Nejvyšší správní soud se zabýval použitím soukromého záznamu kamer kvůli kasační stížnosti muže z Plzně. Ten měl zaplatit pokutu dva tisíce korun za to, že v roce 2008 nacouval svým Nissanem Patrol do vozu Opel Vivaro.
Muž se bránil u Krajského soudu v Plzni a když neuspěl, obrátil se na Nejvyšší správní soud. Argumentoval především tím, že důkazem byl záběr soukromé kamery umístěné na stadionu Lokomotivy. Podle něj není možné takový důkaz připustit.
Nejvyšší správní soud nakonec případ vrátil k novému projednání, ale nikoli kvůli záběrům kamer umístěných na hale. Podle něj krajský soud svůj verdikt včetně použití záznamu dostatečně nezdůvodnil.
Záznam kamery, byť nebyla policejní, podle verdiktu použít lze. Je ale nutné vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem. V prvé řadě k tomu, zda nebylo porušeno právo na soukromí zaručené Listinou základních práv a svobod.
"Není-li, s přihlédnutím ke konkrétním aspektům věci, myslitelné, aby obrazový záznam osoby mohl vůbec zasáhnout do jejího práva na soukromí či práva na ochranu před neoprávněným pořizováním a používáním obrazových záznamů fyzické osoby, je takový záznam použitelný v rámci dokazování v sankčním řízení,
a to bez ohledu na to, zda s takovým postupem vyslovila dotčená osoba souhlas," uvedla soudkyně Miluše Došková.
Záznam lze podle zdůvodnění rozsudku použít i v případě, kdy k zásahu do práva na soukromí došlo. Je ale třeba pečlivě zvážit "legitimitu cíle, který má být důkazem dosažen". Soudci musí porovnat, jak moc záznam připravil o právo na soukromí natočeného s tím, kdo se pomocí takového důkazu svých práv domáhá.
K podobnému záměru jako Nejvyšší správní soud dospěl v květnu i ombudsman. Ten se zabýval sporem sousedů ve Staré Boleslavi. Jedna ze stran kvůli opakujícím se problémům na svůj dům umístila kameru, která zachytila fyzický útok na majitelku domu. Krajský úřad videozáznam ale odmítl uznat za důkaz, protože k tomu nedal útočník souhlas.
