Dlouhých sedm měsíců trvalo západní koalici bojující v Afghánistánu usmířit se Pákistánem a přimět ho,a by znovu otevřel strategické zásobovací cesty přes své území. Stovky hodin vyjednávání, smlouvání o ceně za průjezd, ostrých prohlášení i diplomatických manévrů s chlácholivým nádechem.
Konec blokády. Konvoje NATO znovu můžou přes Pákistán |
Tichou válku, která Američany stála podle odhadů navíc až miliardu dolarů kvůli zásobování svých jednotek jinými trasami, přitom zažehlo "jediné nedorozumění".
Nedorozumění, kvůli kterému loni v noci z 25. na 26. listopadu při náletu amerických letounů a vrtulníků bylo omylem na afghánsko-pákistánské hranici zabito 24 pákistánských vojáků a dalších 13 utrpělo zranění. Vina přitom padá na obě strany, ukázalo vyšetřování. Na něm však Islámábád odmítl spolupracovat.
Za masakrem byla chyba
Co se vlastně na hranicích událo, přibližuje alespoň částečně zpráva amerického generála Stephena Clarka, který byl vyšetřováním pověřen. Jeho závěr je ten, že američtí vojáci s ohledem na informace, které měli v tu chvíli k dispozici, jednali v sebeobraně a odpovídajícím způsobem, když na ně Pákistánci začali střílet.
Američtí vojáci ovšem kvůli nepřesnosti na mapách udali svou polohu pákistánským silám o 14 kilometrů dál, než byla jejich skutečná pozice. Pákistán odpověděl, že v té oblasti žádné vojáky nemá, což vedlo Američany k závěru, že se dostali pod povstaleckou palbu.
Americké velitelství speciálních operací na východě Afghánistánu tehdy naplánovalo na konec listopadu akci, během které měla být vyčištěno území v okolí vesnice Maja. Ta leží jen asi kilometr od pákistánských hranic a kmenových území měla sloužit povstalcům Talibanu jako předsunutá základna pro další útoky v afghánské provincii Kunar.
Nedůvěra mezi spojenci
V pátek 25. listopadu vysazují v rozmezí od 21.40 do 22.06 místního času vrtulníky CH-47 Chinook celkem 120 vojáků amerických a afghánských speciálních sil zhruba 2 kilometry od vesnice. Původně mělo k vysazení dojít blíže k vesnici, ale američtí velitelé se obávali prozrazení. Jen pár týdnů předtím zde totiž málem přišli o vrtulník.
Při plánování akce se Američané proto raději neptali pákistánského styčného důstojníka, zda v oblasti nejsou pákistánské jednotky, ale jen zkontrolovali operační mapy. Žádná stanoviště Pákistánců na nich zakreslena nebyla.
Výsadek se rozděluje na dvě skupiny a začíná se přibližovat dvěma směry k vesnici. V úplné tmě vojáci používají brýle pro noční vidění, ale postup velmi náročným strmým terénem po horské kozí stezce trvá asi 30 až 45 minut.
Přesně ve 23.09 se z hřebenu nad stezkou ozve těžký kulomet a přibije postupující vojáky k zemi. Po chvíli se připojí také minometná palba. Americké letouny, které v oblasti pro jistotu hlídkují, vystopují palebné stanoviště kulometu na hřebenu hor přímo na hranicích.
Velitel výsadku žádá velitelství, aby potvrdilo, že v oblasti nejsou pákistánské síly. Zároveň nařídí, aby některý ze strojů prolétl okolo kvůli demonstraci síly.
Ve 23.20 jeden ze dvou letounů F-15E provádí ohlušující přelet nad hřebenem a odpaluje přitom světlice. Celé údolí pak osvětlují další světlice z letounu AC-130. Palba však neutichá. Zároveň přichází zpráva z vyššího velitelství, že v oblasti žádné pákistánské jednotky nejsou.
Bezprostředně poté velitelství speciálních operací povoluje zaútočit na nepřátelské postavení. Ve 23.24 ničí letoun AC-130H první pákistánské kulometné stanoviště. Ve 23.44 letoun AC-130 a vrtulník AH-64 ničí další primitivní bunkr. Střelba ale pokračuje z jiných pozic dál a na vojáky dopadá minometná palba. V té době přichází první telefonát z Pákistánu, že někde na hranicích jsou pákistánské jednotky pod palbou.
O nových stanovištích nikdo nevěděl
Ve speciálním koordinačním hraničním centru sice americký styčný důstojník má přesnou polohu incidentu, ale zanese ji špatně do systému a pákistánskému kolegovi sdělí jen velmi přibližné místo. Pákistánský styčný důstojník tak navíc polohu zanese do svého počítače o 14 kilometrů severněji. O nových pákistánských stanovištích přímo na hranici nemají oba v centru ani ponětí, přestože vznikla před více jak šesti týdny. Pákistánci je však do map nezanesli.
Ve 23.57 je zničeno další pákistánské stanoviště na hřebeni. Krátce po půlnoci je kontaktován styčný důstojník jednotek ISAF u pákistánské armády s tím, že se pákistánské síly na stanovišti pojmenovaném Vulcan dostaly pod palbu. O takovém postavení ale nemá důstojník žádné informace a dotazuje se tedy na regionálním velitelství ISAF.
Kolem 00.30 spustí znovu palbu na americký a afghánský výsadek kulomet z druhého pákistánského stanoviště. Na místo posléze zaútočí dva vrtulníky Apache. Krátce před jednou hodinou v noci přichází zpráva z pákistánského generálního štábu na velitelství mezinárodních sil ISAF.
V 00.55 velitelství nařizuje okamžitě zastavit letecké útoky. Rozkaz míří nejprve na regionální velitelství na východě Afghánistánu a pak na velitelství speciálních operací v oblasti. Až v 1.05 dostává zprávu o ukončení náletů velitel výsadku. Od prvních výstřelů uběhne 116 minut.
Po ukončení bojů výsadek přenocuje venku a ráno pokračuje v misi. Ve vesnici vojáci objeví skrýš ručních zbraní, protitankových střel, výbušnin pro výrobu improvizovaných náloží a těžký kulomet.
