Naopak Klausův fámulus Ladislav Jakl pohrozil, že jeho pán žádnou záruku podpisu nedá, když možná půjde chudákům jeho poddaným o střechu nad hlavou.
To dokládá překvapivou věc: i když jsou Klausovy výhrady proti Lisabonské smlouvě zčásti jalové a zčásti dogmatické, může proti celé Evropě uspět. Paradoxně za to nemůže nedemokratičnost a nesnášenlivost Unie, na niž český prezident naráží, nýbrž naopak vysoká míra demokracie a snahy dojednat kompromis, kterým se spolek svobodných evropských států vyznačuje.
Kromě většinou korektního politického tlaku totiž unijní orgány sílu nikdy nepoužívaly. Všechny spory se řešily dohodou. Pokud některá země nechtěla euro, zachovala si národní měnu. Pokud se Irové báli Lisabonské smlouvy, dostali záruky. Když se Čechové třásli, že Němci skoupí chaloupky, politici vyjednali, že sedm let nesmějí. Němci se zase absurdně strachovali, že jim Češi vezmou pracovní místa, též dostali výjimku.
Tak to bylo vždy a není proč se obávat, že to bude jinak. Velké státy sice můžou občas dělat ramena a úředníci zbytečné normy, ve skutečnosti se však v Unii vždy vyjednávalo. Někdy tvrdě, ale jen na obchodních základech "něco za něco".
Kdyby chtěl Klaus obchodovat, má poměrně silnou kartu. Ústava republiky je svatá, bylo dojednáno, že Lisabon musí ratifikovat všechny členské státy. Z Unie nemůže být nikdo vyloučen. I kdyby řekněme chtěl prudký Sarkozy Klause nějak "potrestat", setkal by se ve většině členských států s odporem.
Klausova slabina je tedy jen jedna. Ve složitých rozhovorech mu bude předhazováno: Pane prezidente, vy se přece nestavíte proti Unii, do té jste přece podal přihlášku. Vy se stavíte proti jednoznačnému rozhodnutí politické reprezentace své země, ostatně té, která vás zvolila.
Už naznačil, jak odpoví: To mě nezajímá, vláda nechránila životní zájmy občanů. Já to říkal, oni na mě nedali, nezbývá mi teď než v souladu s vlastním svědomím plnit svou povinnost, na kterou jsem přísahal. Je mu jedno, že mu to devadesát procent Evropanů nebude věřit, a bude to považovat za účelovou záminku. Stačí mu obhájit svůj postoj doma. A tady strašení sudetskými Němci vždy zabíralo.
Husitským sršatcům se nepodařilo ve jménu nedokonalého ideálu zbourat nedokonalý evropský renesanční řád. Klaus uspět může.
Když vytrvá, může vrazit Unii vývrtku do zad, což je jeho cílem. Mnohokrát totiž prohlásil, že současná Evropa směřuje k superstátu ovládanému eurokraty a ponižujícímu Česko na pouhou provincii. Taková Unie je v očích prezidenta mnohem nebezpečnější než Rusko.
Podepsat nemusí, a když nepodepíše, nebude Lisabon platit. Část zemí bude chtít, aby přesto platil. Část nikoliv, nejspíš zejména Británie. Budou se hledat cesty ke dvou- či třírychlostní Evropě. Dobře, Češi, nechcete Lisabon, zůstanete v dosavadním režimu. I proti tomu se část zemí postaví. A protože vše musí být schvalováno konsenzem, neprojde to – už proto, že se proti tomu postaví Česko.
Ano, jeden vrtošivý muž může podminovat nejúspěšnější mezinárodní projekt v dějinách lidstva.
