"Česká republika je v největší politické, hospodářské a morální krizi od svého počátku. Koncepce našich tří výstav vychází z předpokladu, že hlavní příčinou politické a morální krize je mentalita zděděná z komunistické minulosti, která poznamenala současnou vládnoucí generaci. Proto jsme vyzvali k účasti zástupce nejmladší umělecké generace, která vyrostla už v době po roce 1989," uvádí na internetových stránkách DOXu umělecký ředitel centra Jaroslav Anděl.
Nechme pro tuto chvíli stranou první část komorního projektu Společnou cestou, který představuje katalogy a plakáty určitých uměleckých výstav z dob normalizace. Zastavme se u dvou dalších, "živějších" expozic – Zítřek začíná včera a Evidence zájmových osob StB.
Dejme to k sobě, ono to něco řekne
Ještě do příštího pondělí velkou halu hned za vchodem do DOXu obsazuje výstava Zítřek začíná včera. Dle pořadatelů "srovnává minulé a současné metody přesvědčování na příkladu politické reklamy, volební agitace současných politických stran a komerční reklamy." DOX vypsal pro výstavu soutěž a na jejím základě Jan Brož a designerské studio Liv Ducci Lab přispěli instalacemi, které si pohrávají s politickými slogany, posouvají je do roviny čisté reklamy.
Z tvorby známé umělecké skupiny Pode Bal byl vybrán soubor TGM Chicken, kolekce barevných velkoformátových fotografických portrétů dívek, které na tričku nesou logo fast-foodového řetězce a namísto hodného strýčka kuchaře se vedle tří písmen vyjímá portrét prvního československého prezidenta. Největší a nejhlučnější součástí expozice jsou projekce na velkých plátnech: propagandistický filmeček z dílny Armádního filmového studia, který ukazuje vojenskou přehlídku na pražské Letenské pláni v květnu 1954. Druhá projekce nabízí závěrečnou scénu z Českého snu (2004), filmu o fiktivním supermarketu, který tvůrci Vít Klusák a Filip Remunda nechali postavit na okraji Prahy.
O výstaváchZítřek začíná včera. Evidence zájmových osob StB. DOX. Centrum současného umění, Poupětova 1, Praha 7; otevřeno: po 10.00 – 18.00, út zavřeno, st–pá 11.00 – 19.00, so–ne 10.00 – 18.00 hodin. |
Návštěvník si před vstupem do haly může vzít plakát-katalog, na jehož zadní straně se nachází text, v němž již citovaný kunsthistorik Jaroslav Anděl rozvádí impuls, který vedl k uspořádání jak Zítřku začínajícímu včera, tak k celému projektu. Pisatel se odvolává na Američana Bruce Wexlera, který v knize Brain and Culture (Mozek a kultura) propracoval nikoliv neznámý poznatek, že "základní interní struktury mozku utvořené spojením nervových buněk v dětství a dospívání ve velké míře určují budoucí jednání v dospělosti". Obecně lze s tezemi nahozenými v Andělově textu souhlasit, jenže pak následuje realita výstavy Zítřek začíná včera…
Na jedné stěně haly visí samy o sobě vtipné světelné reklamní tabule aplikující rétoriku "sametu" (Nejsme jako oni) nebo dávající zcela jiný obsah zavedené zkratce PNS. Na vedlejší stěně je umístěn TGM Chicken od Pode balu; před pověšenými fotkami slečen s inovovaným logem KFC se na zemi nacházejí černobílé prosvětlené snímky z časů komunismu – paní houbařka pózuje s megahřibem, jiná žena se chlubí velikánským zelím nebo muž, typický socreálný obžer, sedí v nátělníku před kupou klobás. Na další stěně se promítají partie z Českého snu. A na poslední stěně ve smyčce běží pětapadesát let starý, notně vyšisovaný, nicméně pořád ještě nějak barevný dokumentík o přehlídce na Letenské pláni.
A ještě něco: na zemi vedle sebe polehávají červené pásy se žlutě vytištěnými propagandistickými hesly z časů komunismu (Kdo nepracuje – ať nejí, Kdo nejde s námi, jde proti nám, Proletáři všech zemí, spojte se! atd.) - a tyto pásy se téměř prolínají se svými žlutými "bratry", kde pro změnu červeným písmem stojí některé slogany polistopadové.
