Kopírovat se musí umět a v reklamě to platí zvlášť. Automobilka Hyundai ve svém reklamním kousku ukazuje, že není nic směšnějšího, než když jsem přistižen, že vůbec nechápu, co opisuji, a ještě mě při tom chytí.
Jedna banka má již delší dobu sérii veselých spotů, kde mladý sympatický bankéř „dostane“ tradičního kolegu. Má to šťávu i sdělení, víme, co tím chtějí autoři říci, a pobavení je bonus navíc. Ostatně nic jiného než humor nám vůči bankám nezbývá, jinak jsou vítězové nad našimi penězi vždy ony.
Automobilka Hyundai se ráda naváží do dominantní konkurence na českém trhu. V reklamách nám stále tvrdí, že nejsme-li hlupáci, nakupujeme jejich česká auta, a ne „předraženou tradici.“ Už tady je tak trochu problém. Jejich konkurent je jednoduše spjatý s touto zemí. Škodovka je podobně silná značka jako třeba Plzeňský prazdroj. Abyste tohle porazili, potřebujete silnější argument než cenu nebo lépe naleštěnou kapotu ve spotu. Hyundai chybí vlastní příběh. Nesnáším už to nadužívání slova příběh, ale zde myslím sedí.
Hyundai je agresivní, útočný, ale bez skutečné přitažlivosti. V jejich reklamách není emoce, zůstává pokrčení ramen. S kalkulačkou srdce neporazíte, a když, tak ne dlouhodobě.
V Hyundai se rozhodli být vtipní a použili model chytrý sympaťák versus přitroublý chytrák. Jenže výsledek je, jako kdyby přijela okresní estráda do divadla Járy Cimrmana. Je nám stydno z toho, že někdo má vůbec odvahu vylézt na jeviště. Trapná není konkurence, ale autoři a herci.
V Hyundai by se více měli zaměřit na sebe a méně na konkurenci. Tradici nezničí tím, že se jí budou smát, ale tak, že vytvoří vlastní. Ale k tomu je potřeba ty myšlenky, odvahu a produkt. V tomto případě reklamní kampaň.
Přeji hezké Velikonoce, ať už je slavíte tradičně či nekonvenčně.
