Blížící se Vánoce jsou i svátkem odpuštění. Takže, pane biskupe, přímo k věci. Odpustil jste i těm, kteří vás v roce 1981 udali, vyslýchali a věznili?
Ještě když jsem seděl za mřížemi, tak jsem o odpuštění i umění, jak se zbavit nenávisti k protivníkovi, často diskutoval se spoluvězni Václavem Havlem či Jiřím Dienstbierem. Dospěli jsme tehdy k názoru, že pokud se nevyrovnáme s naší perzekucí s nadhledem, tak se budeme jen a jen užírat a ztrácet energii. Odpustit je dobré už z toho důvodu, abyste měl sílu jít dál.
|
Za mřížemi navíc tak trochu doroste charakter člověka. |
... no ale dva roky života...
... patřím ke generaci, jejíž rodiče strávili za mřížemi nesrovnatelně delší dobu. Co je mých patnáct měsíců proti dvanácti letům arcibiskupa Otčenáška? Tehdy jsme s vězením počítali. Za mřížemi navíc tak trochu doroste charakter člověka – ostatně jako v každé kritické situaci.
Co vás posílilo v kriminále?!
Nefalšovaná solidarita mezi vězni. Člověk vždy bezpečně věděl, komu uvěřil a proč mu uvěřil. A že víra je tou silou, s jejíž pomocí překoná i velké těžkosti.
Odpouštíte i takovým lidem, jako je prokurátor Karel Vaš, jenž má na svědomí desítky lidí a i dnes jako spokojený důchodce tvrdí, že ničeho nelituje?
Víte, odpustit můžete člověku, jenž změní názor a o vaše odpuštění opravdu stojí. Řekl jsem si: Co bylo, bylo, a já jsem navíc prošel životní zkouškou. Jako věřící mohu konečné slovo nechat Pánubohu. Odpustit ale nelze lidem, kteří nemají v sobě pokoru a neprojevují lítost. Také jsem člověk slabý a hříšný. A dopustím-li se hříchu, musím ho poznat, litovat a mohu se z něj vyznat. Jen tehdy dostanu pokání od zpovědníka... biskup nebiskup. Když zkrátka něco ukradnu, tak to musím vrátit. Bez toho nemohu jít do zpovědnice a prosit: Pane Bože, odpusť mi to!
Je moc lákavé vědět, jakých hříchů se dopouští biskup.
No jéje. Hříchů se dopouštím... třeba když mi ujedou nervy a na někoho ze spolupracovníků se utrhnu. Přitom se dá výtka sdělit elegantně a toho člověka to zamrzí více, než když na něj zvýším hlas. Hřeším i odkládáním nepříjemné korespondence. Ostatně i já jsem v mládí chodil sousedům na hrušky či rozbil nějaké to okno. Už tehdy jsem byl ale rodiči veden k přiznání viny a omluvě. I takovéto "maličkosti" mají pak při formování člověka velký význam. Proto se již velmi starému prokurátoru Vašovi, vůči němuž byla polistopadová spravedlnost naprosto slepá, nechci mstít, odpustit však mohu jenom tehdy, pokud on uzná svou vinu.
Raději k příjemnějšímu tématu. Kde a jak budete trávit Vánoce?
Jsem kněz, takže již od mládí slavím Vánoce ve společenství, v němž pracuji. Na Štědrý večer budu s nejbližšími spolupracovníky, kteří nemají vlastní rodiny, na biskupství. Po společném večeru se mnozí z nás rozjedou po zdejším kraji na mše svaté na takzvané "půlnoční". Vánoční svátky jsou pro nás především pracovními dny – ovšem velmi radostnými. Moc se těším i na Boží hod 25. prosince, kdy navštívím rodinu sestry.
Máte už nakoupeny dárky? Anebo si pro ně necháváte posílat řádové sestry?
Tak teď jste mne odhalil! Zatím mám jen dvě knihy. Už jako malý kluk jsem dárek pro maminku kupoval na Štědrý den dopoledne. Teď mi s dárky naštěstí vždy pomáhají laskavé řádové sestry. Některé dárky ale přece jen musí člověk koupit sám, i když mám z nákupů v přecpaných supermarketech hrůzu. Jednou jsem doprovázel řádovou sestru, aby do toho mumraje nešla sama. Nakonec jsem utekl a počkal venku. Nebylo to právě galantní.
Vy jste si odkroutil i dva roky vojny v Trnavě a snad jako jediný církevní hodnostář jste byl vyznamenán vojenským Záslužným křížem. Vaši kaplani rukují i do válečných misí, v nichž si je velitelé nemohou vynachválit. Jaký máte názor na tyto akce?
Můj vztah k armádě je ovlivněn i tím, že tatínek bojoval ve Velké Británii u 312. československé stíhací perutě RAF. A také si to po válce odseděl. Komunistické věznice jsem vlastně poznával při návštěvách už jako malý kluk. Ale k vaší otázce: nemyslím si, že každý islámský věřící je terorista.
Fakt ale je, že islám je expanzivním náboženstvím, takže to nebezpečí tady je. Džihád není smyšlenkou, proto české vojenské mise v Afghánistánu či Iráku mají svůj smysl. Snad to mohu posoudit i proto, že jsem české vojáky navštívil v irácké Basře i v afghánském Kábulu.
MF DNES otevřela kauzu léčeben dlouhodobě nemocných a nešetrného zacházení se starými lidmi. Menší či větší utrpení čeká ve stáří každého z nás. I církev pečuje o seniory, ovšem s jinými výsledky. Co je příčinou krutostí, které náš list popsal?
