Balonem přes kanál
Vzduchoplavec z povolání J.-P. Blanchard a bostonský lékař J. Jeffries během necelých dvou hodin dne 7. ledna 1785 překonávají kanál La Manche v balonu. Duší podniku je Francouz, Američan jeho portmonkou. První doufá, že se vynuceného partnera na poslední chvíli nějak zbaví, k čemuž má dopomoci opasek s tajně všitými 50 librami olova, aby mohl tvrdit, že je balon už přetížený. Druhý však umíněně trvá na své osobní účasti na letu, přes úpěnlivé prosby manželky a šesti dcerunek. Nakonec se oba přece shodnou - v boji o život. Z obalu totiž uniká vodík; do vln postupně letí všechno včetně gondoly a většiny oděvů. Zavěšeni v síti jako opice a toliko ve spodkách vstupují oba do historie.
První francouzská akademička
Výběr do jedné z nejstarších vědeckých institucí světa, francouzské Akademie věd (založené roku 1635), je jistě velmi přísný - nedostala se tam ani dvojnásobná nobelistka Marie Curieová (přednost v tajném hlasování dostal vědecky mmohem méně významný muž), ani její dcera Ir č ne Joliotová. Až 7. ledna 1980 prochází ohněm (mužské) volby matematička Yvonne Choquetová-Bruhartová a stává se vůbec první francouzskou akademičkou.
Autor hvězdných atlasů
10. ledna 1965 umírá v Brandýse nad Labem astronom Antonín Bečvář (narozen 1901). Byl zakladatelem a prvním ředitelem observatoře na Skalnatém plese ve Vysokých Tatrách, průkopníkem české meteorologické fotografie, především se však proslavil svými atlasy hvězdné oblohy - obsahují na 35 000 vesmírných objektů a dodnes se používají po celém světě. Po Bečvářovi se jmenuje jeden z kráterů Měsíce a planetka.
Nesmrtelná věta
12. ledna 1665 ve francouzském Castres umírá Pierre de Fermat (narozen 1601). Celý život se dobře živil jako právník, ve volném čase pěstoval matematiku na úrovni vyšší než většina profesionálů. Proslul tvrzením napsaném na okraji jedné antické knihy o matematice, nazývaným po něm Fermatova věta: rovnice x n +y n =z n nemá řešení pro každé celé číslo n větší než 2, kde x, y, z jsou celá kladná čísla. Její formulace je stručná, úplný důkaz odolává dodnes. Poslední pokus o něj (Andrew Wiles, 1994) měl dvě stě stran a vzbudil senzaci. Nicméně jeho půlroční pitva (důkazu, nikoli autora) ukázala jedno slabé místečko.