se jim udělalo špatně z bramborového salátu nebo z ubohého vánočního televizního programu, to už ponechám na posouzení každému, koho okolnosti donutily strávit letošní vánoce v rukou programových ředitelů našich tří skvostných televizí.
