Soudy jsou zahlcené, věznice přeplněné drobnými delikventy, kteří by místo lepení pytlíků měli na svobodě uklízet parky. Lidé práva jsou nuceni vršit spisy, opakovat důkazní řízení, svědci ztrácejí paměť... a občané trpělivost. Těžkopádné justici nedůvěřují.
Díváme se přitom za humna a vidíme, jak evropský soud kárá národní soudy za prodlevy. U nás se prastará zásada, že trest musí přijít rychle, zrovna nectí. Bez ní ovšem spravedlnost ztrácí smysl.
O reformně soudnictví se hodně mluví. Ministři spravedlnosti přicházejí a odcházejí, vedou se slovní války mezi politiky, soudci, právníky. Laikům jemnosti jejich sporů moc neříkají. Zato je jim naprosto srozumitelná představa ráno načapaného a večer potrestaného zlodějíčka. Tak přece vypadá spravedlnost! Dosud patří jen do amerických seriálů. Zítra by mohla patřit i do české reality.
I takovou šanci dává jeden z čerstvých zákonů reformy. Chvála za něj. Záruku, že od teď už bude spravedlnost rychlejší, lepší, méně byrokratická, však nedává. Vyšetřují a soudí lidé. Ale noty pro rajskou hudbu jsou už napsány.