V královéhradecké fakultní nemocnici máme duchovní tým, takže o těch problémech něco vím. Duchovní služba se nemůže věnovat jen pacientům, ale i zdravotníkům. A v tomto případě především jim. Jejich práce je společensky nedoceněná. I oni jsou svým způsobem osamocení, i oni potřebují pomoc, aby mohli pomáhat nemohoucím.
Ve sporu o katedrálu mi chybí porozumění historii národa.
Katolická církev vede se státem spor o katedrálu svatého Víta. Nevyhrotili jste to až příliš a tak trochu se lidem neodcizili?
Praha je ojedinělá i v tom, že když navštívíte sídlo českých králů a prezidentů, nemůžete katedrálu minout bez povšimnutí. A nemůžete navštívit svatého Víta, aniž byste navštívili královský palác. Tohle propojení je velmi hluboké. Většina biskupů pocházela navíc kdysi z knížecí rodiny. A Jaromír? Ten byl dokonce knížetem i biskupem současně.
V tom sporu mi chybí hlubší porozumění historii našeho národa. Papež Jan Pavel II. při své první návštěvě v Praze řekl: Je to katedrála a současně i svatostánek. Vždyť i Václav Havel, když byl zvolen prezidentem, přinesl symbolicky klíče od katedrály kardinálu Tomáškovi. A on s díky odmítl, protože neměl ani finance, aby katedrálu spravoval. Osobně však nemohu do tohoto sporu vstupovat.
Lidé jsou otráveni politikou, nákupem černých duší-voličů i korupčními skandály. Jaké jim tedy vzkážete vánoční poselství, aby ho přijali?
Vánoce jsem prožil v nejrůznějších podobách: když mi zavřeli otce, ve vězení i jako bezmocný pacient. Pravá láska je, když činíme dobro druhému.
A zkušenost dvou tisíců let – od Betléma do dneška – hovoří i o tom, že dobro se ve zkouškách nakonec vždy osvědčí.
OTÁZKY ČTENÁŘŮ IDNES.CZMichela: Zdravím vás, otče biskupe. Máte plán, jak získat u mladých větší zájem o křesťanství? Pavel J.: Kdo by podle vás mohl nahradit ve funkci kardinála Miloslava Vlka, který už dříve řekl, že by chtěl "na odpočinek"? Kdo bude novým pražským arcibiskupem? Nechci na sebe brát roli věštkyně televizních kanálů v pozdních hodinách. Nedokážu na to odpovědět. Výběru by se podle mne měli zúčastnit církevní představitelé i osobnosti naší země. Pavel Janek: Kdo z lidí, s nimiž jste se setkal, vás nejvíce ovlivnil? To není snadná odpověď. Určitě rodiče. Sousedé v mém rodišti. Později kněz Metoděj Habáň, kardinál Tomášek, ale i některé zahraniční osobnosti. Ať už jsem je znal z osobního kontaktu, nebo z jejich děl. Veru a Maru: Děkujeme za krásné poselství – Církev slouží zvířatům a celému stvoření. Už dlouho se vám něco tak hezkého nepovedlo. Váš dík patří biskupské konferenci. Já nejsem ten, kdo by na tomto poselství měl hlavní zásluhu. Zbyněk Novotný: Viděl jste film Anděl Páně? Není takové zobrazování Boha rouháním? Kdo zná židovsko-křesťanskou tradici, tak musí uznat, že Bůh není despota. Snad si tedy můžeme dovolit s ním hovořit jako s tatínkem. Ani malé děti přece nepřistupují k rodičům – když si s nimi hrají – jako k tabuizovaným autoritám. V tomto duchu bychom se měli dívat i na film Anděl Páně. Jana: Proč vysíláte kaplany do Afghánistánu, Iráku či Kosova? Má to nějaký smysl? Kaplanům dávám jen požehnání. Ale odcházejí tam proto, aby pomáhali svou přítomností, slovem či modlitbou vojákům, kteří udržují v krizových oblastech mír, pomáhají obnovovat válkou zničenou zemi či brání růstu terorismu. Ale fakt je, že se někdy ocitáme v situaci, kdy musíme volit mezi větším a menším zlem. Mezi větším a menším dobrem. Tyto zahraniční mise nejsou černobílé – mají i některé sporné stránky. V zásadě ale sledují cíle, které jsem zmínil, a proto v nich mají místo – tak jako v jiných armádách NATO – i kaplani. Viktor: Proč Kristus sám nenapsal Nový zákon? Byl analfabet? Kristus přece v šesté kapitole Janově píše na zemi. A že o sobě nepsal? Prostě nepsal – tak jako nepsaly jiné význačné osobnosti. Nemáme třeba Sokratovy spisy, ale jen to, co o něm napsali jeho žáci. Nebyla to doba psacích strojů a počítačů. Tavín: Jak vnímáte každoroční běsnění v nákupních centrech a na vánočních trzích? Je vůbec šance, aby se Vánoce znovu staly svátkem lásky a pokory? Jestliže lidé kupují dárky, aby udělali svým bližním radost, tak buďme k tomu "běsnění" poněkud milosrdní. Lidé by ale měli znát míru – s tím souhlasím. Marcela: Nevadí vám strašení dětí Ježíškem umučeným na kříži? Zobrazování Krista na kříži byl vždy problém. A křesťané se tomu zprvu i vyhýbali. Kristus trpí proto, aby vyvolával soucit s bolestí. Určitě ne proto, aby strašil. |
|
