To neplatí jen pro Čechy nebo Slovince, kteří jsou pod tlakem Vídně, aby rušili antiněmecké dekrety vydané jugoslávskou radou národního osvobození na konci války a po ní (dekrety AVNOJ).
S poválečným dědictvím těžce zápasí také Estonci a Lotyši. Ti zažili "odsun" desetitisíců svých lidí na Sibiř a úplné otevření dveří pro ruské přistěhovalce.
Během dvou desetiletí po válce se ruské menšiny v těchto zemích staly významnou částí obyvatelstva a původní obyvatelé tu mají jen malou většinu. O to více se ji snaží upevnit: požadavky, aby každý znal místní jazyk, neochotou uznávat práva místních Rusů.
Nejsou to nevinné věci: na znalosti domácího jazyka často závisí získání občanství. Bez něj člověk nemá volební právo, i když v té které zemi prožil třeba celý život.
Národnostní konflikty, jež mají uchazeči překonávat, však sahají i před rok 1945: k roku 1918, kdy se na místě tří velmocí objevila řada nových států, nebo ještě před tento rok, do dob, kdy malé národy zápasily o svou totožnost nebo - jako v případě Maďarů - o svou nadvládu nad jinými národy.
Nyní jsou pod tlakem, aby překonaly zakořeněné pocity nepřátelství. Týká se to zejména různých omezení pro menšiny, jež často vznikly na základě rozhodnutí vítězů světových válek.
Uchazeči se navíc musí smířit s faktem, že dnešní stav už nikdo nemůže měnit jinak než "cestou unie", tj. odstraňováním hranic, usnadňováním pohybu lidí, poskytnutím práva získávat majetek v jiné zemi apod.
Tlak unie připomíná, že dnešní Evropa se už nedělí na vítěze a poražené, kteří musí usilovat o udržení či o změnu daného stavu. V unii má každý své postavení, které je dáno velikostí a ekonomickou silou jeho země, ale i šikovností jejích politiků a úředníků.
V poněkud zvláštní situaci tu stojí Polsko: poválečné i předválečné problémy jsou u něj daleko méně důležité než dnešní potíže.
Pro mnoho Poláků bude vstup do EU znamenat konec světa, ve kterém žili. To se netýká jen statisíců zaostalých rolnických hospodářství, ale třeba i desetitisíců lidí, kteří ztratí práci v hutích a dolech, jež po vstupu do EU zaniknou nebo "zhubnou".
Spory o jaderné elektrárny v Česku a ve Slovinsku lze brát jako příklad negativního vlivu unie - vyvolal je tlak jednoho z jejích členských států, Rakouska, na jejich uzavření.
Tyto spory však i obrážejí širší problém: větší či menší schopnost uchazečů domluvit se s partnery. Někteří s tím mají větší potíže než jiní: jaderné elektrárny má například i Slovensko a Maďarsko, které nemají s Vídní větší spory.
A ještě jeden problém musí uchazeči zvládnout: svůj strach z příliš velké unie, ze svého "rozplynutí". Ani to není jen český problém: bojí se toho nejen maličká Malta, která byla až donedávna jen součástí různých impérií, ale i některé kruhy velkého Polska.
