Několik klasických houbařů, pár pěstitelů a hrstka pracovníků, jejichž povolání je spjato s houbami v potravinářství. Celkem jedenáct lidí se sešlo v hygienické stanici, aby si odbyli zkoušku ze znalosti hub.
"Požadavky jsou různorodé. Přicházejí lidé, kteří chtějí osvědčení jen na hřib dubový a smrkový, nic jiného je nezajímá. Většina chce získat povolení na deset až patnáct nejpopulárnějších druhů," uvedl Vladimír Antonín z odborné komise.
"Máme tady člověka, který je tady potřetí a přišel si doplnit prakticky celý repertoár více než padesáti druhů hub, které jsou ve vyhlášce," dodal mykolog z Moravského zemského muzea. Úroveň znalostí je podle něj vysoká.
"Co si vyberou, to ovládají velmi dobře, i když se objevily výjimky. Asi ve dvou případech jsme museli ze seznamu, který si houbař napsal, nějaký druh škrtnout. Neměl o něm kvalitní znalosti, proto ho nesmí prodávat," podotkl Antonín.
Osvědčení je časově omezené, lidé mladší než šedesát let ho získají s platností na deset roků, s přibývajícím věkem musí zájemce chodit na přezkoušení v pětiletých, později dvouletých intervalech.
PRODEJ HUB V ZÁKONĚ
Prodej hub upravila novela zákona o potravinách z roku 2002. Houby je možné prodávat pouze za určitých podmínek - nesmějí být nakrájené, přípustný je pouze jediný řez, a to tak, aby nebyl oddělen klobouk houby od jejího třeně. Houby nesmějí být přestárlé, zapařené, příliš vlhké, a už vůbec ne plesnivé nebo nahnilé. Měly by být také do sucha očištěné a řádně označené pojmenováním houby, datem sběru a dobou použitelnosti. Ta nesmí být delší než tři dny ode dne sběru.
K houbám ho přivedla otrava
O Stanislavu Berhardovi z Řícmanic říká manželka, že je lesním mužem. Většinu volného času tráví běháním mezi stromy, prohledáváním keřů a mechových porostů. Pátrá po houbách.
Své úlovky dříve prodával na tržišti. Aby mohl i nadále, musel přesvědčit odbornou komisi jihomoravské hygienické stanice, že houby dokonale zná.
Berhard je přesvědčen, že člověk musí to, co chce nabízet, poznat na tři sta procent. Ví, o čem mluví, protože v mládí skončil s otravou v nemocnici.
"Maminka tehdy uvařila ucháč obecný, bylo mi hrozně a ocitl jsem se na interním oddělení. Játra tehdy dostala zabrat. V té chvíli jsem se rozhodl, že budu houby studovat," vzpomíná šedesátiletý sběratel.
Test připomínal maturitu: aby se zájemce dostal k ústní zkoušce, nesměl v písemném testu ani jednou zaváhat u otázek týkajících se jedovatosti hub. Celkem musel odpovědět správně nejméně na dvě třetiny dotazů.
Naposledy skládal Berhard zkoušku v roce 1989. Tehdy byla zadarmo, nyní musel z peněženky vytáhnout přes pět set korun.
"Testy se od té doby zpřísnily, změnily se předpisy a některé houby, například hřib královský, se staly chráněnými a prodávat se nesmějí," srovnává řícmanický houbař.
Na chytáky narazil mezi dotazy, jak se které houby balí, přepravují a skladují, nebo které druhy se nesmějí sušit.
Měl také určit rozdíly mezi žampionem a prudce jedovatou mladou muchomůrkou zelenou. "To se dá snadno zaměnit, přičemž následky mohou být tragické," varuje Stanislav Berhard.
Sám se sice považuje za letitého znalce hub, přesto se na zkoušky připravoval tři měsíce. Od komise odcházel se spokojeným úsměvem a s osvědčením v ruce. Právě mu začala sezóna - objevily se první smrže a v lesích májovky.
