Na jednu stranu je Indie demokracií s dlouhou tradicí povolování nenásilných protestů, včetně těch, které jsou namířené proti cizím zemím, jejichž předáci přijíždějí na návštěvu. Indie poskytla útočiště dalajlamovi, který v roce 1959 prchl před čínskou okupací, udělila azyl (a později indické občanství) více než 110 tisícům tibetských uprchlíků a povolila jim v malebném himalájském horském městě Dharamsale vytvořit exilovou vládu (třebaže ji Indie neuznává).
Na druhou stranu Indie rozvíjí lepší vztahy s Čínou, která Indii v krátké pohraniční válce roku 1962 pokořila. Ačkoliv jejich urputná hraniční rozepře zůstává nevyřešena a Čína je podstatným spojencem a vojenským dodavatelem indických nepřátel v Pákistánu, bilaterální vztahy se v nedávných letech oteplily.
Čína už předběhla USA
V posledních třech letech se každoročně zdvojnásobil objem obchodu, a to až na 40 miliard dolarů odhadovaných na letošek; Čína už předběhla USA a stala se největším jednotlivým obchodním partnerem Indie. Vzkvétá turismus, zejména cesty indických poutníků do významného hinduistického svatého místa v Tibetu. Indické firmy podnikající v oblasti informačních technologií otevřely kanceláře v Šanghaji a centrála firmy Infosys v Béngalúru letos zaměstnala devět Číňanů. Indie nijak netouží cokoli z toho ohrozit.
Indická vláda se pokusila vytyčit hranici mezi humanitárními závazky, které má jako azylová země, a politickou zodpovědností, již má jako přítel Číny. Dalajlamovi a jeho následovníkům se dostává respektovaného místa, ale je jim řečeno, aby na indické půdě nepodnikali žádné "politické aktivity".
Indo-čínské vztahy
Když mladí tibetští radikálové uskutečnili z indické půdy pochod do Lhasy, indická policie je zastavila daleko před tibetskou hranicí a sto lidí zatkla. Když tibetští demonstranti shromáždění před čínským velvyslanectvím v Novém Dillí na objekt zaútočili, indická vláda posílila ochranu čínských diplomatů. Indický ministr zahraničí Pranáb Mukherdží – který byl během tiskové konference s ministryní zahraničí USA Condoleezzou Riceovou ohledně Tibetu mnohem méně sdílný než jeho americký protějšek – veřejně dalajlamu varoval, aby nedělal nic, co by mohlo mít "negativní dopad na indo-čínské vztahy".
Dalajlamovo kuriózní postavení zkomplikovalo indický diplomatický tanec s Čínou. Je nejzřetelnějším duchovním vůdcem celosvětové obce věřících, což je úloha, již Indie ctí, a zároveň politickým lídrem, což je úloha, kterou Indie sice povoluje, ale při svých jednáních s ním odmítá.
Jako buddhista dalajlama hlásá neulpívání, sebeuplatnění, niternou realizaci a nenásilí; jako Tibeťan je obdivován národem hluboce spjatým se svou vlastí, přičemž většina příslušníků jeho národa požaduje nezávislost na Číně a mnozí jsou odhodláni za ni bojovat. Je nejuznávanějším celosvětovým symbolem země, kterou už téměř pět desítek let nespatřil.
Dalajlamovo poselství míru, lásky a usmíření si našlo stoupence mezi hollywoodskými filmovými hvězdami, culíkatými hipíky, irskými rockery i indickými politiky. Nedosáhl ale žádného pokroku ve vztahu k režimu, který ovládá jeho vlast, a nedokázal zabránit neúprosné proměně Tibetu v čínskou provincii. Při jeho duchovních vystoupeních se sice zaplní fotbalové stadiony a získal Nobelovu cenu, ale političtí předáci z celého světa před otevřeným setkáním s dalajlamou uhýbají ze strachu, že by se dotkli Číny.
Indie nemá na vybranou
Indové jsou si naléhavě vědomi, že v této záležitosti se Číňané snadno urazí. Třebaže Indie přispěla k mediálně ostře sledovanému setkání předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové s dalajlamou, které proběhlo minulý měsíc v Dharamsale, téměř současně zrušila plánovanou schůzku mezi dalajlamou a indickým viceprezidentem Mohammedem Hamídem Ansárím.
Když Čína kvůli tibetským protestům v Novém Dillí předvolala indického velvyslance v Pekingu na kobereček na ministerstvo zahraničí ve dvě hodiny ráno, Indie tuto urážku pokorně strpěla. Přestože předseda vlády Manmóhan Singh dalajlamu veřejně označil za "ztělesnění nenásilí", Indie dala najevo, že jeho politické cíle nepodporuje. Tibet je podle indické vlády nedílnou součástí Číny a Indie neposkytuje žádnou podporu těm, kdo by daný stav chtěli zpochybnit.
Tento postoj není bez odpůrců. Opoziční Indická lidová strana (BJP), která vedla předchozí vládu, kritizuje současnou administrativu za to, že "nevyjadřuje znepokojení nad použitím síly ze strany čínské vlády" a že si namísto toho "osvojuje politiku appeasementu vůči Číně, aniž by brala v potaz národní hrdost a nezávislost zahraniční politiky". Jen málo pozorovatelů ale věří, že by se sama BJP zachovala jinak.
Holou pravdou je, že Indie v této věci nemá na vybranou. Nemůže podrývat své vlastní demokratické principy a zkrátit svobodu slova Tibeťanů na své půdě. Nemůže si ale dovolit ani ztratit sympatie svého největšího obchodního partnera, souseda a stoupající globální supervelmoci, nedůtklivé při každém domnělém znevážení její svrchovanosti nad Tibetem. Indie bude i nadále v tibetském dilematu usilovat o křehkou rovnováhu.
© Project Syndicate