Přijde mi dost málo takhle vedle sebe klást vizualitu a sloganovitost včerejší a dnešní a mít za to, že se vyjeví jejich podobnost nebo dokonce provázanost, a že vyjde najevo, že manipulující mechanismy jsou v podstatě stále tytéž, že včerejšek tu s námi stále je. Exponátům a potažmo s nimi souvisejícím propagandisticko-marketingovým procesům je zde zcela odejmut jejich společenský a historický kontext. Podobnost mezi "tehdy a teď" vinou této snadné juxtapozice zůstává zcela náhodná, i když třeba ani taková není; ovšem podobnost je nutné usilovně a inspirovaně formulovat a odstiňovat, nikoliv ji prostým položením exponátů vedle sebe "tak nějak" generovat. Výsledkem reflexe na této úrovni jsou spiklenecké dojmy a krátká spojení. Kupříkladu ten armádní záznam přehlídky je monstrózní, sám o sobě je to dobrý nález, ale promítat vedle toho Český sen a zřejmě se domnívat a podsouvat druhým, že masa je zase stále jen masa, je poměrně prostomyslný myšlenkový pochod. Tady se myšlenkový trust DOXu nevytáhl.
Přesný zásah
Expozice nazvaná Evidence zájmových osob StB, instalovaná v té části DOXu, která ještě není stavebně úplně dokončena, je naproti tomu čistým řezem a přesným zásahem.
Evidenci zájmových osob (EZO), můžeme se dočíst v galerii i na webu DOXu, "vytvářela v druhé polovině osmdesátých let Státní bezpečnost jako páteř svého budoucího elektronického informačního systému. Záznamy vkládané do této databáze pocházejí zejména z papírové ústřední operativní evidence předlistopadové tajné policie, kde bylo v polovině osmdesátých let uloženo okolo 800 000 karet. Projekt EZO vypracovali v prosinci 1986 zástupci různých složek tajné policie. Podle původního harmonogramu měla být databáze EZO zkušebně spuštěna v lednu 1990. EZO mělo sloužit jako vyhledávací informační systém k osobám, o které se StB z různých důvodů zajímala a které různým způsobem sledovala nebo jich ke sledování využívala."
Instalace je absolutně nekomplikovaná: začíná zvětšeným oficiálním fotografickým portrétem generálního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky Gustáva Husáka. Jeho tvář se polousmívá na holé stěně, všechny ostatní stěny prostoru, jenž je výstavě vyhrazen, pokrývají od země po strop (ten se nachází ve výši mnoha metrů) "tapety" - bílé pásy papíru, se strojově naťukanými, černě vytištěnými jmény a roky narození občanů ČSSR. Jde o jména oněch zájmových osob. Návštěvník je vystaven konfrontaci s desítkami čtverečních metrů jmen, a přece je to pouhý zlomek, necelých pět procent z oněch zhruba osmi set tisíc lidí; archů se jmény by totiž v DOXu muselo být vylepeno celkem 6485, aby došlo na všechny "zájmové osoby".
V hlavním sále, před "zajmenovanou" obrovskou stěnou, se tyčí třímetrová terakotová plastika Michala Gabriela, člena skupiny Tvrdohlaví, z roku 1989, nazvaná Hodnostář. I to je prosté a funkční. Stejně jako lany chráněný "pomníček" se dvěma štosy nenalepených archů se jmény zájmových osob. A když k tomu ještě z reproduktorů zpívá Karel Gott…
Účinek instalace je mocný, obdobný jako lze zažít před seznamy padlých či zavražděných ve válkách. Procházíte mezi jmény a jste jimi obšancováni, stěny na vás "padají" a dotírají. Za každým jednotlivým jménem, uvědomujete si, se skrývá konkrétní osud. Připomeneme-li si tehdejší omezené technické možnosti při zpracování dat – omezené ve srovnání s dneškem – vyvstane před námi v DOXu obrovitost lidské i finanční investice, kterou taková databáze vyžadovala; když musely být peníze na tohle, pak se nezdá až tak nepochopitelné, proč se nenašly kapacity třeba na výroby dostatečného množství toaletních papírů nebo automobilů. Nešlo to všechno zvládnout.
Centrum současného umění DOX tak výstavami Zítřek začíná včera a Evidence zájmových osob StB nabízí zajímavé srovnání, kterak expoziční jednoduchost není vždy stejně oprávněná a účinná, byť témata oněch expozic jsou příbuzná.
